Optimisté – pesimisté: 1:0. To je skóre obchodních válek, které rozjel americký prezident Donald Trump vůči největším obchodním partnerům Spojených států. Cíl byl jasný. Srovnat obchodní podmínky, které byly téměř ve všech případech, ať už šlo o Evropu, Čínu, Kanadu, nebo Mexiko, výhodnější pro druhou stranu než pro Spojené státy. Byl to výsledek statu quo z dob po konci druhé světové války, kdy se postupně přes Světovou obchodní organizaci a různé dvoustranné dohody začal tvořit systém volného obchodu tak, jak ho známo dnes. S ambicí na co nejméně překážek a co nejméně překážek a co nejnižší cla a další dovozní tarify.

Amerika byla v té době hospodářský i politický hegemon. A tak kývla na velkorysejší podmínky, než partneři dávali jí. Jenže ti partneři během let, kdy se poměry dařilo jen málo narovnat, bohatli. Stávali se pro Ameriku čím dál tvrdšími konkurenty. A ona jim velkoryse otvírala, na rozdíl od nich, svůj trh.

To se projevilo obrovským obchodním deficitem a ztrátou milionů pracovních míst ve Spojených státech. Životní úroveň průměrných Američanů rostla pomaleji než v konkurenčních zemích. Začaly se výrazně zužovat střední vrstvy. Američané byli čím dál frustrovanější. Trvalo to dlouhé roky. Kulminace přišla v roce 2001, kdy Čína vstoupila do Světové obchodní organizace. Američtí politici to moc neřešili, hrnuli problémy před sebou. Až ta frustrace vynesla do Bílého domu Donalda Trumpa s jeho sliby, že rozmetá všechny současné obchodní dohody a vyjedná nový obchodní řád.

Šel do toho po trumpovsku natvrdo. Vyjednávání odstartoval zavedením cel na dovoz hliníku a oceli. Pak přišla další várka cel pro Čínu dohromady za 200 miliard dolarů. Do Evropy vyslal Trump výhrůžku, že pokud se pravidla nesrovnají a nezruší se na obou stranách Atlantiku všechna „cla, bariéry a dotace“, spustí Washington cla 25 procent na všechna auta z Evropské unie. Stále upozorňoval, že cla jsou nerovná, což ve studii potvrdil například i renomovaný německý institut Ifo.

Už na jaře – v první horké fázi – bylo jasné, že Trump jde od slov rychle k činům. Trumpofobové začali sýčkovat, jak americký prezident posouvá svět do obchodní války, která nemusí zůstat jen obchodní.

Když ale protihráči v Americe, Evropě i Asii zjistili, že to Trump myslí vážně, přestalo se křičet a začalo vyjednávání.

Ani ne po půl roce je tady první výsledek. Končí severoamerická zóna volného obchodu mezi Spojenými státy, Mexikem a Kanadou (NAFTA), podepsaná v roce 1994. Naplnění velkého snu Trumpova republikánského předchůdce Ronalda Reagana. Donald Trump ji už v kampani označil za nejhorší obchodní dohodu v dějinách Spojených států.

S Mexičany se Trump dohodl už v srpnu na jejím nástupci. V pondělí nad ránem se podařilo dotáhnout i dohodu s Kanadou. Nástupcem NAFTA je Americko-mexicko-kanadská obchodní dohoda (USMCA). Pro Američany je výrazně výhodnější než její předchůdkyně. Nejde jen o cla. Kanaďané například souhlasí, že podstatně víc otevřou trh americkým zemědělcům. Mexičané fakticky kývli na výrazné zvýšení mezd v automobilovém průmyslu.

Přibližně 45 procent součástek do aut musí udělat lidé, kteří vydělávají nejméně 16 dolarů na hodinu. Průměrný plat v mexických automobilkách přitom nyní dosahuje 2,3 dolaru. V Mexiku jsou mimo jiné továrny německých značek, které odtud zásobují americký trh. Nová USMCA právě přes výšku platů tlačí buď na to, aby Mexičané výrazně zvýšili mzdy, nebo dováželi součástky z Ameriky.

„Pro Kanadu je to dobrý den,“ ohlásil po dojednání dohody levicový premiér Justin Trudeau, který byl ještě na jaře na zasedání G7 nejtvrdším kritikem Trumpových obchodních válek. Americký ministr obchodu Robert Lighthizer a kanadská ministryně zahraničí Chrystia Freelandová píší ve společném prohlášení: „Dohoda posílí střední vrstvy, vytvoří kvalitní, dobře placená místa a nové příležitosti pro skoro půl miliardy lidí, kteří považují Severní Ameriku za svůj domov.“

Investoři jsou víc než spokojeni. Posilují akcie i měny všech tří signatářských zemí.

Na úspěch je našlápnuto na i lince Amerika – Evropská unie. Když za Trumpem přicestoval do Bílého domu hned v červenci předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker, vyděšen cly, po dvou hodinách jednání se oba plácali po zádech na tiskové konferenci v Růžové zahradě a ohlašovali začátek prací na „dohodě o zrušení cel a všech bariér“ mezi Amerikou a Evropskou unií. Juncker navíc Trumpovi slíbil, že Evropa začne stavět nové terminály na dovoz amerického zkapalnělého plynu. Tady bude samozřejmě dohoda složitější, protože s ní bude muset souhlasit všech sedmadvacet členů Evropské unie.

A pokud jde o zatím nejvyhrocenější frontu mezi Washingtonem a Pekingem, ti, kdo obchodu s Čínou opravdu rozumí, tvrdí, že má velmi silnou motivaci přistoupit na nové americké obchodní podmínky, protože obchodní válkou může ztratit podstatně víc než Spojené státy. Takto to vidí známý finanční historik Niall Ferguson, který před lety popsal symbiózu mezi Amerikou a Čínou slovy Chimerica. V nové studii o obchodních válkách, kterou se svým čínským kolegou Siang-süem publikoval na Harvardu pod titulem Let’s Make Chimerica Great Again (Udělejme Chimeriku znovu velkou), píší:

„I kdyby se Donald Trump nestal kandidátem republikánů v prezidentských volbách, někdo jiný by vytáhl proti Číně stejně tvrdou kartu. Vzpomeňte si, jak tvrdě mluvil o vztazích s Čínou v republikánských primárkách senátor Marco Rubio. Tvrdá linie vůči Číně je mimochodem jednou z mála věcí, kde má Trump podporu demokratů. Hodně západních komentátorů považuje výhrůžky cly za zmatené a nebezpečné. Investoři se bojí výbuchu skutečné obchodní války. My to vidíme jinak. Poté, co jsme si ve své studii simulovali efekt obchodní války s Čínou, došli jsme k závěru, že je to správná cesta k tomu, aby změnila svůj přístup. V závislosti na tom, jak by se obchodní válka rozjela, se může čínský export snížit o 1,2 procenta měsíčně až 4 procenta ročně. Předpokládáme, že obchodní válka může srazit růst čínské ekonomiky o 0,3 procenta za rok. Americké dovozy z Číny se rovnají zhruba 4 procentům čínského HDP. Americké vývozy do Číny jsou méně než jedno procento HDP Spojených států.“ Číňané mohou v obchodní válce ztratit víc než Američané. Proto by mělo být jejich zájmem, aby se uklidnila. „To, co je potřeba, je nová rovnováha a té se dosáhne jen tehdy, když se Čína zaváže snížit deficit v obchodu s Amerikou.“

Trump má zatím slušně našlápnuto k zásadní reformě světového obchodu.