V různých koutech Evropy se v posledních týdnech rozjíždí snaha zastavit financování ideologií ze zahraničních zdrojů. Zajímavé je, jak rozdílné reakce ty zásahy vyvolávají. Když se maďarský premiér Viktor Orbán rozhodne prosadit balíček zákonů, které omezují přijímání zahraničních zdrojů nevládním organizacím podporujícím migraci, okamžitě se spustí poprask. A nejen proto, že většina těch zahraničních zdrojů na podporu migrace přichází do Budapešti od tamního rodáka, velmi vlivného finančníka a sponzora progresivní ideologie George Sorose.

V neděli 19. února pohovořil Orbán k Maďarům. Víceméně bez okolků řekl, že je připraven zabránit tomu, aby v Maďarsku vznikly muslimské enklávy. A nechce proto, aby do země přes neziskové organizace přicházely peníze, které migraci podporují. „Tmavé mraky kvůli migraci se táhnou nad Evropu,“ řekl v projevu v Budapešti. „Národy přestanou existovat, Západ padne, zatímco Evropa si ani nevšimne, že byla zničena.“ Okamžitě se do něj pustil lucemburský ministr zahraničí Jean Asselborn. To je ten, který se na podzim roku 2015 nejvíc zasadil o to, že země střední Evropy budou natvrdo přehlasovány u migračních kvót tím, že se nebude rozhodovat v Evropské radě, kde má každá země právo veta, ale v radě ministrů vnitra, kde se rozhoduje většinově. „Tento postoj vyhovuje diktátorovi, pud sebezáchovy je důležitější než nějaká politická morální slušnost,“ řekl Asselborn. Kvůli Orbánovu projevu vyzval k aktivaci článku sedm smlouvy o Evropské unii v souvislosti s vážným porušením evropských hodnot. V prosinci už Evropská komise zahájila podle tohoto článku řízení s Polskem kvůli reformě soudnictví, což může teoreticky vést ke ztrátě hlasovacích práv Varšavy v EU.

Ve stejné době prosazuje v Paříži bez větší pozornosti kohokoli jednu z vůbec nejtvrdších politik proti migraci a tamní muslimské komunitě, která je s šesti miliony vyznavačů islámu největší v Evropě, francouzský prezident Emmanuel Macron. Francouzské muslimy chce odříznout od jakýchkoli zahraničních financí. Ty do země tečou především ze Saúdské Arábie, Maroka, Kataru a Turecka. Imámové by také v budoucnu měli mít povinnost projít klasickým francouzským vzděláním. Macron bez skrupulí říká, že arabské peníze francouzský islám destruují. Chce ho dostat pod francouzskou kontrolu. To není úplně nová myšlenka. Jako první s ní už v roce 2003 přišel tehdejší ministr vnitra a pozdější prezident Nicolas Sarkozy. Ten zřídil Francouzskou radu pro muslimskou víru, která měla být prostředníkem mezi imámy a francouzským establishmentem. Nezískala si však příliš velký respekt. Podle aktuálních odhadů publikovaných deníkem Journal du Dimanche je nyní ve Francii kolem tří stovek imámů plně závislých na arabských zdrojích. Z těch se také platí výstavba většiny nových mešit.

Macron má už také plán, čím by ztrátu arabských zdrojů muslimům vynahradil. Chystá se zavést speciální daň na halal produkty, která by putovala právě do mešit. Proti tomu se ostře vymezuje kolem 70 procent tamních muslimů. Většina Francouzů ale Macronovy plány včetně halal daně podporuje. Už před tímto balíčkem proti arabským muslimským financím rozjel Macron jedny z nejtvrdších deportací odmítnutých žadatelů o azyl v Evropě. Nikdo v Bruselu si proti jeho jestřábí muslimské a migrační politice netroufne protestovat. Francie má od roku 2015 dvě stě třicet obětí islamistických teroristů.

Při nezaujatém úsudku, kterého se Evropě v poslední době moc nedostává, by se dalo říct, že Viktor Orbán se snaží, aby se v jeho zemi nevytvořily islámské komunity, jejichž nepřizpůsobivost musí teď řešit Emmanuel Macron, jehož země je má největší v Evropě.

Zahraniční peníze na financování ideologií, které většinou přicházejí přes různé neziskové instituce, budou čím dál důležitějším tématem. Obrovské sumy ze Saúdské Arábie, Kataru, ale také Číny se už dlouho hrnou na prestižní západní univerzity od Oxfordu po Yale či Harvard. Tam se z nich financují instituce, jež ne vždy prosazují politiku, která je v zájmu obyvatel Západu.