Premiér v demisi Andrej Babiš měl vyvíjet nátlak na šéfa Generální inspekce bezpečnostních složek Michala Murína, aby z vlastní vůle a v tichosti do konce února odstoupil z funkce, jestli tak neučiní, bude odvolán, a navíc se skandálem. Murín to řekl v rozhovoru pro Aktuálně.cz, v kancelářích inspekce se mezitím činí kontrola z ministerstva financí, bude prý trvat asi pět týdnů. Někdy se ty věci prostě sejdou – zvlášť v babišovském Česku. Opozice protestuje, zato předseda KSČM Filip projevil pro premiérův postup jisté pochopení.

Člověku je skoro stydno psát na tohle téma komentář. Protože tady přece není potřeba něco objasňovat, vysvětlovat. Věc je sama o sobě jasná dost. Česká republika má vládu v demisi, která se ovšem chová, jako kdyby měla plný mandát parlamentu a potažmo i voličů. V čele té vlády stojí člověk, který je trestně stíhaný pro dotační podvod. Jednou z linií jeho obhajoby na veřejnosti je tvrzení, že jeho stíhání je „účelovka“ a policista, který ho vede, je nevěrohodný. Stíhaný premiér drsně tlačí na šéfa inspekce, která by toho údajně nevěrohodného detektiva mohla nějak postihnout, odstavit. Člověk nemusí být mistr světa v luštění rébusů, aby mu došlo, oč tu kráčí.  

A dá se předpokládat, že i premiérovi je jasné, jak se ta situace musí veřejnosti jevit. Jako brutální zneužití moci. Andrej Babiš si ale na šéfa inspekce vyšlápl i tak. Odpovídá to jeho koncepci výkonu moci, která se nemusí zdržovat parlamentní žvanírnou, získáváním demokratické legitimity, aby mohla začít makat – tedy především personálně „čistit“, jak už členové Babišovy vlády ve svých úřadech předvádějí. Nátlak na Murína by ale představoval výrazně „jinou ligu“ než třeba výměna ředitele nemocnice. Je to přímočarý a bezostyšný pokus ovlivnit vyšetřování vlastního případu. Je možné v tom vidět projev obav, kauzu kolem Čapího hnízda se Babišovi a lidem kolem něj stále nedaří zastavit, pro premiéra a jeho rodinu přitom představuje zásadní hrozbu. Zároveň premiér v demisi jedná tak, jak je zvyklý a jak se mu to dlouhodobě vyplácí. Jít bezskrupulózně za mocí a bezskrupulózně ji používat. Může se zatím spolehnout, že tomuhle mocenskému drajvu bude velká skupina stoupenců aplaudovat, že ho od něj možná dokonce čeká.

Zatím nenarazil na hranici, jejíž překročení by tohle souznění nějak ohrozilo, možná se ji taky naučil posouvat. Tahle situace klade velké nároky na ty instituce, které by ze zákona měly být nezávislé na výkonné moci. Na jejich schopnosti podobně „dravčí“ tlak ustát do značné míry závisí budoucnost země. A taky na schopnosti těch, kdo vizi manažersko-mocensky „řízené demokracie“ odmítají, efektivně politicky jednat.