Spor o prodloužení provozu jaderných elektráren v Německu nám může připadat jako něco, čím nemá cenu se podrobněji zabývat. Koneckonců ty tři zbývající reaktory pokryjí letos Němcům jen šest procent roční spotřeby elektřiny. Nicméně s vypnutím jaderných reaktorů v Německu svázali svou pověst Zelení, druhá nejsilnější vládní strana. Oni sami z vlastního rozhodnutí proměnili ty tři reaktory v jakýsi svůj Verdun, kótu, kde by snad byli schopni i vykrvácet. Pokud touto energetickou krizí projdou bez ztráty moci, bude to naopak důkaz, že hypnóza Zelenými je tak silná, že s ní nezatřese ani demonstrace naprosté ideologické zaslepenosti.

Německý spolkový sněm potvrdil, že ty tři zbývající reaktory nebudou odpojeny k 31. 12. 2022, ale smějí pokračovat ve výrobě elektřiny do poloviny dubna 2023. Vzhledem k tomu, že energetici a politika se dnes shodují na tom, že tuto zimu v Evropě zvládneme, zato příští rok může být kritický (to už Evropa nebude moci plnit zásobníky ruským plynem), je to od spolkové vlády jednoznačný projev idiocie. Ne že by ten krátkozraký postup neměl oponenty: ale ti ve vládě (třetí vzadu, liberální FDP) ani ti v opozici (CDU Friedricha Merze) nedokázali přikročit k rozhodnému kroku. Obě strany sice navrhovaly, ať jsou atomové elektrárny limitovány jen svou životností, oběma ale chyběla odvaha k politickému činu. FDP mohla povolením reaktorů a zapojením těch tří vypnutých loni, protože to ještě technicky lze, podmínit svou účast ve vládě. Vláda by bez liberálů přišla o parlamentní většinu. CDU mohla sociálním demokratům nabídnout velkou koalici, jejímž deklarovaným cílem by bylo dostat Zelené v tak vážné chvíli z vlády.

Proč se to nestalo? Protože všechny zavedené strany a takřka všichni přední politici žijí v domněnce, že Strana zelených je nejperspektivnější partner do budoucích vlád. Zelené přitom i přes masivní podporu médií před rokem volilo pouhých 14 procent Němců. Dnes má v průzkumech víc, osciluje kolem 20 procent, ale pětina hlasů přece není síla, jíž se zbytek politické scény musí podřídit. Jenže zbytek politické scény se podřizuje naprosto dobrovolně. CDU i se svým novým předsedou, kdysi pravicovým Merzem, nedávno předepsala sama sobě ženské kvóty, byl to jeden z hlavních bodů sjezdu strany.

Německo je nasáklé ortodoxií o člověkem zaviněné klimatické změně, která se navíc smí řešit jen obnovitelnými zdroji. Domlouvat teď dlouhodobé kontrakty na zkapalněný plyn je problém, neboť dodavatelé jako Katar žádají patnácti- až dvacetileté kontrakty, což koliduje s představou uhlíkové neutrality. K té chce Německo dojít kolem roku 2040. O klimatické politice se už nediskutuje. Přitom většina normálních Němců, podle různých průzkumů od dvou třetin po tři čtvrtiny, by nechala reaktory zapnuté déle.

Neotřesitelné postavení klimatických ideologů se teď ukázalo i na smutném případu, o němž jsme v Echu referovali minule: jedna žena v Berlíně zemřela po dopravní nehodě i proto, že vyprošťovací vůz zůstal trčet v klimatické blokádě. Eric Gujer v listu NZZ připomíná, že přestože okraj zeleného hnutí blokády silnic provádí už delší dobu, přestože Luisa Neubauerová (německá Greta) otevřeně mluví o tom, že když budou voliči brzdit klimatickou politiku, bude třeba překonat demokratický model, německá kontrarozvědka nesleduje klimaextremisty, ale tzv. Querdenker, hnutí zformované proti lockdownům a povinnému očkování na covid.

Autor tohoto komentáře během posledního týdne absolvoval dvě česko-německé akce, kde i čeští účastníci automaticky přistupují na absurdní, se skutečností mimoběžné obraty typu „klimatická krize“ a kde jeden český ministerský náměstek, privátně realista se zdravými názory například na obnovitelné zdroje, před aktivisty v publiku zdůrazňuje, jak česká vláda s výstavbou obnovitelných zdrojů přidala a že by bylo nespravedlivé ji za nedostatek zeleného elánu kritizovat. Pro radikální klimatickou politiku je dnes většina západní Evropy, kotvou té politiky zůstává Německo. Je neuvěřitelné, do jaké míry závisíme na 14procentní straně v parlamentu jiného státu.