Dnes začínají volby do krajů, jako vždy spojené i s volbami do třetiny Senátu. Je bez debaty, že přes všechna omezení daná kompetencemi krajských zastupitelstev je všechny politické strany berou jako událost politiky nikoliv krajské, ale celostátní.

Platí to nejpozději od roku 2008, kdy si tehdejší předseda ČSSD Jiří Paroubek za hlavní terč do kampaně zvolil 30korunové poplatky u lékaře a srdečně odignoroval námitky, že to nedává smysl, když přece krajská zastupitelstva o poplatcích rozhodovat nebudou. Sociální demokracie i díky kritice poplatků vyhrála všechny kraje a nějaký budoucí historik dějin ODS dost možná v těchto krajských volbách najde bod zlomu, kdy tento dávný hegemon české politiky začal vyklízet pozice.

Schopný politický lídr se pozná i tak, že dokáže vyhmátnout téma horké ve společnosti a otočí na něm nejbližší možné volby. Na těch, které začínají dnes, je pozoruhodné, že horké téma posledních dní nikdo nezvedl. Jedná se pochopitelně o plošná opatření nového ministra zdravotnictví Romana Prymuly, mezi nimi v první řadě zavírání středních a vysokých škol.

U vládních stran to lze pochopit. Prymula do vlády přišel nominálně za ANO, fakticky je to ovšem solitér a chápe ho tak i veřejnost. Premiér Babiš strategii zadržování koronaviru a tím i odpovědnost za náklady této zadržovací operace výslovně předal Prymulovi. Tím jako by byl vyvázán z vlastního slibu, že podruhé se k žádným plošným opatřením uchylovat nebude. Čehož – odhlédneme-li od roušek – se zatím drží. Vláda nezavírá ani obchody, ani restaurace.

Z celkového přístupu vyčnívají brutální zásahy do škol, do života hned několika ročníků české populace. V situaci, kdy neexistuje silný vědecký podklad pro jejich zavírání (známá oxfordská profesorka epidemiologie a oponentka politiky tamní vlády Sunetra Guptová tvrdí: „Dnes je zásadní, aby se před začátkem zimy nakazilo co nejvíc studentů.“), je to Prymulova libovůle. Přesně před dvěma týdny pan profesor v salonu Echa avizoval, že do konce září budou k dispozici data o tom, kolik dětí nebo teenagerů u nás nakazilo virem přineseným z dětského nebo pubertálního prostředí své rodiče. Je 2. října, Prymula na dotaz, jestli už ta data má, nereaguje. To posiluje podezření, které je v zainteresované veřejnosti už delší dobu, že naši vládní epidemiologové žádná pořádná data nemají. A že se rozhodují od boku.

Podle většiny dostupných ukazatelů soudě převažuje v České republice nálada proti zavírání škol. Pokusný balonek, tedy Prymulovo doporučení zavřít před týdnem, v pátek 25. září, třídy, víc než 80 procent škol odmítlo. Lidé nejen s dětmi školou povinnými, ale i odrostlými o zastavené výuce mluví, pálí je to. Přesto se mezi stranami v opozici nenajde jediná, která by školy uchopila jako velké téma a z plošného zavírání škol učinila „zdravotní poplatky“ těchto voleb – dokonce ani Trikolóra, která k tomu, v tomto případě zřejmě díky původní odbornosti svého předsedy, má nejblíž.

Ze zákulisních zpráv lze vyvodit, že to je ze strachu, ať osobního, nebo politického. Tzv. političtí stratégové se obávají varianty, že by se epidemiologická situace ještě zhoršila a jim by se to v médiích otloukalo o hlavu. Dokud tento superopatrný přístup nezmění, nebudou na otevírání škol tlačit nikdy, budoucnost totiž nikdo přesně nezná. Proto opozice hraje takzvaně na jistotu. Tak to aspoň platí pro ODS. U ní, když se prokutáme několika vrstvami odsudků chaosu ve školách a apely na to, aby podmínky výuky určovali jacísi odborníci, nakonec stanovisko školy nezavírat najdeme. Nicméně ústředním heslem volební kampaně jsou všeobecné výzvy k nastartování jakési změny. Vykřičník za sloganem jako kdyby měl přebít vlastní bojácnost.

Piráti na tom nejsou vlastně ani podobně, jsou na tom hůř. U nich pod vrstvou obecné kritiky chaosu a nekoncepčnosti kopáč nalezne maximálně tak pražského primátora Zdeňka Hřiba coby průkopníka myšlenky zavírání středních škol v českém veřejném prostoru. Protože Piráti sní o zdigitalizovaném světě, lze se domnívat, že do něj se jim hravě vejde například i distanční výuka.

Výsledkem je, že zásadní téma dneška žádná z politických stran není ochotna zvednout a jít s ním do volební kampaně. Tím pádem se názory na spolužití s čínským virem netříbí v politice, ale mimo ni. V důležité chvíli je český systém politických stran nefunkční.