Sucho či eroze jsou v posledních letech neustále viditelnějšími problémy. Stále jasněji se ukazuje, že nešetrné zemědělské hospodaření má výrazný dopad na životní prostředí. V dobách komunismu bylo potřeba dostat vodu z krajiny, tam dnes ale chybí. Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy (VÚMOP) proto představil studii, jak konkrétními kroky upravit krajinu v povodí vlašimské Blanice, aby nedocházelo k zemědělskému znečišťování řek a voda zůstávala v krajině.

Odborníci kategorizovali celé území povodí Vltavy z pohledu zemědělského znečištění a ukázalo se, že povodí vlašimské Blanice patří vinou intenzivního zemědělství k těm nejpostiženějším. „Je to záležitost velikosti půdních bloků, typ osevních postupů a agrotechniky. Jsou to plochy, kde se nehospodaří úplně šetrně. Jde především o zemědělsko-přírodní podmínky – větší půdní bloky na větších svazích a masivní odvodnění,“ vysvětlil výběr lokality pro Echo24 Petr Fučík z oddělení Hydrologie a ochrany vod VÚMOP.

Opatření mají především zabránit povrchovému odtoku erozi. Pole jsou navíc z minulých dob odvodněny podzemními drenážními systémy. „Celé to je o retenci vody. Znečištění vod souvisí se zrychleným odtokem, ať už povrchovým, nebo podpovrchovým,“ vysvětlil Fučík.

Odborníci vytvořili „Atlas zemědělského znečištění vod,“ v rámci něhož navrhli 3 440 konkrétních opatření, jak v dané lokalitě problém sucha a eroze řešit. „Jsou tři základní druhy biotechnických opatření, buď drenážní, erozní, nebo krajinotvorné, doplňující zeleň. Často je potřeba opatření na těch místech kombinovat a hledat komplexní řešení,“ řekl Fučík.

Drenážní opatření souvisí s odvodňovacími systémy, o kterých Echo informovalo zde. Trubky buď mohou být vykopány, nebo přerušeny, voda převedena nebo regulován drenážní odtok. „Úpravy ve smyslu zadržování vody spočívají například v zaslepení páteřních kanálů a výstavbě kaskády tůní a mokřadů v jejich původní linii, jednotlivé meliorační větve už pak nemají kam odtékat,“ popsal již dříve postupy hydrolog David Pithart pro Echo24.

Další opatření jsou protierozní. V rámci nich jsou navrhovány různé průlehy neboli mělké příkopy, které zpomalí odtok vody a převedou ji do protierozní nádrže či polderu, případně do mokřadu. K udržení vody v krajině pomáhá také vysázení vegetační zeleně.

Studii vypracoval VÚMOP pro Povodí Vltavy, státní podnik, který zakázku zadal a financoval. Případná realizace by musela respektovat majetko-právní vztahy k pozemkům. „Studie předchází plánům dílčích povodí. Tohle by mohlo sloužit jako podklad pro konkrétní a návazné kroky, které se budou realizovat na zemědělské půdě, či na čistírnách odpadních vod, nebo na vodních nádržích,“ vysvětlil Fučík.

Zároveň dodává, že nelze zemědělcům úplně vyčítat, že v dřívějších dobách, kdy sucho nebylo tématem, své pozemky odvodňovali. „To odvodnění bylo do  míry ve své době opodstatněné. Když by se například na středních či těžších neodvodnilo, tak zemědělec nevyjel na pole. Když nevyjel včas na pole, tak nezasel, když včas nezasel, tak měl nízký výnos. V 60. – 70. letech bylo vlhčí období a málokdo neuvažoval o tom, že za 40 až 50 let tady bude období sucha, kdy budou drenáže jako celek vnímané jako negativní jev. Míra odvodnění u nás je značná, ale přes půl milionu hektarů bylo odvodněno do poloviny třicátých let minulého století,“ řekl.