Vypadá to, že Poslanecká sněmovna nemá na vybranou. Premiéra Babiše a jeho ministry může nechat ve funkcích, anebo odhlasovat nedůvěru a pak počkat, až ho prezident Miloš Zeman pověří sestavit novou vládu. Zkušenost uplynulých tří let přesto ukazuje omezené možnosti, které sněmovně zbývají, když chce ochránit demokracii a právní stát před trestně stíhaným premiérem.

Hlavní politický konflikt celé České republiky se rozhoduje uvnitř jedné strany a opět je touto stranou sociální demokracie. Již tři roky se táhne vyšetřování kauzy Čapí hnízdo, která teď ožila po zprávách, že do něho zasahuje z pozice premiéra hlavní obviněný Andrej Babiš. Proto se ho v pátek ve sněmovně chystá svrhnout šest opozičních stran, které mají dohromady 92 poslanců. Proto mají reálnou šanci pouze v případě, že se k nim přidá většina z patnácti poslanců sociální demokracie. Předseda ČSSD a vicepremiér Jan Hamáček však ještě počátkem týdne trval na stanovisku, že jeho strana vzpouru ve sněmovně nepodpoří, protože neexistuje plán B, tedy plán, co nastane, až bude Babiš svržen. Přesněji řečeno, o jediné alternativě zatím mluvil prezident, který prohlásil, že premiérem opět jmenuje Babiše. S tímto záměrem je srozuměn populista Tomio Okamura se svou SPD.

Reportáž Seznamu o „uklizení“ Andreje Babiše mladšího prohloubila obavu, že Babiš bude do vyšetřování své kauzy zasahovat a že jeho setrvání ve funkci ohrožuje právní stát. Pokud ho však sociální demokraté svrhnou, otevřou tím prostor pro Zemana a Okamuru, kteří Babišovi ochotně přiběhnou na pomoc. Pod vládou takového souručenství by z pohledu ČSSD nemělo smysl o právním státu vůbec mluvit. „Bylo by to stejné jako v únoru 1948, kdy demokratické strany opustily vládu a umožnily vznik komunistické diktatury,“ zní jeden z emotivních argumentů ČSSD.

Prvotní hřích ČSSD

Pnutí uvnitř sociální demokracie může stranu roztrhnout, straníci však uznávají, že se do této situace dostali sami chybným rozhodnutím z března 2016. Tehdy ještě měla ČSSD na vybranou, když sněmovna poprvé jednala o tom, jestli může důležitou pozici ve vládě zastávat člověk podezřelý z dotačního podvodu. Ještě nešlo o to, že Česko má trestně stíhaného premiéra, kterého se proti vůli prezidenta a populistické většiny ve sněmovně nelze efektivně zbavit. Počátkem roku 2016 vzbudila pohoršení pouze skutečnost, že policie a evropská protikorupční agentura OLAF začaly prověřovat, jestli se vicepremiér nedopustil při stavbě rekreačního resortu u Olbramovic dotačního podvodu. Přirozeně i tehdy vznikla obava, že justice bude k vlivnému ministrovi příliš benevolentní. Proto předseda ODS Petr Fiala na schůzi, která začala 23. března v půl čtvrté odpoledne, jménem své strany, TOP 09 a Úsvitu navrhl, ať sociálnědemokratický premiér Bohuslav Sobotka svého zástupce odvolá. Následovala dvouhodinová Babišova tiráda, při které mimo jiné přiznal, že Čapí hnízdo přepsal na své děti, a debata v zásadě skončila v sedm večer, když Sobotka Fialův návrh odmítl s odůvodněním, „že není možné, abych já jako předseda vlády, kdokoli z koalice, kdokoli z tohoto parlamentu suploval vyšetřovatele, suploval státní zástupce, anebo dokonce suploval soudce“. Proto poslance vyzval, ať počkají na výsledek vyšetřování. „Ať nám policie, ať nám OLAF položí na stůl fakta, a na základě konkrétních faktů jednejme,“ vyzval k trpělivosti premiér.

