Vážený pane prezidente Miloši,

úvodem oprava: Co jsi teď v Týdnu s prezidentem nazval ‚pochodovým cvičením topky‘ (pro mě to byl pochod cti!), když se Tvá řeč po prezidentské přísaze změnila v klatbu nad Českou televizí, nezahájil nikdo z TOP 09, ale viditelně z náhlého rozhodnutí Miroslava Němcová, členka ODS. Stačila projít celým Vladislavským sálem, kde se ji většina ztuhlých diváků jako za totality snažila nevidět, než se za ní vydala řádka mužů, kteří se stačili pochlapit, též pan Kalousek. (Exprezident Klaus za ní vykročil též, ale jen virtuálně a o den později.) Mohls to při řeči přehlédnout, ale pak Ti to měl někdo z četných prezidentových mužů říct.

Co mně nejvíc pozitivně zaujalo, byla Tvá vize aktivního občanství, která se současně začala naplňovat ze samotné vůle Čechů, Moravanů i Slezanů. Popáté v mém takřka devadesátiletém životě (1939, 1948, 1969, 1989 a teď) se zas probouzí ze ‚šípkového spánku‘ studentstvo středních i vysokých škol, jež se na náměstích hlásí k demokracii, k Evropské unii i k obrannému svazku NATO a konkrétně se staví za svobodu veřejných médií. Uvítáš to jako i jejich prezident, či je hned postavíš proti sobě? Pak ale hrozí, že i Ty po své éře splaskneš jako Tvůj předchůdce, jenž vydal víc knih než Michal Viewegh, a přesto nezanechá v písku našich dějin hlubší šlápotu. Ty na ni pořád máš, Miloši!

A teď zásadně: Na utkání šampionů supertěžké váhy (nad 93 kg) s vahou papírovou (do 49 kg) si sotva někdo koupí lístek jinde než v cirkuse. Tak působí i ‚Týden s prezidentem‘, když Tvůj údajný vyzyvatel na Tebe až skoro mrká, že od něho nemusíš čekat žádnou pecku. Kdyby proti Tobě v televizním ringu stáli Moravec, Hanák, Rejžek, ale i většina dam a pánů z ČT, kteří jsou jako diskutéři čím dál lepší, držel bych palce Tobě a těšil se, že ač jen o tucet let mladší, stále dokážeš vyhrát. Takhle vítězíš jako ti svatí Jiříci s kopím ve sbírce na Konopišti (stojí za rodinnou návštěvu!), u jejichž nohou se svíjejí draci vyřezaní chytráky pro štědrého Ferdinanda d‘Este ze džberů svatých Floriánů.

Mám dohodu s ženou Jelenou a rodinou, že mi (jako stav krejčích oznámkoval Biľaka: Nepouštět na saka!) včas zavelí: Nechoď na kameru! Nemáš nikoho, kdo by Ti z lásky řekl, jak moc si každý čtvrtek (s reprízou v neděli!) škodíš?

Zlotřilou ‚pražskou kavárnu‘, strůjkyni všech národních neštěstí hned po židech, si tu za Mnichova vymysleli fašisti a převzali po únoru 1948 bolševici. Proč se hlásíš k té špatné společnosti, která by s chutí zničila i Tebe, kdyby nedoufala, že Tě může dík jistým rysům Tvé povahy zneužít? Miloši, nedej se! Hlubokými stopami ve vzácném písku jsou Tvé publicistické rány totalitě a hlavně vzkříšení klinicky mrtvé (teď už zas!) sociální demokracie. Nedopusť, aby je zavál obří větrník onoho kapitalismu, jenž na rozdíl od toho podporujícího demokracii a civilizaci vůbec dusí život na planetě cynickou a bezbřehou hamižností, vyvolávaje tak nové revoluce zoufalých, jež brzy plodí nové diktatury!

Tvůj dosud skvěle fungující mozek potřebuje nasadit filtr nepropouštějící zloby, jakými zanáší mozek stárnutí. S přáním, abys našel klíč k pohodě, Tě zdraví ten spisovatel, cos mu v Olomouci dvakrát pokřtil knihu.

PS:
Nechápu, jak pan Kalousek, který podle Tebe nese na sobě zátěž čtyřpětinové nedůvěry celé společnosti, ovládá rovněž podle Tebe tisícihlavou Českou televizi i jejího generála. Mohl bys ten zřetelný rozpor v příštím kole vysvětlit?

PPS:
Můžeš mi sdělit, zda k ‚dreku‘, který podle Tebe nabízí ČT za 135 Kč měsíčně, patří i půltucet mých celovečerních filmů a náš šestidílný televizní román Konec velkých prázdnin, který je stále znovu reprízován? Na Tvé televizi běží jen mnohdy zábavný, ale pořád plytký bulvár.

PPPS:
Právě čtu, že jsi na hradní oslavě znovuzvolení oslovil příznivce: Budoucnost je na pět let naše! Takže už není ani trochu moje a Jelenina, kterou při setkání přátelsky líbáváš, ani našich potomků a přátel, ale jen oněch spodních deseti milionů, k nimž při Tvém rozdělení společnosti logicky patří také její spodina? Ach, Miloši!!