Někde v Londýně dost možná Theresa Mayová mlátí hlavou o stůl. Slavně vyjednaná „nová“ brexitová dohoda je totiž v mnoha ohledech identická s tou, kterou třikrát předložila parlamentu – a ten ji třikrát odmítl. Stejní poslanci, kteří předtím tvrdili, že dohoda Mayové je naprosto nepřípustná, nyní tvrdí, že mohou hlasovat pro verzi Borise Johnsona. Přesto se smlouvy v jednom klíčovém detailu liší.

Po celou dobu vyjednávání byla hlavní překážkou zdárné dohody takzvaná irská pojistka. Ta měla zabránit tomu, aby na irském ostrově vznikla pevná hranice, neboť se všichni báli, že hraniční kontroly by mohly znovu aktivovat nacionalistické teroristy. EU proto navrhovala, aby Severní Irsko zůstalo v celní unii s ní a hranice vedla Irským mořem. To se zase nelíbilo unionistům, jak se v Británii říká těm, kteří si přejí společný stát čtyř zemí tvořících Spojené království. Domnívají se, že je to nepatřičné rozmělnění vztahů mezi Severním Irskem a zbytkem Británie. Tedy nelíbilo se to především části vládní Konzervativní a unionistické strany, jak zní její plný název, a severoirské Demokratické unionistické straně (DUP), jež podporovala menšinovou vládu toryů.

Mayová se pokusila dilema vyřešit tím, že rozšířila irskou pojistku na celou Británii, čímž chtěla zajistit, aby Severní Irsko nemělo speciální status v rámci Spojeného království. Jenže tím ještě víc rozčílila euroskeptiky. S pojistkou by se totiž jednalo jen o poloviční brexit, kdy by si EU zachovala kontrolu nad mnoha aspekty britské politiky; navíc neexistoval mechanismus, jak ji opustit.

Johnsonova inovace spočívá v tom, že nově se irská pojistka, i když už se tomu tak neříká, bude vztahovat znovu pouze na Severní Irsko. To právně zůstane členem britské celní unie, ale budou se na něj stahovat cla, tarify a regulace EU. Čili Severní Irsko bude součástí evropské celní unie de facto, ale ne de jure. Hranice v moři bude platit jen jedním směrem. S veškerým zbožím putujícím z Británie do Severního Irska bude nakládáno jako se směřujícím do EU, tedy bude podléhat evropským clům, pokud nebude prokázán opak.

Přece jen EU udělala jeden velký ústupek, díky kterému může Johnson celkem pravdivě tvrdit, že dokázal nemožné. Severoirský parlament neboli Stormont, jak se mu také říká, bude nově moci rozhodnout o opuštění tohoto mechanismu, jemuž už se nesmí říkat irská pojistka. Pokud se tak stane, spouští se dvouleté vyjednávací období, na jehož konci Severní Irsko definitivně zpřetrhá veškeré vazby na EU. Brusel od doby, co bylo ukončeno první vyjednávání, tvrdil, že text brexitové dohody je neměnný a znovu se otevírat nebude. Taktéž vylučoval jakýkoliv mechanismus odchodu z irské pojistky. Maximálně připouštěl přepsání nezávazné politické deklarace doprovázející smlouvu. Irští představitelé navíc vylučovali, že by šlo problémy vyřešit prostřednictvím bilaterálních rozhovorů, trvali na tom, že veškeré negociace musejí putovat přes Brusel.

Johnson dosáhl ještě několika menších ústupků. Slib Mayové, že Británie přijme environmentální a některé další evropské regulace, se přesunul ze závazné brexitové dohody do nezávazné politické deklarace. Británie také bude ihned po ratifikaci dohody moci vyjednávat obchodní dohody se třetími zeměmi. Ty mohou vejít v platnost v lednu 2021. Britové věří, že za tu dobu dokážou vyjednat obchodní smlouvu třeba s USA. Zrušení pojistky také omezilo schopnost Evropského soudního dvora zasahovat do britských záležitostí. Z pohledu brexitářů se tak jedná o mnohem lepší dohodu než tu, již předložila Mayová.

