Přesně před pěti lety se tehdejší šéf protimafiánského útvaru ÚOOZ Robert Šlachta a olomoucký vrchní žalobce Ivo Ištvan vypravili na razii na úřad vlády. Měřítkem civilizovaných západních demokracií to byl naprosto bezprecedentní zásah. Byl to rozhodující krok pro nástup Andreje Babiše k moci. Především svou formou a stylem. Teatrálností, medializací, hysterií, kterou se za aktivní pomoci značné části médií ve společnosti vyvolal.

Není výjimečné, že policisté nebo prokurátoři vyšetřují prezidenty, premiéry, lidi z nejvyšších pater politiky. Dělá se to ale civilizovanou formou. Dotyčného si bez asistence tlup novinářů předvolají. Pošlou mu úřední obsílku. K západnímu standardu patří očekávání, že dotyčný ministerský předseda se nedá na útěk a není proto potřeba předvádět teatrální uličky hanby, vazbu a vodění v medvědu.

Ivo Ištvan s Robertem Šlachtou místo toho hned po zásahu uspořádali tiskovou konferenci, kde se snažili vytvořit obrovská očekávání, jak právě skolili politicko-podnikatelskou chobotnici, která prorostla až do kabinetu ministerského předsedy. Šlachta teatrálně ohlásil, že do akce nasadil 400 policistů, kteří udělali 31 domovních prohlídek. Líčil zabavení desítek kilogramů zlata a 150 milionů korun v hotovosti. To všechno šperkovaly detaily o prohlídkách bankovních schránek. „Nebylo naším zájmem zabývat se politikou či politickou stranou. Na začátku jsme prověřovali organizovanou zločineckou skupinu osob, která podle našich informací fungovala na základě klientelistických vazeb. Cílem těchto vazeb byl neúměrný zisk, měl tam být i určitý podíl vlivu ve státních a polostátních organizacích,“ prohlásil Šlachta. Působilo to jako z béčkového filmu o italské mafii.

Zásah prý nesnesl odkladu, protože jeden z podezřelých se chystal odjet do zahraničí. Velmi rychle se ukázalo, že šlo o tehdejšího náměstka ministra zemědělství Romana Bočka, který měl letenky do Španělska, kam se chystal jet vyzvednout rodinu z dovolené, zakoupené měsíc předem. Vyfabulování důvodu zásahů bylo předzvěstí toho, jak se dál bude případ vyvíjet a jak Šlachta s Ištvanem s nesnesitelnou lehkostí bourají režim, aniž by měli v rukou důkazy.

Tři vzájemně nesouvisející linie pospojovali jen podle toho, kdo si s kým volal a kdo koho znal. Uměle je propojili milenkou tehdejšího premiéra Janou Nagyovou. Vyfabulovali z toho zločinné spolčení řízené ze Strakovy akademie.

Tuhle mediální fasádu si jako první rozbili sami Ištvan se Šlachtou, když případ pro účely nikoliv mediálního lynče, ale trestního řízení vzápětí rozdělili do tří samostatných kauz. Žádné spojení a kmotři se totiž nepodařili najít. Byly z toho kauzy známé jako zneužití vojenského zpravodajství, trafiky pro exposlance ODS a nezaplacená darovací daň z kabelek Jany Nagyové, dnes Nečasové. Později se odštěpil ještě případ vynesení tajných materiálů BIS.

I kdyby v každé z těchto jednotlivých kauz bylo důkazně nabito, žádná z nich neopravňovala teatrální noční razii, kterou Šlachta s Ištvanem rozjeli. Každá z nich se dala řešit civilizovanou západní formou předvolání a úředních obálek.

Pokud jde o pravomocné rozsudky, výsledek při pátém výročí je čistá nula. Žádné propojení politiky s byznysem a vysávání polostátních firem, o němž Šlachta hřímal, žalobci vůbec nebyli schopni poslat k soudu. Obžaloby podali jen u zneužití Vojenské rozvědky a vynesení tajných materiálů BIS. První případ si zatím mezi sebou pinkají soudy. V případě vynesení zprávy BIS padly v první instanci nepravomocně podmínky v rozmezí devíti až osmnácti měsíců. Právní konstrukci trafik rozmetal Nejvyšší soud. Kabelky ani nikdo nežaloval.

Suma sumárum v tom i největší fanoušek Šlachty a Ištvana těžko najde důvod pro teatrální zásah na úřadu vlády.

K němu vytvořila společenskou atmosféru a přispěla dvě velká selhání. Prvním byla slabost premiéra Petra Nečase. Těžko si představit jakéhokoliv šéfa vlády západní země, který by na situaci reagoval submisivními slovy. „Dělejte svou práci“. Prokurátoři a šlachtovci o tom, jak je premiér slabý, dost dlouho věděli. Petr Nečas jako ministerský předseda velmi ustupoval vlně antikorupční hysterie, která se šířila veřejným prostorem. Ustupoval i prokurátorům. Přestože věděl, že je to špatně, jeho vláda schválila a do sněmovny poslala nový zákon o státním zastupitelství, který si žalobci sami sepsali na míru a výrazně posiloval jejich pravomoci. Nečas později přiznal, že se obával veřejné kritiky, která by ho stihla, kdyby zákon zastavil. Ištvan a Šlachta věděli proti komu jdou a s odporem přirozeně nepočítali.

Druhé selhání mají na svědomí média. Už delší dobu veřejným prostorem bez vyfutrování důkazy šířila drby a útržky o kmotrech a politických podnikatelích. Řada ‚investigativních reportérů‘ vytvořila spolu se Šlachtou mediálně-policejní komplex, který vybudil veřejnost k touze po odchytu velkých ryb. Chytří novináři, schopní vidět důsledky svých činů, jako je třeba Jindřich Šídlo, dnes ze Seznamu, později uznali, jakou chybu svým voláním po velkých rybách udělali.

Rozklad důvěry v politiku byl dokonán. Andrej Babiš přišel fakticky k hotovému. Ištvan se Šlachtou a užitečnými služebníky z médií mu připravili předvolební atmosféru.

Za policejní puč, který změnil režim, nikdo nebyl nucen nést zodpovědnost. Ivo Ištvan je dál vrchním žalobcem. Robert Šlachta uraženě opustil policii po reorganizaci, která jeho protimafiánský útvar spojovala s protikorupční policií. Andrej Babiš ho ubytoval na Celní správě jako náměstka. Moc ho to neuspokojuje. Dnes po něm Šlachta žádá, aby z něj udělal policejního prezidenta místo odcházejícího Tomáše Tuhého. To Babiš zatím odmítá.