Zvláštní vyšetřovatel Robert Mueller, pověřený vyšetřováním možného spiknutí volební kampaně s Rusy, v úterý předvolal k výpovědi Trumpova bývalého poradce Stevena Bannona.

S Bannonovým vzestupem a pádem se čtenáři mohou v kostce seznámit v recenzi knihy Oheň a zuřivost, která vychází v nejnovějším čísle Týdeníku Echo. Mueller teď k němu dopisuje novou kapitolu, a to nikoli nevýznamnou.

Zaprvé, proč právě teď a takto?

Bannon je předvolán jako svědek a nic nenaznačuje, že by měl být mezi obviněnými. Tedy aspoň mezi hlavními, křiklavými případy obvinění. Ale jak se dalo očekávat podle zkušeností s dřívějšími zvláštními vyšetřovateli, i Mueller umí najít trestnou činnost na nepředvídaných místech. Základní, výchozí formou komunikace se svědky je pozvání k dobrovolnému pohovoru. Předvolání k výpovědi před velkou porotou se od něj liší tím, že se o něm nevyjednává, odehrává se pod přísahou a bez přítomnosti advokáta. Jestliže Mueller sáhl k předvolání, může to mít víc důvodů. Buď už Bannon dobrovolný pohovor odmítl. Anebo ho chce mít Mueller pod přísahou a bez advokáta.

Proč právě teď? Tady to začíná být zajímavé. Bannon byl sice loni v létě z Bílého domu odejit, ale stále byl s Trumpem na stejné lodi. Trump se s ním spektakulárně rozešel až v minulých týdnech po vyjití zmíněné knihy, v níž si Bannon pouští ústa na špacír. Postaral se o to, aby mu zůstaly uzavřeny jak všechny cesty do republikánské politiky, tak všechny penězovody. Bannon, pokud jde o Trumpa, nemá co ztratit.

Zato nelze vyloučit, že má co ztratit u Muellera – jak již zmíněno, zvláštní vyšetřovatelé mají tendenci na každého něco najít. A i když o jeho skalp třeba Mueller zas tolik nestojí, stojí o to, co mu Bannon může říct o Trumpovi. Pokud by tito dva dospěli k vzájemně výhodné (byť rozhodně ne vyrovnané a přátelské) dohodě, byla by to ta nejobyčejnější věc, k jaké při vyšetřování velkých kauz v USA dochází.

Zadruhé, co by si tak asi mohl Mueller od Bannona slibovat? Ne že by se musel spoléhat na novináře, ale Bannon mu to ve zmiňované knize prakticky nabídl na talíři. Ocitujme několik vybraných pasáží.

Bannon si zakládal na tom, že jemu samému zatažení do ruského vyšetřování nehrozí. „Nikdy jsem v Rusku nebyl. Nikoho z Ruska neznám. Nikdy jsem s žádnými Rusy nemluvil. A dávám si pozor, abych nemluvil s nikým, kdo s nimi mluvil,“ říkal v narážce na chování svých úhlavních nepřátel v palácových intrikách, Trumpových dětí.

Takto se vyjadřoval Bannon nedlouho poté, co vyšla najevo schůzka Trumpova syna, zetě a kampaňového manažera s ruskou advokátkou v létě 2016 v New Yorku:

„Tři nejvýše postavení lidé v kampani si mysleli, že to je dobrý nápad, setkat se s představiteli cizí vlády v konferenční místnosti na pětadvacátém patře Trump Tower – bez právníků,“ pokračoval nevěřícně Bannon. „Neměli žádné právníky. I když si nemyslíte, že to bylo velezrádné, nevlastenecké a špatné – a já si náhodou myslím, že bylo –, tak okamžitě zavoláte FBI. A i když to nehodláte udělat, jste naprosto amorální a ty informace chcete, tak to uděláte v hotelu Holiday Inn v Manchesteru ve státě New Hampshire. Tam se s nimi setkají vaši právníci, proberou s nimi, co mají, ústně to předají vašemu dalšímu právníkovi. A pokud tam něco je, tak vymyslíte, jak to pustit prostřednictvím Breitbartu nebo i nějakého legitimnějšího média. Nikdy jste to neviděli, nikdy jste o tom nevěděli, protože nemusíte... Jenže oni měli tenhle svůj mozkový trust.“

Na jiném místě knihy Bannon upozorňuje, že Trump v jednom rozhovoru varoval Muellera před tím, aby se začal zajímat o finanční záležitosti jeho rodiny. Tím si jen pojistil, že každý senátor od té chvíle bude žádat ujištění, že jakýkoli zvláštní vyšetřovatel se nezastaví právě před Trumpovými rodinnými financemi – Trump, jak známo, před volbami odmítl zveřejnit své daňové přiznání. A jeho zeď Jared Kushner měl velké potíže s refinancováním jednoho svého realitního projektu, pro nějž sháněl investory i v kruzích, jež se pro zetě prezidenta USA nehodí – Číňané, Katařané, Kazaši...

Bannon těžce snášel, že v rozhodování o taktice vůči Muellerovu vyšetřování byl v Bílém domě přetlačen. A tak se netajil tím, že si umí představit, jak Mueller Trumpa dostane. Měl o tom dobře vyfutrované teorie. Věděl například, že někdejšího Trumpova partnera, amerického Rusa Felixe Sattera, stíhal kvůli praní špinavých peněz státní zástupce Andrew Weissmann. Právě Weissmann byl prvním právníkem, kterého Mueller do svého týmu najal. „Máš na krku LeBrona Jamese mezi vyšetřovateli praní špinavých peněz, Jarvanko.“ (to byl jeho termín pro manželské duo Trumpovy dcery Ivanky a její ho manžela Jareda Kushnera). „Úplně se mi stáhl zadek.“

Bannon se doslova plácal do boků a pak se vrátil ke svému rozhovoru s prezidentem.

„A on říká, to ale není jeho mandát. To jako fakt?“

Bannonova asistentka Alexandra Preate doplnila, že Weissmann vyšetřoval taky slavnou kauzu bankrotu firmy Enron. „Když vyšetřovali Enron, taky neměli mandát zničit účetní firmu Arthur Andersen. Ale to Andrewa Weissmanna nezastavilo.“

„Je vám jasné, kam to směřuje,“ pokračoval Bannon. „To, o co jde, je praní peněz. Mueller si vybral Weissmanna jako prvního a Weissmann je přes praní peněz. Jejich cesta k vyřízení Trumpa vede přes Manaforta, Dona juniora a Jareda Kushnera… Vede přes Deutsche Bank a všechny Kushnerovy kšefty. Kushnerovy kšefty smrdí. A oni půjdou rovnou po nich. Sbalí ty dva a řeknou jim, zpívej, anebo mi někoho předhoď.“

Je si tedy snadné představit, na co by se Mueller mohl Bannona ptát.

Trump, když to uvidí, by se možná chtěl s Bannonem udobřit. Nebylo by divu, kdyby to zkusil, střídání lichotek s útoky a opět s lichotkami je u něj ve vztazích s lidmi obvyklé. Ale nemůže. Bannon je teď oficiálně svědek a ovlivňování svědků je trestný čin.

Pokud Mueller četl knihu Oheň a zuřivost, nemohl jednat jinak.