V Británii došlo k menšímu politickému zemětřesení. V doplňovacích volbách do Dolní sněmovny v okrsku Chesham a Amersham poprvé v historii prohráli konzervativci. A ne málo. Kandidátka liberálních demokratů Sarah Greenová získala 56,17 % hlasů. Konzervativci tam v posledních volbách měli 55,4 %. Pro britskou politickou scénu to byl šok. Toryové drželi okrsek nepřetržitě od roku 1974, kdy vznikl. Prohlášení liberálních demokratů, že mají šanci, nikdo nebral vážně. Hlavní politický korespondent pro Financial Times Jim Pickard dokonce prohlásil, že pokud „lib dems“ vyhrají, tak sní svůj klobouk, což opravdu splnil. Okamžitě začaly spekulace, co to znamená pro širší politiku. Ukazuje to totiž na problémy, kterým čelí nejen britští konzervativci, ale možná i pravicové strany všeobecně.

Ti, kteří argumentují, že výsledek v Cheshamu a Amershamu nic neznamená, mají na své straně pár dobrých argumentů. Konzervativci Borise Johnsona stále pohodlně vedou v průzkumech. Podle stránky Britain Elects, která srovnává publikované průzkumy, by konzervativci získali ve volbách téměř 44 %, zatímco druzí labouristé 33 %. Taktéž liberální demokraté velmi šikovně vedli kampaň ohledně lokálních témat, ne celonárodních, kde konzervativci díky úspěšné vakcinační kampani dominují. Jenže tato lokální témata jsou svázána s dlouhodobými plány konzervativní vlády a mohou pro ni znamenat velkou komplikaci. Liberální demokraté se totiž zaměřili na připravovanou reformu územního plánování. Podle nich povede k odebrání pravomocí místním radnicím, diktátu z centra a řádění velkých developerů.

V Cheshamu a Amershamu to rezonuje. Jednak přes okrsek má vést vysokorychlostní železnice HS2, kterou si tam však nikdo nepřeje. Zadruhé okrsek je určen k rozvoji, k tomu se mimořádně hodí. Chesham i Amersham jsou malá městečka vzdálená zhruba 40 km od centra Londýna. Jsou však zvláštní tím, že mají vlastní stanice londýnského metra, v případě Cheshamu je stanice dokonce částečně obklopena poli, což je ideální místo pro vybudování nové čtvrti. Plány již existují, ale místní o nich nechtějí ani slyšet.

Problém pro vládu je, že na reformě územního plánování stojí její plán pro dlouhodobou dominanci v britské politice. Vlastnictví obydlí je totiž jedním z nejlepších ukazatelů, jestli lidé budou volit pravici. V posledních volbách (2019) 57 % těch, kteří vlastní svůj dům, volilo konzervativce, 86 % konzervativních okrsků má nadprůměrnou míru vlastnictví domů. Kalkul je tedy jednoduchý, postavit nové domy, zvětšit počet vlastníků, a tím pádem i konzervativních voličů. Jenže to naráží na lokální zájmy.

Všichni v Británii se shodnou, že je potřeba postavit víc domů, téměř nikdo, tak jako v případě Cheshamu, však nechce, aby se stavělo v jeho blízkosti. V angličtině se tomu říká NIMBY, not in my backyard, tedy „ne na mé zahrádce“. Místní se bojí, že nové čtvrti změní charakter jejich milovaného domova a stlačí cenu nemovitostí. Vzhledem k tomu, že většina míst určených k rozvoji jsou londýnská předměstí a městečka na jihu Anglie, obojí tradiční konzervativní bašty, plán navýšit počet toryovských voličů naráží na odpor současných voličů. To samozřejmě děsí poslance zastupující tyto okrsky a již nyní se proti reformě územního plánování zdvihá v Konzervativní straně rebelie.

K tomu je potřeba připočítat nespokojenost těchto voličů, že je konzervativci považují za samozřejmé. Vláda se soustřeďuje hlavně na udržení bývalých voličů labouristů na severu, kteří změnili strany v posledních volbách. Strana se tak posunula doleva a do relativně chudého severu se chystá pumpovat peníze. Symbolem toho je i právě rychlodráha HS2, mnohými považovaná za zbytečnou a předraženou, ale pro vládu je to jeden ze způsobů, jak nastartovat rozvoj severní Anglie. Konzervativci z jihu tak mají pocit, že dotují exlabouristy ze severu. K udržení těchto skupin v jedné politické straně bude potřeba veškerý um. Zároveň je to varování pro možné následovníky britských konzervativců. Spojit dělnickou třídu se střední nemusí být tak jednoduché, jak se na první pohled zdá.