Lidé z okolí ukrajinského města Balaklija, které nedávno v rámci severovýchodní protiofenzívy osvobodila ukrajinská armáda, vypověděli o životě za ruské okupace. „Přišli jsme k nim, zeptali jsme se jich: Co tady děláte? A oni na to: Putin nám slíbil dům a dva otroky pro každého,“ uvedli obyvatelé vesnice Verbivka.

Obyvatelé v oblasti podle reportérů ukrajinského média Hromadske museli čelit hladu i násilí ze strany ruských vojáků. „Náš život byl velmi těžký. Každý, kdo tu byl, pracoval za střelby na zahradách. Dokonce nám říkali, že máme ‚kamikaze ženy‘: střílí se po nich, a ony přesto pracují na zahradě. Aby měly brambory a neumřely hlady,“ postěžovala Olha z Verbivky.

Potíže představoval i fakt, že důchodci nedostávali za šest měsíců okupace důchod, takže jim chyběly peníze na jídlo a základní potřeby. Humanitární pomoc se do města dostala prý jen jednou do měsíce. „Naposledy přivezli humanitární pomoc před měsícem, kdy dali každému balíček špaget, plechovku kondenzovaného mléka, konzervu makrel a guláš. A pak řekli, že toho jíme moc,“ uvedla Nadija z Balaklije.

Zdravotníci místní polikliniky pracovali téměř bez ustání. Museli se potýkat i s infarkty nebo mrtvicemi, protože do nemocnice se nešlo dostat. „Od 24. února až dosud jsme neměli ani jeden den volna. Pracovali jsme nepřetržitě, spali jsme, kdykoli jsme mohli. Pořád nám něco chybělo. Náš chirurg operoval při svíčkách, zašíval a ošetřoval rány,“ řekla jedna z pracovnic polikliniky Larysa.

Chování okupantů

Problém byl i s ruskými vojáky, kteří místní města a vesnice okupovali. Mnozí z nich se nedokázali vypořádat s relativním luxusem, v kterém Ukrajinci na vesnici žijí. „Ptali se nás: ‚Je tohle město?‘ Přijdete dovnitř a máme v domě vodu a záchod jako ve městě,“ vzpomíná Natalia Vasylivna. „Řekli: ‚Přivedeme sem naše rodiny‘.“

Mnohé z nich rozdíl v jejich životní úrovni zřejmě štval. „Byli rozzlobení, zejména Burjati, lezli do domů a brali, co se dalo. Z jedné ženy dokonce strhli špinavé spodní prádlo,“ uvedla jedna z místních žen. Dokonce prý vymlátili místní obchody a ukradli z nich všechno, co mohli.

Někteří z nich místním lidem tvrdili, že jim ruský prezident slíbil v dobytých oblastech dům a „dva otroky každému“.

V Balakliji Rusové zřídili věznici, ve které podle místních mučili lidi a dokonce znásilňovali ženy. Vězni byli mučeni elektrickým proudem a neměli zajištěny ani základní životní podmínky, ale každá cela byla tajně monitorována. Když vojáci utíkali z města před ukrajinskou armádou, nechali vězně v celách. Ven se museli dostat vlastními silami.

Světlejší zítřky

Vypadá to, že se pomalu, ale jistě do Balaklije vrací život. Ukrajinská armáda doručuje do města a jeho okolí humanitární pomoc v podobě oleje, mýdla, těstovin, paštik či cereálií, často polské výroby. Město je bohužel plné zničených domů a mostů, které Rusové buď nechtěli nebo nedokázali opravit, a v současnosti je v něm hlavně mnoho vojáků a toulavých psů, ale situace se zlepšuje. "Když jsme uviděla ukrajinské vojáky, srdce se mi skoro zastavilo radostí,“ uvedla Olha z Verbivky.