Ničivé tornádo, které čtyřiadvacátého června večer zdevastovalo několik vesnic na jihu Moravy, vyžádalo si šest obětí na životech a mnoha lidem sebralo domovy, vyvolalo okamžitě obrovskou vlnu solidarity. Jen na finančních darech se na účtech sbírek sešla v rekordně krátké době miliarda korun. Kromě toho mířila k obětem spousta konkrétní materiální pomoci. Lidé přijížděli pracovat a pomáhat. Velmi funkční se jako už poněkolikáté ukázal integrovaný záchranný systém. Dobře fungoval kraj v čele s hejtmanem Grolichem i místní samosprávy. Akčně jednaly soukromé pojišťovny.

Akční chtěla být i Babišova vláda. Ministryně financí si do postižených obcí zajela udělat fotky ve skinny džínách na svůj Instagram. Hned z cesty do Bruselu se k ní přidal podobně vystrojený premiér Andrej Babiš. A na sociálních sítích už to jelo ve velkém. I vláda pod tlakem obrovské soukromé finanční pomoci chtěla být akční. Chtěla akčně pomáhat. Nabídla nevratnou dotaci dva miliony pro ty, kdo přišli o dům nebo ho měli zničený. Plus další tři miliony na výhodně úročené půjčce.

To byly titulky do volebního zpravodajství. Velmi rychle se ukázalo, že kabinet, který tady už několik let prokopává schodky státního rozpočtu kolem 500 miliard korun a nehodlá s tím skončit, chce škudlit i na obětech katastrofy.

Ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová, která měla pomoc zúřadovat, totiž navrhla, aby se od ní odečítaly částky, které lidé dostanou ze soukromých sbírek. Když toto škudlilství na tom nejhorším místě vyplavalo na povrch, snažila se to Dostálová dost uboze hodit na své úředníky. To je ostatně stará známá taktika Andreje Babiše, která se používá při každém průšvihu. Do povědomí vstoupila větou, když premiér vyzýval toporného ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha, aby na někoho hodil nepravdivou informaci, kterou předtím vypustil do veřejného prostoru. „Tak řekněte, kdo vám to řekl. Nebuďte slušnej.“

Po této demonstraci trapnosti Dostálová nápad o odečtu peněz ze sbírek od státní pomoci obětem tornáda stáhla. Ukázalo se ale, že je tam další past. Opět vedená škudlilstvím na tom nejhorším místě. Od státní pomoci se měla odečíst částka, kterou ti, kdo byli proti přírodní katastrofě pojištěni, dostanou od pojišťoven.

Ve finále by byl ten, kdo byl odpovědný a svůj majetek si pojistil, za hlupáka. Roky platil pojistku, ale nakonec dostane stejně jako ten, kdo byl nezodpovědný a s žádným pojištěním se neobtěžoval.

Lekce, jak se chovat do budoucna, je jasná: nepojišťujte se. Nakonec na tom budete stejně jako ti, kdo se s tím neobtěžovali. Je to přímá vládní motivace k nezodpovědnosti. Černému pasažérství a morálnímu hazardu. Vlastnostem, které společnost dlouhodobě ničí. Dělají ji chudou a méně civilizovanou. Zodpovědná vláda motivuje lidi k zodpovědnosti. Nezodpovědná k nezodpovědnosti. Co je zač Babišův kabinet, je patrné na první pohled.

Nápad na snížení státní pomoci obětem o vyplacené pojistné narazil dokonce i uvnitř samotné vlády. „Návrh do budoucna může demotivovat od odpovědného přístupu k majetku. Je totiž vstřícnější vůči osobám, jež pro tento případ nebyly pojištěny, a to i ve vztahu k budoucím živelním pohromám,“ kritizovala předsedkyně legislativní rady vlády a ministryně spravedlnosti Marie Benešová.

Po ostré kritice nakonec Babišův kabinet ve středu návrh změnil. Státní pomoc se sníží nikoliv o 100 procent, ale jen o 70 procent vyplaceného pojistného. Ten, kdo se nepojistil, na tom tak ve výsledku bude jen o necelou třetinu hůř než ti odpovědní.

