Tou nejvíc fascinující věcí na Islámském státu z našeho pohledu asi bylo, že oni to brali vážně. Snaha o návrat k „čistému“ islámu je stará desítky let, ale to bylo vždy jen společenské hnutí. Abú Bakr al-Bagdádí vytvořil, byť dočasně, stát. Skutečný stát, který ovládal území, na němž zajišťoval odvoz odpadků, vydával rodné listy a registroval auta. Což bylo pro tisíce lidí tak inspirující, že tam odjížděli žít a pracovat (tj. bojovat). Nejen lidí, o nichž si můžeme myslet, že vyrostli v primitivních podmínkách Blízkého východu, ale i občanů západních zemí, kteří vychodili „naše“ školy, konzumovali „naši“ kulturu a měli možnost participovat na demokratickém životě. Stát řízený podle pouček ze sedmého století pro ně měl větší přitažlivost než stát řízený směrnicemi EU.

Vůdce státu se odvolával na naplnění starobylých definičních podmínek chalífátu. Mezi nimi hrálo roli třeba i to, že pocházel z iráckého kmene al-Badrí, který odvozuje svůj původ od Kurajšovců, kmene, z něhož pocházel Mohamed. Byť dnes na většině příslušníků al-Badrí není nic pozoruhodného. V očích svých příznivců realizoval Islámský stát posvátnou vizi. Dával jim pocit naplnění a dobrého života. Navzdory krutosti, kterou provozoval. Znechuceně žasnout nad tím, jak mohli lidé této krutosti propadnout, nemá mnoho smyslu. Musíme se ptát, co je na ideologii ISIS tak přitažlivého, že naše humanistické vychování, jemuž byli evropští džihádisté vystaveni, se ukázalo úplně bezzubým.

Teď je al-Bagdádí mrtev a podle odborníků může samotná jeho smrt mít menší význam, než si myslíme. Na rozdíl od bin Ládina stavěl Bagdádí méně na osobní legitimitě a víc na legitimitě svého projektu. Chalífu vybírá rada starších, a když jeden odejde, je vybrán další. Projekt chalífátu trvá.

Jinak jsou ovšem paralely s operací proti bin Ládinovi silné. I prezident Obama nastoupil s tím, že se chce z této části světa stahovat. I smrt bin Ládina měla větší význam jako akt retribuce a spravedlnosti než význam taktický. Al-Káida stále žije. Jen dnes už tolik neútočí na západní cíle, ale je těžko říct, zda v tom zabití bin Ládina mělo klíčovou roli.

Z tohoto hlediska je dobře, že prezident Trump při svém oznámení Bagdádího smrti zdůrazňoval, že zemřel „ne jako hrdina, ale jako loser a zbabělec“, že „brečel a kňučel“. Cokoli, co demoluje schopnost „chalífy“ inspirovat, je dobré. Trumpovu projevu by se daly vytknout jiné věci. Sadistická slova o syrských Kurdech, o nichž Trump řekl, že se s nimi o současném odsunu od turecké hranice jednalo mnohem lépe po třech dnech bojů. „Nevadilo by vám posunout se o sedm mil?“ parafrázoval vyjednávání s nimi. Trump by jistě uměl obhájit mnichovskou dohodu.

Nefér byly rovněž jeho odsudky Evropanů za to, že nechtějí převzít své zajaté bojovníky ISIL (Islámský stát v Iráku a Levantě). ISIS (islámský stát v Iráku a Sýrii) nestál a nepadal s evropskými bojovníky, ti tvořili malou část. A Trump celé poslední týdny mluví, jako by nevěděl, že se britští a francouzští vojáci zúčastnili bojů proti ISIL. Trump to asi ví. Ale je rozhodnut udělat ze Sýrie evropský problém. Tady se paralela s bin Ládinem rozpadá. Když Obama zjistil, že s bin Ládinem nic neskončilo, tak se do Iráku volky nevolky vrátil. Trump se nevrátí.

Bagdádí je mrtev. Zařadí se vedle Pol Pota a jemu podobných do velké galerie zloduchů-intelektuálů. Měl, řečeno západní terminologií, Ph.D. z recitace koránu. Jeho autorita islámského učence hrála v jeho vzestupu nemalou roli. Před pádem Saddámova režimu se prý jeho ambice omezovaly na získání místa na ministerstvu pro náboženské nadace.

Ztrátu zaznamenají fotbaloví fanoušci – Bagdádí býval nadšený fotbalista a jako student trénoval mládež. Spojence ztratí i bojovníci proti kouření. Bagdádí brojil proti tomuto zlozvyku od nepaměti; byl jedním z těch dětí, které vytýká kouření dospělým. „Když budeš přednášet modlitbu, zápach tvého dechu odežene anděly,“ vysvětlil prý jednomu. Na území Islámského státu se pak kouření trestalo minimálně čtyřiceti ranami bičem. O tom mohou naši zdravotníci jen snít.