Je tak nepochybné, že Johnsonova strategie „brexit za každou cenu“ slavila úspěchy. EU otevřela text dohody a učinila velký ústupek. Ke klíčovému průlomu došlo během bilaterálních vyjednávání Johnsona s jeho irským protějškem Leem Varadkarem minulý týden. Pak již britští a unijní vyjednavači jen museli tento průlom během maratonských, téměř třídenních rozhovorů, které se mnohokrát zdály na pokraji rozpadu, přetavit do reálného dokumentu. Zastánci setrvání v EU si mohou gratulovat, že možná k tomu dopomohl i jejich zákon zakazující brexit bez dohody (zvaný Bennův zákon), jež zase donutil k ústupkům Johnsona.

Ten však ještě nemá zdaleka vyhráno. Nyní musí protlačit dohodu sněmovnou, kde vláda nemá většinu. Přestože Johnsonova dohoda řeší problém Severního Irska, DUP ohlásila, že bude hlasovat proti ní. Stále podle nich příliš rozmělňuje soudružnost Spojeného království. Je otázkou, jak se zachovají konzervativní euroskeptičtí ultras, kteří třikrát shodili dohodu Mayové. K ní měli spoustu námitek, nejednalo se jen o irskou pojistku. Momentálně ale mnozí z nich signalizují, že s Johnsonovou dohodou dokážou žít.

I tak bude k jejímu protlačení potřeba podpora opozice. Lídr labouristů Jeremy Corbyn prohlásil, že jeho strana bude proti. Pomoc ale přispěchala z nevídané strany. Předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker prohlásil, že je to poslední návrh na stole, a že pokud ho britský parlament odmítne, další už nebude a EU vyjednávací období neprodlouží. Stejné stanovisko naznačili také Varadkar a francouzský prezident Emmanuel Macron. Britští poslanci tak mají na výběr mezi Johnsonovou dohodou a „no deal“ odchodem. Pokud poslanci této výhrůžce uvěří, dohoda má šanci projít, odchodu bez dohody se děsí mnohem víc než Johnsonova úspěchu.

Dnes britská Dolní sněmovna zasedá o víkendu poprvé od Falklandské války v roce 1982. Lze očekávat velké drama, zákulisní machinace a nervy drásající hlasování v pozdních hodinách. I pokud Johnson prohraje, je ve skutečnosti ve velmi dobré pozici. Ať EU splní, nebo nesplní svou výhrůžku o neprodloužení, Johnson může poukázat na to, že udělal vše pro to, aby Británie odešla z EU 31. října, jak slíbil.

Navíc je celkem zřejmé, že není žádný euroskeptický fanatik, jež chce odejít z EU bez dohody a vyjednává jen naoko. Novou dohodu opravdu předložil. Jeho oponenti se naopak jen ztrapnili. Nigel Farage, lídr Brexit Party, prohlásil, že dohoda je špatná a chce prodloužení vyjednávání. Zastánci setrvání v EU, kteří se durdili, když Johnson odročil zasedání parlamentu, se naopak nyní snažili zabránit sobotnímu sezení, neboť doufali, že by tím na základě Bennova zákona donutili Johnsona k prodloužení vyjednávání. Tento fakt posílí premiérovu pozici v předčasných volbách, o nichž se všeobecně předpokládá, že budou před Vánoci. S konzervativní většinou si pak bude moci dělat, co bude chtít.

Na stole je ještě druhé referendum. Skupina poslanců, jež ho požaduje, však zjistila, že nemá dostatek hlasů, a návrh tak nejspíš nepředloží. Bude to těsné, ale pokud Johnsonova dohoda dnes sněmovnou propluje, premiér se zaslouží o ukončení tříleté brexitové ságy a zajistí si místo v učebnicích dějepisu.