Škudlení na těch nejhorších místech a nedomýšlení důsledků tohoto skrblictví ve stejné chvíli, kdy se vyhazují desítky miliard na dotacích pro firmy jako Babišův Agrofert.

Není to poprvé. Česko prošlo covidovou krizí skoro nejhůř z Evropy. Nejvíc obětí, nejdéle zavřené školy, největší omezení svobody. Mimo jiné proto, že vláda odmítala na začátku epidemie investovat peníze do testování a trasování. Uškudlila pár korun a za každý den lockdownu země ztrácela miliardy.

Teď znovu škudlení sleduje v neochotě uznávat jako potvrzení o bezinfekčnosti, ekvivalent očkování, protilátky u lidí, kteří se s covidem potkali. Motivem je snaha neplatit pokud možno už žádné testy a nechuť cokoliv dalšího organizovat.

Třicátého června Nejvyšší správní soud tuto neochotu státu označil za protiprávní. Soudce Tomáš Langášek to shrnul velmi výstižně. „Nejvyšší správní soud připomíná, že důvodem, proč se osoby, které prodělaly onemocnění covid-19 nebo se proti němu nechaly očkovat, nemusejí před návštěvou restaurace, kulturní či sportovní akce a podobně testovat a prokazovat tak, že nepřenášejí virus SARS-Cov-2, je předpoklad odpůrce, že tyto osoby mají dostatek protilátek proti onemocnění covid-19, a tudíž je u nich nízké riziko (re)infekce tímto virem. V tomto kontextu je postavení osob, které mají laboratorně naměřeny protilátky proti onemocnění covid-19, s těmito osobami přinejmenším v obecné rovině srovnatelné. Lze říci, že postavení osob s naměřenými protilátkami je s ohledem na cíl, který odpůrce (vláda – pozn. red.) mimořádným opatřením sleduje, dokonce silnější, protože tyto osoby protilátky prokazatelně mají, zatímco u osob vyléčených či očkovaných odpůrce přítomnost protilátek pouze předpokládá, jak navrhovatel správně upozorňoval. Ba co víc, přítomnost protilátek je u těchto osob prokazována laboratorním testem v certifikovaných laboratořích; přitom v jiných situacích mimořádné opatření umožňuje vstupy do provozoven osobám, které na přítomnost antigenu viru SARS-CoV-2 testovaly samy sebe testem určeným k použití laickou osobou.“

Stručně řečeno: u lidí, kteří se očkovali, je předpoklad, nikoliv důkaz, že vakcína vyvolala tvorbu protilátek. Stejně jako u lidí, kteří covid prodělali. Ti, kdo mají důkaz v testu, jsou chráněni lépe. Stát to ale kvůli své neochotě odmítá uznat. Samo ministerstvo zdravotnictví přiznává, že je to i z finančních důvodů.

Jako u zodpovědných obětí tornáda. Je to přímá kampaň proti pojištění.

Tornádo znovu ukázalo, že Česko má velmi funkční společnost a velmi nefunkční politiku. Není to unikátní situace. Takhle popisuje situaci v Izraeli v nedávném rozhovoru pro Týdeník Echo dlouholetý poradce izraelských premiérů Daniel Schueftan. „Dnes jsme uprostřed zdravotní, ekonomické, politické a bezpečnostní krize. Izrael si ale vedl velmi dobře, přestože neměl vládu. Izraelský politický systém je hluboce nefunkční. Zároveň ale izraelská společnost je velmi silná, extrémně odolná a extrémně úspěšná. Poměřoval bych sílu země ne podle její vlády a politického systému, ale podle společnosti. Izraelský politický systém je dysfunkční, ale izraelská společnost je neuvěřitelně úspěšná.“

Totéž platí pro Česko. Naše slabina je všude tam, kde člověk narazí na stát. Na to je nejlepší recept, aby na něj narážel na co nejméně místech. Škoda že silný, funkční, minimální stát zatím žádná z politických formací se šancí skládat vládu nenabízí.