V části politických a společenských elit je rozšířená představa, že nás Evropská unie ochrání před námi samými. Třeba tím, že nám svými rozpočtovými mantinely zabrání příliš rozhazovat. Nebo že jen ona, nikoliv české soudy, dokáže rozkrýt zločiny Andreje Babiše. Proto se s takovými očekáváními vítala zpráva evropské protikorupční služby OLAF o Čapím hnízdě. Aby se zjistilo, že v zásadě vychází jen z toho, co odpracovali čeští policisté, a nic vlastního nepřidává.

Je to představa velmi naivní. Ukazující nesebevědomí, poddanskou mentalitu a neschopnost převzít odpovědnost. Na aktuálním případu střetu zájmů Andreje Babiše, který řeší Evropská komise, je jasně vidět, že evropské instituce nejsou žádnou vyšší formou dobra, ale trpí stejnými nešvary jako instituce naše. Nejsou to žádné neutrální správní orgány. Velmi aktivně zasahují do politiky v členských zemích a snaží se vývoj v nich posunout podle svých představ a priorit. Příběhů je dlouhá řada. Evropské instituce se v nich aktivně zneužívají.

Nejdál se zatím zašlo v roce 2011 v případě Itálie, kdy německá kancléřka Angela Merkelová zatlačila na italského prezidenta, aby přiměl k rezignaci vládu Silvia Berlusconiho, která odmítala hrát podle unijních not. Výhrůžka byla tvrdá. Zastavení nákupu italských vládních dluhopisů Evropskou centrální bankou, které by tehdy posunulo zemi na hranu státního bankrotu.

Itálie bývá vůbec oblíbeným terčem. Loni to schytávala za to, že porušuje rozpočtová pravidla eurozóny a dostatečně rychle nesnižuje schodek. Pak pod tlakem protestů Žlutých vest přišel francouzský prezident Emmanuel Macron s nesrovnatelně vyšším prohloubením schodku. A z Bruselu se neslo ticho. Všichni věděli, v jaké pasti se motor evropské integrace Macron ocitl, a nechtěli mu dál nakládat.

Francouzské migrační zákony přijaté Macronem jsou výrazně tvrdší než ty, které prosadil v Maďarsku Viktor Orbán. Kritika ale míří výhradně na Budapešť. Nikdy na Paříž. V Bruselu se postup vůči jednotlivým zemím přísně dělí na ty, kdo jsou s námi a chtějí dál integrovat, a na ty, kdo jsou proti nám. Je to politický přístup par excellence.

Nás to až do nástupu Andreje Babiše míjelo. Nevytvářeli jsme problémy, do nichž by musel Brusel zasahovat. Teď se tam staráme o agendu. Máme premiéra obviněného kvůli dotačnímu podvodu a poškozování zájmů Evropské unie. Navíc v podezření, že svým střetem zájmů porušuje pravidla evropských dotací.

Stížnosti na to odeslali opoziční Piráti a Transparency International do Bruselu už v lednu. Analýza už by měla být hotová. Je po termínu. Komise ji ale stále odmítá zveřejnit. Babiše si zjevně na domácí scéně vyhodnotila jako někoho, s kým se dá pracovat. Přestože se brání migračním kvótám, nikdy nepůjde tak daleko jako Maďaři nebo Poláci, protože je závislý na bruselských dotacích. Navíc je v Česku jedinou perspektivní stranou, která by mohla ve volbách do Evropského parlamentu dodat dost mandátů na podporu dosavadních dvou největších frakcí Evropských lidovců a Evropských socialistů, kterým hrozí, že po volbách příští týden nebudou mít dost hlasů na složení nové Evropské komise. Andrej Babiš je zatím dost podivně u evropských liberálů v ALDE. S nimi ale nemá vůbec nic společného a dává najevo ochotu přesunout se kamkoliv. Hodil by se především Evropským lidovcům, kde je CDU Angely Merkelové, a pravděpodobně tam nakonec zamíří i francouzští macronovci.

Piráti a ODS, další dvě strany, které nejspíš vyjdou z evropských voleb nejsilnější, do těchto establishmentových frakcí nemíří. Pro Brusel je Babiš nejlepší kůň.

Piráti velmi správně a včas vyhodnotili podezření z toho, jakou politickou hru Komise hraje, a zaútočili. Zažalovali ji kvůli nečinnosti a porušování správních lhůt u Evropského soudního dvora. V případě Babiše a jeho střetu zájmů by Komise měla hrát roli ochránce jednotného trhu, v níž právě svou liknavostí selhává. „Jedná se o naprosto neakceptovatelný přístup Evropské komise, která za normálních okolností termíny dodržuje. Přistupuje z pro mě neznámých důvodů vůči Andreji Babišovi shovívavě, a proto musí zasáhnout Evropský soudní dvůr a rozhodnout,“ říká předseda Pirátů Ivan Bartoš.

Andrej Babiš velmi znervózněl a začal vykřikovat nadávky o nekompetentních neomarxistech. Dá se čekat, že znervózní i Evropská komise a babišovský audit rychle zveřejní. To poslední, co ve chvíli, kdy dostanou integrační síly ve volbách těžké rány, potřebuje, jsou podobné žaloby a podezření z politických ovlivnění správních rozhodnutí. Piráti, o kterých se často mluví jako o naivních eurofilech, rozhodně nesdílí posvátnou nekritizovatelnost Bruselu, která patří k DNA většiny „proevropských“ stran. Babišovi jdou na komoru. A on to ví. Zastavení dotací bude další ranou byznysu Agrofertu, které navíc může roztočit nebezpečnou spirálu, na jejímž konci úvěrující banky před obžalobou stojícímu premiérovi zesplatní 34 miliard úvěrů.

V tomto příběhu pěkně vystupuje odpověď na otázku, proč tolik lidí volí ideologicky zmatené Piráty, považované tu za progresivisty, tu za eurofily. Většina lidí si vybírá stranu, která je schopná hájit jejich zájmy. V obraně před nekontrolovanou mocí Andreje Babiše Piráti nad ostatními svou efektivitou vynikají.