Jeden z pojmů, který ukazuje sílu internetu, je Captcha. To je taková ta věc na internetové stránce, kde musíte odklikáním určitých úkonů prokázat, že nejste robot, aby vás stránka pustila dál k tomu, co chcete. Zprvu to bývala zkreslená písmena a číslice, která jste vepsali do vedlejšího okénka. Jenže software na rozpoznávání písma se tak zlepšoval, že tato forma přestala být použitelná. V současnosti nejobvyklejší formát je pravidelná mřížka, která buď rozděluje obrázek na víc částí, anebo obsahuje víc různých obrázků. A vy musíte odklikat ty, na nichž je nebo naopak není nějaký prvek, třeba auto. Této činnosti, na niž je lépe nemyslet, protože nám naprosto k ničemu není, věnujeme jako lidstvo dohromady 500 let denně. Tolik času vynakládáme na to, abychom přesvědčili roboty, že jsme lidi. Kdo tu má vlastně skutečnou moc?

Ti roboti nás nedrezúrují jen pro potěšení. Zároveň pomáháme umělé inteligenci, kterou firmy jako Google na sledování toho, jak my rozeznáváme obrázky, trénují. Takže pracujeme na zhoršování vlastní situace. Už dnes často o Captcha systému na stránce nevíte, protože se vás rozhodl pustit dál bez testu. Usoudil, že jste člověk – protože vás špehuje.

Novinář Clive Thompson nedávno zveřejnil krátký esej na téma, proč jsou Captcha obrázky tak depresivní. Je osvobodivý v tom, že vám umožňuje si připustit a uvědomit, jak depresivní ty obrázky jsou – protože v praxi je samozřejmě výhodnější depresivnost něčeho, čemu se nevyhnete, si nepřipouštět.

Jedním z klíčů je to, že na fotografiích skoro nejsou lidé. „Vypadají jako po výbuchu neutronové bomby,“ píše Thompson, a to kvůli předpisům na ochranu soukromí. Dalším je to, že Google nepoužívá práci lidských fotografů, nýbrž záběry z kamer svých vozů, na nichž vyvíjí technologii samořídících aut. Takže ty záběry nejsou vedeny ničím, co normálně poutá naši pozornost, nýbrž dílem náhodou a dílem tím, co poutá pozornost samořídícího auta (těch dopravních světel a značek!). A jsou pořízeny z jiné výšky a z jiného úhlu, než jsme zvyklí se dívat.

Když jsou zároveň často nekvalitní, protože ty kvalitní už Google vypotřeboval, tak nám připomínají fotografie z místa zločinu. Jsme totiž zvyklí na záběry bezpečnostních kamer.

Ty obrázky po vás chtějí, „abyste se dívali na svět tak, jak se na něj dívá umělá inteligence“, shrnuje Thompson.

I tato forma Captcha nakonec vyčerpá svou použitelnost. Jeden z nápadů, který si nechal patentovat Amazon, jsou optické klamy, které jsou pro člověka tak obtížné, že vás systém pustí dál, jen když je vyhodnotíte chybně. Algoritmus si z toho, že vás takhle zmátl a ponížil, nic nedělá. Společnosti provozující sociální sítě si tuto algoritmickou sprostotu k lidem už osvojily.

Proto je v zájmu naší lidskosti nepřistupovat na to, když se nás digitální giganti snaží přimět, abychom považovali umělou inteligenci za normální. Buďme na stráži, kdykoli se nás nějaké digitální zařízení snaží přimět, abychom s ním komunikovali jako s člověkem. Je důležité reagovat přímo vulgárně.

To byla chyba, které se dopustili naši politici, když na ně Česká televize v poslední předvolební debatě vytáhla umělou inteligenci jménem Matylda. Poslušně odpovídali na její „otázky“, jež byly jen nějakými uskupeními bitů bez jakékoli intence, jež nezasluhovaly lidskou reakci. Zároveň nám ten moment připomněl, že některé profese jsou v nebezpečí nahrazení umělou inteligencí.

To se ukázalo v posledním vydání Moravcových Otázek, kdy moderátor nechal zcela zapadnout informaci, že v nemocnicích leží vyléčení lidé, kteří se odmítají nechat propustit. Což je, vzhledem k tomu, že zaplnění nemocnic je tím konečným tvrdým omezením při potýkání se s pandemií, dost důležitá a přímo šokující informace. A nechal ji být. Nikoho se na to nezeptal.

Zato se zeptal Petra Fialy, jak může být ministrem spravedlnosti Pavel Blažek, „když se mu přezdívá Don Pablo“. Fiala je zdvořilý a Blažka se snažil obhajovat. Přitom by v tu chvíli úplně stačilo, aby odpověděl: „A víte, pane Moravče, jak se přezdívá vám?“