Pokud by Piráti sami přehodnotili svou nominaci na post ministra zahraničí v osobě Jana Lipavského, situace by byla zcela jednoznačně odblokována. Říká to v rozhovoru pro Echo24 senátor Zdeněk Hraba (STAN), který je v horní komoře předsedou Stálé komise Senátu pro Ústavu a parlamentní procedury. Podle vyjádření předsedy vlády Petra Fialy by při nejmenování celé vlády byl nucen podat kompetenční žalobu vůči prezidentovi Miloši Zemanovi. To podle Hraby možností je, přesto by se jednalo o zásadní zdržení jmenování celého kabinetu.

Rýsuje se možný problém pro vznikající vládu Petra Fialy, kdy prezident Miloš Zeman má problém se jménem pirátského kandidáta Jana Lipavského. Jaké vidíte v tomto případě řešení? Neměla by sami Piráti ustoupit a navrhnout vhodnějšího kandidáta?

Politika je zejména o kompromisech, o dohodě a o schopnosti se dohodnout. Vzhledem k tomu, že Česká republika nyní potřebuje co nejrychleji funkční vládu, tak se domnívám, že ústupek ze strany nominace na ministra zahraničí by byl na místě. Zcela nepochybně by to situaci odblokovalo. Je to však můj názor a případný krok je na Pirátské straně.

Vidíte tedy jako nejlepší variantu jednání o tomto postu mezi vládou a prezidentem? Není reálnou strategií i kompetenční žaloba?

Samozřejmě, že kompetenční spor je jedním z možných scénářů. Pokud by prezident odmítl konat i poté, co by Ústavní soud rozhodl, tak by nastávala otázka, co by se mohlo stát dál. Tedy zda by nastávala žaloba podle článku 65 a opět další zdržení jmenování vlády. Je to jeden z možných scénářů ale podle mého není úplně vhodný a není dobré o něm uvažovat. Jedna z možností to ale zcela určitě je.

Po úterním jednání Jana Lipavského u prezidenta Zemana jste na Twitteru uvedl, že je podle vás možné odmítnout jmenování potenciálního kandidáta, který například zpochybňuje demokratické zřízení nebo spojenecké a bezpečnostní zájmy státu. Myslel jste to jako možný argument prezidenta Zemana při případném kompetenčním sporu nebo jste to uváděl konkrétně k pirátskému kandidátovi?

Rozhodně jsem to nemyslel nijak osobně. Pouze jsem nahlas uvažoval o možnostech, kdy prezident prostě může kandidáta odmítnout. Teoretici a ústavní právníci hovoří o tom, že pokud by dotyčný nesplňoval základní parametry, tak je možné nominanta nejmenovat. Pak se dostáváme do pozice, kdy je ještě možné někoho nejmenovat a při jakých důvodech. Zda to jsou důvody, jak uváděl profesor Jan Kysela, kdy je dotyčný kanibalem a podobně. To znamená, že musíme nutně uvažovat kdy je možné nevyhovět návrhu.

Ústava totiž hovoří o tom, že je možné jmenovat pouze na návrh. Tedy prezident si nemůže jmenovat svévolně koho chce. Ale vůbec se nehovoří o tom, že návrhu musí být bezpodmínečně vyhověno. A to podle mého nemusí.

V minulosti byly problémy například se jmenováním kandidáta na ministra zahraničí Miroslava Pocheho nebo při jmenování nominanta na ministra kultury Michala Šmardy. Očekával jste, že se může jmenování vlády na některém kandidátovi zaseknout?

Historie ukazuje problémy při jmenování nejenom u Miloše Zemana, ale také i u Václava Havla nebo Václava Klause. Ty případy se stávají a někdy má prezident jiný názor na vhodnost navrženého kandidáta. Historie nám v tomto dává za pravdu, že se nejedná o věc osobní Miloše Zemana, ale také i jiných prezidentů.

Je na čase změnit Ústavu právě v tomto bodě?

Nejenom v tomto bodě. Například článek 62 říká, že prezident jmenuje a odvolává předsedu vlády a přijímá jeho demisi. Je to napsáno alternativně, ne kumulativně. Samozřejmě navrhovat a jmenovat další ministry řeší článek 68 na návrh ministerského předsedy. Pokud bychom se dostávali do různých spekulací a alternativních scénářů, tak i ono odvolání premiéra je neřešeno Ústavou a je zde zcela volné pole působnosti.

Možný problém Miloše Zemana s Janem Lipavským nebyl kandidátem na ministra zahraničí potvrzen. Nemyslíte si, že jeho nevyjadřování nebrání dalším spekulacím?

Nijak bych jim to nevyčítal. Do doby než bude rozhodnuto a než se prezident rozhodne ministry jmenovat, je zdrženlivost v komentářích na místě.