Válka na Ukrajině ukazuje v USA střet idealistů, stoupenců intervenční zahraniční politiky, a realistů, kteří ji kritizují. Jsou to dva legitimní postoje v západní myšlenkové tradici, jež se odvíjejí od Platona a Aristotela. Dnes mají podle všeho navrch idealisté, ale v minulosti se realistický přístup uplatnil často: namátkou v 19. století po napoleonských válkách v „koncertu mocností“ či za druhé světové války ve spolupráci Roosevelta a Churchilla se Stalinem.

Výrazným představitelem realistické školy je dnes Andrew J. Bacevich, který v letech 1970 až 1971 sloužil ve vietnamské válce a následně působil jako plukovník 11. obrněného pluku v Německu, v oblasti Fulda Gap mezi hesensko-durynskou hranicí a Frankfurtem nad Mohanem, kde měl být zastaven případný tankový útok Varšavské smlouvy. Pikantní je, že kandidát na českého prezidenta generál Petr Pavel tou dobou trénoval pro případ války seskok do západního Německa, kde by jeho jednotka mimo jiné vyřazovala velitelská stanoviště nepřítele. I dnes stojí Bacevich na opačné straně než generál Pavel, už jen názorově. Z armády předčasně odešel na začátku devadesátých let, poté co za války v Perském zálivu převzal odpovědnost za výbuch v hlavní americké základně v Kuvajtu. Po odchodu do civilu začal na Bostonské univerzitě vyučovat mezinárodní vztahy a historii.

V roce 2019 spoluzaložil Quincyho institut pro zodpovědné státnictví, jehož členy jsou další američtí realisté John Mearsheimer, Anatol Lieven (původem Angličan) či Stephen Walt, a v roce 2021 vydal zatím svou poslední knihu After the Apocalypse: America’s Role in a World Transformed (Po apokalypse. Role USA v transformovaném světě).

Bacevich, kritik americké invaze do Iráku a toho, co považuje za americký imperialismus, s odvoláním na práce amerického protestantského teologa Reinholda Niebuhra (1892–1971) nebo francouzského historika Marka Blocha (1886–1944) odmítá mýtus americké výjimečnosti a odhaluje předpoklady a praktiky současné politiky USA.

Podle Baceviche překonání mýtu o výjimečnosti vyžaduje zavrhnout myšlenku monolitní západní kultury a čelit často dost ponuré realitě: „Apokalypsa nepřišla zničehonic. Měla předchůdce v tom, jak jsme vnímali minulost – co jsme se rozhodli si zapamatovat a co zavrhnout, co zakotvit a co ignorovat. Chybný přístup k politice přetrvává, protože ti, kdo jsou pověřeni přemýšlet o roli USA ve světě, lpějí na řadě iluzí, jež vyplývají ze selektivní historické paměti.“

Navzdory mnoha historickým příkladům imperiálního jednání USA a nebezpečí, které představuje pro americkou diplomacii, ekonomiku a občanské svobody, je pro Baceviche odmítání americké dobročinnosti a výjimečnosti předpokladem k jinému, už vznikajícímu světovému řádu. Dnešní svět, konstatuje autor, se naprosto liší od světa za studené války i od krátkého unipolárního období po ní. Unipolarita skončila.

Čína je nyní dost silná na to, aby si prorazila vlastní cestu vpřed. Evropské státy se mohou bránit bez americké podpory. Stále víc zemí nepovažuje USA za garanta své stability, ale spíš za sílu, která by tu stabilitu mohla zničit neuváženým jednáním. Imperiální politika proto americkou bezpečnost a vliv spíš snižuje, než posiluje.

Podle Baceviche se schopnost USA řídit svět zmenšuje, lepší prý by bylo, aby se Washington zaměřil na politiku, která Americe umožní udržet si hlavní pozici v globálních záležitostech, aniž by se potácela od jedné katastrofy k další. Jeho doporučení, jak to udělat, je jednoduché: přeorientovat bezpečnost na společnou obranu USA se sousedy Kanadou a Mexikem. Bacevich je přesvědčen, že posun výdajů od obrany na kvalitu života a technologické inovace by umožnil USA hospodářský růst. Nezříká se takových nástrojů, jako jsou armáda nebo hospodářské sankce, jen by měly být spíš poslední než první možností.

Stručně řečeno Bacevich navrhuje, aby USA využily svých výhod a staly se normálním státem, jakkoli velmocí pochopitelně zůstanou i nadále.

Andrew J. Bacevich: After the Apocalypse: America’s Role in a World Transformed, Metropolitan Books, 2021, 224 str.