Do plejády nezákonných opatření (či jejich částí) přibyl nový kousek. Nejvyšší správní soud označil za nerovné zacházení situaci, kdy stát platil z veřejného zdravotního pojištění covidové testy pouze očkovaným, zatímco neočkovaní museli platit ze svého. Podle soudu nedává příliš smysl, jak mělo toto opatření pomoci zamezit šíření nákazy covidem-19. Šlo tedy podle něj zjevně jen o „motivaci“, která měla zvednout nízký zájem o očkování.

Na využívání covidových restrikcí či policejních kontrol k tlaku na očkování upozorňovala za vlády bývalého premiéra Andreje Babiše (ANO) řada kritiků. Mezi ně patřil i nápad vytvořit tlak na neočkované tím, že si za případné preventivní testy budou muset platit sami. Nařízení vzešlo ještě z dílny Babišova ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha a platilo až do února letošního roku i pod vedením nového ministra Vlastimila Válka (TOP 09).

Na nezákonnost či diskriminační povahu takového opatření přitom dopředu upozorňovali někteří právníci. Logika byla poměrně jasná: pokud je vakcinace stále dobrovolná a zároveň stále platí povinnost prokazovat bezinfekčnost, nelze nastavit systém tak, že kdo se nenechá naočkovat, připlatí si extra příplatek za návštěvu kina či restaurace. A to například v případě PCR testů nemalé peníze.

K tomu, že jde o postup v rozporu s právem, nakonec skutečně dospěl i Nejvyšší správní soud. Kvůli přístupu k testům se na soud obrátila žena z Brna. Soud konstatoval, že primárním cílem mimořádného opatření bylo omezit šíření nákazy. Z nařízení pak podle soudu nejde pochopit, proč by mělo rozdílné zacházení s očkovanými a neočkovanými v otázce preventivních testů nějak pomoci zkrotit šíření nákazy.

„Nejvyšší správní soud v napadeném opatření nenalezl žádná vyargumentovaná východiska, z nichž by bylo možné jednoznačně dovodit, jak mělo podle odpůrce rozdílné zacházení s osobami naočkovanými (či rozočkovanými) a neočkovanými v přístupu k neindikovanému hrazenému testování přispět k omezení šíření onemocnění covid-19,“ uvádí se v rozsudku.

Přiznal tak ministerstvu pouze možnou logiku v jeho „druhotném“ cíli, tedy motivaci k očkování. Tu zmiňuje sám resort v odůvodnění opatření. Ministerstvo zdravotnictví pak argumentovalo tím, že i neočkovaní měli případně nárok na hrazené testování, pokud vykazovali příznaky nebo měli rizikový kontakt. V ostatních případech však preventivní testy představovaly pouze „vstupenku k volnočasovým aktivitám“, tehdy podmiňovaným vakcínou, prodělanou nemocí nebo negativním testem.

Soud spolu s tímto opatřením zpětně zneplatnil i další sporné opatření z loňského dubna. To znemožňovalo samoplátcům využívat lázeňskou péči. Lázeňskou péčí se soud zabýval z podnětu pacientského Klubu bechtěreviků. Nejprve podnět odmítl, po zásahu Ústavního soudu rozhodl znovu a klubu částečně vyhověl. Mimořádné opatření označil za „nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů“. Ministerstvo podle soudu dostatečně jasně nevysvětlilo, proč právě samoplátci znamenají tak velké riziko.

Lázně mohli v době platnosti mimořádného opatření využívat pouze lidé s pobytem hrazeným ze zdravotního pojištění jednou za 12 měsíců. Lidem s Bechtěrevovou chorobou však prospívá častější pobyt v lázních. Nemoc se projevuje bolestmi a ztuhlostí páteře, která se postupně stává méně ohebnou.

Opatření, která v mezičase pozbyla platnost, soud už nemohl zrušit. Proto pouze uvedl, že ve sporných bodech byla v rozporu se zákonem. Podobně už upozornil na nedostatky v desítkách dalších opatření. Nejčastějším problémem bylo chybějící nebo kusé odůvodnění.