Netrvalo ani hodinu a šéf klubu ČSSD Roman Sklenák navrhl přerušit schůzi „do zveřejnění výsledků šetření OLAFu v této věci“. Pak proběhlo pozoruhodné hlasování, při kterém se hlasovalo hlavně nohama. Sklenákův návrh podpořili poslanci ANO, kteří se i ve večerních hodinách účastnili v hojném počtu, k většině však pořád chybělo 26 hlasů. Problém byl v tom, že ostatní členové tehdejší vládní koalice se k Babišově záchraně stavěli laxně. Sociálních demokratů utekla z jednací síně víc než polovina, a to se ještě Jan Chvojka zdržel hlasování. Stejné to bylo s lidovci, kde se také zdržel severomoravský poslanec Petr Kudela. To nevypadalo pro vicepremiéra dobře, nohama však hlasovali také komunisté a ti poslanci Úsvitu, kteří měli blíže k tehdy již svrženému předsedovi Okamurovi. Snížili kvórum a menšina sociálních demokratů společně s několika lidovci už stačila, aby Sklenákův návrh o pět hlasů prošel. Fialův návrh se už neprojednal, protože OLAF poslal zprávu až po volbách.

Hlasování bylo historické nejen z toho důvodu, že ministrům ANO ponechalo možnost ovlivnit policejní vyšetřování jednoho z nich. Babiš si zároveň uvědomil, že při konfliktu se zákonem bude mít jen omezenou podporu ČSSD, zato se může spolehnout na komunisty a Okamuru. Sociální demokraté už dnes vědí, že v březnu 2016 ztratili poslední možnost, jak se zbavit Babiše. Sobotka vyhodil šéfa ANO z vlády o rok později, ovšem v situaci padajících preferencí a kvůli aféře s korunovými dluhopisy, jejíž souvislosti už nestihl voličům vysvětlit.

Teď stojí sociální demokracie před obdobným rozhodnutím jako v březnu 2016, situace je však vážnější. Neformální koalice ANO, Okamury a komunistů, která se nečekaně osvědčila před dvěma lety, dnes představuje bezpečnou záruku, že Babišova vláda v nějaké podobě přežije. Sami sociální demokraté jsou menšími partnery Babišovy strany a jejich hlasy už nemají váhu. Mohou se připojit k tažení opozice proti Babišovi, uvolní však své místo Okamurovi, který je po pádu současné vlády připraven podpořit Babišovi tu další.      

Proto je Hamáček opatrný. „Současná kauza kolem premiéra vládu extrémně zatěžuje,“ stěžuje si šéf ČSSD a zároveň Babišův vicepremiér. Stačilo by mu ovšem, že Babiš odstoupí z funkce a místo sebe jmenuje stranického kolegu. „Pokud by hnutí ANO přistoupilo na slovenský model, tak by to celou věc vyřešilo,“ říká Hamáček, i když všichni sociální demokraté dobře vědí, že tato výzva nemá praktický význam. Babiš jim v poslaneckém klubu jasně řekl, že neustoupí „hyenám“, tedy novinářům, kteří případ jeho syna otevřeli. Hamáček proto straníkům nabídl další důvod, proč vládu podržet. Případ Čapího hnízda se vyřeší jenom v případě, že policisty bude před Babišovým tlakem hájit zodpovědný ministr vnitra. Pokud tímto ministrem nebude sám Hamáček, pak už nebude nikdo, kdo by právní stát v Česku obhájil.

Na této verzi se počátkem týdne shodla většina sociálnědemokratických poslanců. Všichni však minimálně tuší, že slabé místo může být v samotném Hamáčkovi. Nikdo neví, co vlastně vykonal při ochraně policistů proti zásahům ze strany Andreje Babiše. Když policisté v květnu zametli pod stůl šetření únosu Babiše mladšího, tak se pozdější ministr vnitra ani neozval. Kdo spoléhá na Hamáčka, že jako protiváha zabrání intervencím stíhaného premiéra, ten sází s vysokým kurzem. Demokratické opoziční strany nepochybně vědí o nebezpečí, které hrozí výměnou SPD za ČSSD ve vládě, přesto chtějí hlasovat o nedůvěře. Sotva mohou uvěřit, že se konciliantní Hamáček vzepře hněvu oligarchy.

