Kdyby pozornost celého světa nepoutala pandemie koronaviru, nejspíše by nyní prožíval silný pocit déjà vu. Uplynulý týden měl být klíčovým momentem vyjednávání ohledně budoucí obchodní dohody mezi EU a Británií. Britský premiér Boris Johnson několikrát avizoval, že pokud 15. října nenastane v negociacích žádný významný posun, Británie je přeruší a začne se připravovat na brexit bez dohody. Žádný významný posun nenastal, Johnson chování EU ostře odsoudil, ale dveřmi zatím definitivně nepráskl.

Deadline pro ukončení vyjednávání se neúprosně blíží. Dohoda by měla být vyjednaná začátkem listopadu, jinak ji europarlament nestihne ratifikovat do konce roku. Přesto se nezdá, že by se jedna ze stran chystala nějak ustoupit. Britové netrpělivě čekali na závěry summitu lídrů EU, který skončil v pátek. Slibovali si od něj nějaký posun. V oficiálních závěrech však EU zůstala neoblomná.

Jenže rozhovory se nepřerušily, obě strany spolu stále mluví. EU tak má pocit, že Johnson jenom blufuje a nakonec se složí. Mají k tomu dobré důvody. Britové několikrát pod Theresou Mayovou a pak i pod Johnsonem vyhrožovali ukončením vyjednávání, ale nakonec vždy ucukli. Navíc hlavní sporné body jsou spíše prkotiny.

Britové se s EU nemohou dohodnout hlavně na dvou věcech. První je rybářství, především Francouzi žádají, aby měli stejný přístup do britských vod jako před brexitem. Francouzští rybáři jsou na Británii závislí. Británie zase rybářství označila za jednu ze svých „červených linií“.

Oba postoje jsou do velké míry nelogické. V Británii rybářský průmysl zaměstnává asi 24 tisíc lidí a tvoří maximálně 0,5 % HDP. Trvat na jeho ochraně a obětovat kvůli tomu obchodní dohodu se jeví jako sebevražedné. Zdá se, že Británie si to uvědomuje a nabídla kompromis, kdy rybáři z EU budou moci lovit podle kvót. Bude to tedy méně než za stávající situace, ale zase o přístup nepřijdou úplně.

Francouzi však trvají na kompletním přístupu. Mnoho tím riskují, protože jestli Britové opravdu z vyjednávání odejdou a nastane brexit bez dohody, Francouzi přijdou o přístup k britským treskám úplně.

Druhou třecí plochou jsou pravidla ohledně státní podpory ekonomice. EU trvá na tom, že v tomto Británie musí následovat Brusel. Znovu to na první pohled nedává příliš smysl, jelikož britská vláda využívá státní podporu méně než většina zemí EU.

V obou případech tak jde Britům hlavně o princip. Hlavním sloganem brexitové kampaně bylo „vezměme si zpět kontrolu“. Britové už prostě nechtějí, aby EU měla nad nimi jakékoliv rozhodovací pravomoci, i kdyby se jednalo jen o ryby.

Pro EU by bylo jednoduché v tomto ustoupit. Jenže Brusel chce Brity za brexit vytrestat. Tvrdý brexit tak může nastat nedopatřením. Zdá se, že mnoho lidí považuje Johnsonovo rozhořčení jen za prázdná slova. Trhy na to víceméně nezareagovaly, analytici upozorňují, že rozhovory přerušeny nebyly. Co když ale Johnson neblafuje a je opravdu připraven odejít bez dohody? Pokud se EU nebude snažit dosáhnout kompromisu v těchto otázkách, může ke svému překvapení zjistit, že Britové raději do vyjednávání hodí vidle. V evropských a i českých médiích je vyznění často takové, že nerozumní jsou zde právě Britové. Kompromis však znamená, že ze svých stanovisek ustoupí obě dvě strany. Brusel to zatím odmítá, ke škodě všech