Sociálnědemokratičtí ministři Jana Maláčová a Jan Hamáček buď záměrně provokují Andreje Babiše a umně rozehrávají scénku, z níž vyjde jako cynický asociál, kterému jsou rodiny s dětmi úplně jedno. Nebo trpí kognitivní disonancí. Nijak jinak se nedá vysvětlit jejich aktuální nápad, aby se zvýšení rodičovské zaplatilo z nové bankovní daně. Začalo to blamáží se zvýšením rodičovského příspěvku.

Ministryně práce Jana Maláčová ho slíbila všem rodinám s dětmi do čtyř let, které na něj budou mít od prvního ledna příštího roku nárok. Pak jí ale Andrej Babiš s ministryní financí Alenou Schillerovou sdělili, že zdroje tu nejsou. Že na to chybí osm miliard korun. Takže se vládnoucí koalice dohodla, že rodičovský příspěvek zvýšený ze současných 220 tisíc na 300 tisíc korun ročně dostanou jen rodiny, jimž se narodí dítě po prvním lednu příštího roku. Nedává to vůbec žádný smysl. Je to tupá šetřící účetní operace, která zavání diskriminací.

Okamžitě se rozjela ostrá kritika Maláčové včetně petic s desítkami tisíc podpisů. Ministryně práce, jíž se v posledních měsících ve veřejném prostoru docela daří hrát proti Andreji Babišovi tradiční levicovou politiku co nejvyššího přerozdělování, se pustila do krizového managementu.

Spolu s předsedou sociální demokracie Janem Hamáčkem začala trvat na tom, že rodičovská musí stoupnout všem a chybějící peníze na to je potřeba získat z nové daně uvalené na banky. Páteční Hospodářské noviny o tom referovaly s výstižným titulkem: „Banky, nebo děti. ČSSD chce po ANO zavedení sektorové daně, aby bylo na sliby voličům.“

Prosazování návrhu se ujal přímo předseda ČSSD Jan Hamáček: „Pokud hnutí ANO tvrdí, že chybí osm miliard, tak my říkáme že v bankovní dani je více než osm miliard. Ve finále se ANO musí rozhodnout, jestli chce podporovat bankéře, nebo děti,“ prohlásil. Jana Maláčová k tomu dodala, že ČSSD by nejraději zavedla daň z aktiv bank. Ta by vynesla zhruba 11 miliard. Návrh by zvýhodňoval malé banky, více zatížil odvody ty velké a podobal by se tomu, který ČSSD neúspěšně prosazovala v roce 2017.

To, že Andreje Babiše nezajímají rodiny s malými dětmi, je přirozené. Mezi jeho voliči dominují senioři a lidé ze starších generací, které rodičovské příspěvky nevzrušují. Jeho podpora klesá spolu s věkem voličů. V generacích s malými dětmi rozhodně není hegemonem. Proto pro něj vždycky byly, jsou a budou nejvyšší prioritou penze. Na ty se najdou peníze, ať to stojí, co to stojí.

Pro sociální demokraty naopak bývaly v době, kdy se ještě těšili dvojciferné podpoře, mladé rodiny ze středních a nižších vrstev velmi důležitou voličskou skupinou. Až potud je to čistě mocenský souboj koaličních partnerů, kteří hájí zájmy svých voličů.

To ale není podstata. Tou je sama bankovní daň. Až půjde do tuhého a v rozpočtu začnou chybět kvůli útlumu ekonomiky peníze na rozdávání, Andrej Babiš nebude mít skrupule zvednout daně. Tak, aby se nedotkly jeho voličů, ale naopak příznivců ostatních stran. Prvním adeptem na to bude daň z příjmů, již sám Andrej Babiš ani drtivá většina jeho voličů neplatí. Buď jsou svými příjmy úplně závislí na státu, nebo vydělávají tak málo, že díky bonusům a odpočtům žádné daně z příjmu neplatí. Jen jeden ze tří Babišových voličů vydělává víc než 20 tisíc korun měsíčně. Průměrný plat v zemi už nyní přesahuje 33 tisíc.

Co ale Andrej Babiš nikdy a za žádnou cenu nezavede, je bankovní daň. Banky ho mají v hrsti. A on se toho, kdo ho má v hrsti, velmi bojí a nikdy ho neprovokuje. Jeden z ministrů v Sobotkově vládě popisoval, jak byl svého času Andrej Babiš vystrašený, když kabinet projednával zákon o mimořádné tržní síle, který měl zasáhnout hypermarkety. Na nich byly závislé Babišovy potravinářské firmy. Dělal vše pro obhájení zájmů velkých obchodních řetězců.

Tehdy mu šlo o kšeft, teď, u bankovní daně, mu jde přímo o existenci. Podle poslední výroční zprávy za rok 2017 mají firmy z holdingu Agrofert, který má zaparkovaný ve svěřenském fondu, u bank napůjčováno 34 miliard korun. Andrej Babiš je zároveň obviněný z dotačního podvodu velkého rozsahu. Velmi pravděpodobně bude v dohledné době také obžalován a poslán kvůli podvodu na Čapím hnízdě před soud. U trestně stíhaných osob, které jsou navíc politicky exponované, by banky měly rozjet takzvanou compliance. Prakticky to znamená požádat o předčasné splacení úvěrů, protože se jejich peníze můžou dostat do ohrožení. Kvůli střetu zájmů má navíc Agrofert zastavené nenárokové dotace, což ohrožuje samu podstatu jeho fungování. Zda a kdy se dotace do holdingu znovu vrátí je velmi nejisté. Další důvod, proč půjčky zesplatnit.

Kdyby byly úvěry za desítky miliard korun předčasně zesplatněny, Andrej Babiš by je neměl z čeho zaplatit. Banky je pak se slevou můžou nabídnout k prodeji a Babišův Agrofert někdo může snadno proti jeho vůli nepřátelsky převzít.

Banky zatím v rozporu s pravidly compliance Andreje Babiše drží a snaží se situaci vysedět, doufajíce, že jim peníze vrátí. Stejně pasivní je Česká národní banka, která by měla jako regulátor finančního trhu na compliance dohlížet.

Banky drží Andreje Babiše pod krkem. Žádnou bankovní daň nikdy nedovolí. Pokud nejsou sociální demokraté úplně mimo, moc dobře to vědí a jen hrají divadlo, jak bojují za vyšší rodičovskou pro všechny.