Když Babiš bránil nezávislost policie

Sociální demokraté mají pravdu, že situace je takřka bezvýchodná. Přesto to ještě počátkem týdne nevypadalo, že nastal čas na kapitulaci či marná hrdinská gesta. Existuje nástroj, jak ochránit policejní vyšetřování před zvůlí vládní exekutivy, a tento nástroj objevil sám Babiš, respektive jeho spojenci z policejní krize na přelomu jara a léta 2016. Shodou okolností bylo spouštěčem zmíněné krize rovněž Čapí hnízdo. Počátkem května objevili vyšetřovatelé údajného Babišova podvodu ve svých kancelářích odposlechy, které tam instaloval policejní útvar ÚOOZ řízený Babišovým spojencem Robertem Šlachtou. Zřejmě šlo o náhodu, v každém případě však policejní prezident Tomáš Tuhý reagoval spuštěním policejní reformy, která rušila ÚOOZ a znemožňovala obdobné dobrodružné akce. Z pohledu Babiše a jeho ministra spravedlnosti Roberta Pelikána, nemluvě o samotném Šlachtovi a olomouckém státní zástupci Ivu Ištvanovi, šlo o útok exekutivy na nezávislost policie a obecně na právní stát. Bylo to tak vážné, že Babiš hrozil demisí. Poslanec ANO Bronislav Schwarz proto neváhal a svolal bezpečnostní výbor sněmovny. Předstoupit před něj měli Ištvan, Šlachta i jeho podřízený Jiří Komárek, kteří měli vysvětlit, v čem ohrožení právního státu spočívá. Zároveň měli objasnit tvrzení, že prezident Tuhý nemůže řídit policejní reformu. Sám totiž čelí policejnímu vyšetřování, že posílal informace z korupční kauzy podezřelému podnikateli.

Bezpečnostní výbor nenechal při zasedání 23. června promluvit ani policisty, ani státní zástupce. Proti se tehdy postavili poslanci ČSSD, TOP 09 a ODS spolu se zástupkyní KSČM, kteří připomínali, že z takových jednání obvykle uniknou i ty nejtajnější informace. Místo toho navrhli jinou cestu, zřídit ve sněmovně vyšetřovací komisi. Skutečně problém vyřešila, když zjistila, že vůbec nedošlo k trestnému činu, ze kterého policisté Tuhého obviňovali.

Teď se historie opakuje v opačném gardu. Po nových zprávách, jak to bylo s únosem Babišova syna, navrhl lidovec Jan Bartošek svolat bezpečnostní výbor a vyslechnout policisty i státní zástupce, kteří mají na starosti Čapí hnízdo. Zvlášť chtěl vědět, jestli nejsou pod tlakem ze strany vlády. Ve výboru však narazil, protože poslanci ANO mezitím změnili na ochranu právního státu názor a zasedání se svými spojenci blokují. Kolegy z Babišovy strany podpořil v nedělní debatě ČT dokonce Hamáček. Jednání na bezpečnostním výboru by prý nepřípustně ovlivnilo vyšetřování, navíc je zbytečné. Proti tlaku z exekutivy je dostatečnou zárukou on sám. „Jsem přesvědčen, že za dobu mého ministrování policie koná,“ prohlásil Hamáček.

Ovšem z pohledu opozice Hamáček dostatečnou zárukou není. Lepší by byl bezpečnostní výbor, anebo opět vyšetřovací komise, která by prozkoumala, co je pravdy na zprávách o tom, že Babiš ovlivňuje svědky. K jejímu zřízení stačí většina ve sněmovně. Před dvěma lety byly v parlamentu stejné strany a vyšetřovací komisi ve Šlachtově aféře schválily jednohlasně. Také komise poslanců může být málo proti případným zásahům nevypočitatelného premiéra do případu Čapího hnízda. Je to však zřejmě jediná cesta, která umožňuje kontroverzního premiéra svrhnout a přitom zachovat současnou vládu.