Rudolf Jelínek se proslavil v Česku i po celém světě recepturou přípravy pálenky. Svému úspěchu v začátcích vděčil americké židovské komunitě, která u jeho slivovice kromě chuti ocenila i dodržování košer pravidel výroby. Bohužel židovský původ znamenal pro rodinu v nacisty okupovaných českých zemí krutý osud. Poslední zmínka o Rudolfu Jelínkovi pochází z 29. září 1944, kdy byl odvezen do koncentračního tábora v Osvětimi, a tam následně zavražděn.

Jelínek se po první světové válce rozhodl vrhnout na výrobu košer pálenek. Jejich produkce je náročnější, protože je nutné dodržovat postupy vyhovující židovské víře. Na výrobu musí dohlížet rabín nebo jiný člen židovské obce, a to včetně výběru ovoce, přepravy, kvašení a přechovávání. „Do té doby měla firma hlavně národní dosah. Teprve tím, že se Rudolfu Jelínkovi podařilo získat zámoří výrobou košer slivovice, se firma a potažmo československý potravinářský průmysl dostal v lihovarnickém oboru do světového kontextu. Je to takový Baťa palírenského průmyslu,“ cituje web ČT24 historika Marcela Sladkowského.

Jelínkovi do karet nahrál i fakt, že americká židovská obec začala bojkotovat pálenky z východní Evropy. Obávala se nárůstu antisemitismu v těchto zemích. To se však nakonec podepsalo i na podniku Rudolfa Jelínka. Po mnichovské dohodě se od něj američtí židé odvrátili a Jelínek byl nucen podnik předat do rukou nacisty Ernsta Gabriela. Ten zachoval na etiketách odkaz na předchozího židovského majitele, protože zákazníci neznámou značku nekupovali.

V lednu 1943 Rudolfa Jelínka s ženou a mladším synem Jiřím převezli nacisté do Terezína, na podzim roku 1944 do Osvětimi. Syn Jiří byl jedním z mála, kteří se odtamtud vrátili. Jeho rodiče takové štěstí neměli. Poslední záznamy o Rudolfu Jelínkovi pocházejí z 29. září 1944, kdy byl převezen do Osvětimi. Rodinnou firmu po něm krátce provozovali jeho synové, po únoru 1948 ale byla znárodněna.