Když dorazil do Evropy koronavirus, bylo to pro politiky velké pokušení předvést, jací jsou udatní krizoví manažeři schopní chránit občany. Svádělo to k přehnaným krokům. Karanténám, izolacím, demonstracím síly a připravenosti. Není těžké stát se v situaci jakéhosi výjimečného stavu hodně autoritativním vládcem. Prodávat to jako nevyhnutelnou ochranu země před epidemií. A získávat na tom silácké body.

S mistrem politického marketingu Andrejem Babišem v čele jsme měli mimořádné předpoklady sklouznout k přehnaným siláckým reakcím. Do epidemie koronaviru snad už nešlo vstoupit s politikem, který by měl větší sklony k demonstraci své moci, síly a „starosti“ o lidi. A chuť tuto svou výbavu prodávat přes všechny dostupné sociální sítě a média. Na začátku měl Andrej Babiš pár úletů. Jako když vyzval učitele, aby si všímali a hlásili, kdo ze studentů byl na prázdninách v Itálii. Nebo když dávno předtím, než se v Evropě epidemie vyhrotila do stovek a tisíců nakažených, jen tak utrousil, aby lidé raději nejezdili vůbec nikam.

Všechno je věc očekávání a u Andreje Babiše byly na začátku obavy, že reakci hodně přežene. I jeho tvrdý kritik, který Babiše považuje za nebezpečný politický typus, ale musí uznat, že premiér i jeho vláda zatím situaci kolem koronaviru zvládají uměřeně a adekvátně reagují na vývoj situace. Zákaz letů do severní Itálie se dá jistě kritizovat s tím, že kdo chce, stejně přiletí s přestupem třeba ve Vídni nebo Curychu. K povinné karanténě pro navrátivší se z Itálie, která je zatím nejtvrdším vládním zásahem, se také dá namítat, jak je ji snadné obejít. Že lidé se prostě masově vraceli v pátek 23.55, aby se jí vyhnuli. Žádný z těch kroků ale není přehnaný.

Babiš a jeho ministr zdravotnictví Adam Vojtěch ukazují i ochotu bez odkladů a výmluv reagovat na chyby v systému. Když se na příkladu ženy nakažené koronavirem z Prahy 6 ukázalo, že se nebyla schopná dostat k tomu, aby ji vyšetřili, a musela se obrátit na soukromou laboratoř, hned druhý den se změnil systém. Testovat se začali nejen lidé, kteří přijížděli z úředně označených oblastí. Dal se mnohem větší prostor úvaze hygienika.

Když ministr Adam Vojtěch velmi trapně zaútočil na soukromou laboratoř, která pozitivní nálezy odhalila, a šířil nepravdivou informaci o její lékařce, která se neodborným odběrem nakazila, hned chybu přiznal a velmi rychle se jí i veřejně omluvil.

Když se začalo veřejně debatovat o tom, že domácí karanténa je pro nakažené s žádnými nebo velmi mírnými příznaky lidštějším a přiměřenějším řešením než transport se sirénami do infekční izolace na Bulovku, vláda se poučila a lidé s lehkým průběhem nemoci už dnes zůstávají doma.

Jsou tu samozřejmě zase mediální úlety z PR horlivosti. Jako když se otec tří malých dětí dozví z tiskovky ministra zdravotnictví, jestli jsou jeho potomci i on sám nakaženi. Nikdo se mu ani před cestou před kamery neobtěžuje zavolat.

Celkově si ale Babiš počíná v souboji s koronavirem zatím zdrženlivě a na své poměry velmi rozumně. Chytrá opozice by to měla uznat. Na tom, že bude na sociálních sítích ostřelovat každý drobný úlet, si žádnou popularitu nezíská. Když bude každý druhý tweet šéfa opoziční strany komentovat tiskovku ministra zdravotnictví, nepůsobí to zrovna jako ta správná přiměřená reakce na aktuální situaci.

Kritizovat kvůli drobnostem a úletům bere sílu útočit na Babiše tam, kde opravdu selhává a zemi škodí. Zrovna teď by se dost hodila opozice, která umí poznat selhání systému od drobných chyb. Podstatné selhání systému od marginálií.