Ruský prezident Vladimir Putin se chystá na dlouhou opotřebovací válku na Ukrajině a bude se snažit využít ekonomické zbraně, jako je blokáda vývozu ukrajinského obilí, aby oslabil podporu Kyjeva ze strany západních zemí, píše deník Washington Post s odvoláním na příslušníky ruské ekonomické elity.

Putin se chytá váhavosti některých evropských států coby důkazů, že dlouho nemůžou tlak na Rusko udržet, zvláště s ohledem na rostoucí ceny energií a na jejich zhoršenou dostupnost. Úvodní jednota a silná odpověď na ruskou agresi prý Putina zaskočila, nyní ale věří, že v dlouhodobém horizontu bude schopný vyhrát, uvádí jeden ze zdrojů Washington Post. Není ale jasné, zda bude tou dobou Rusko mít dostatečné vojenské síly na další útok nebo jen na ubránění území, které si na Ukrajině doteď zabralo.

Slabinou západních lídrů jsou podle Putina volební období a „věří, že veřejné mínění se může změnit během jediného dne“ a „Západ mrkne jako první.“ „Nálada v Kremlu je taková, že nemůžeme prohrát – bez ohledu na to, co nás to bude stát,“ dodal zdroj z Moskvy.

Oficiální linka Kremlu se snaží západní sankce rámovat jako chybu, která škodí více Evropě než Rusku. „Západ dělá jednu chybu za druhou, což vede k rostoucím krizím, a tvrdit, že to všechno je kvůli tomu, co se děje na Ukrajině a co dělá Putin, je chybné,“ tvrdil například mluvčí ruské vlády Dmitrij Peskov.

Strach z dopadu sankcí na ruskou ekonomiku, zvláště toho dlouhodobého, je však evidentní z horlivosti, s jakou se Kreml snaží sankce zrušit. Tím si například podmiňuje odblokování ukrajinských přístavů a lodí s obilím, na nichž závisí řada států světa, hlavně v Africe a na Blízkém východě. Putin nemá jinou možnost, než pokračovat ve válce v naději, že blokáda Ukrajiny povede „k nestabilitě na Blízkém východě a vyvolá novou záplavu uprchlíků“, řekl Sergej Gurjev, bývalý hlavní ekonom Evropské banky pro obnovu a rozvoj.

Rusko přitom tvrdí, že přístavy neblokuje a svaluje veškerou vinu na Ukrajinu, která měla v Černém moři rozmístit námořní miny a není pak schopná s loděmi proplout. I kdyby to byla pravda, z logiky věci vyplývá, že nebýt ruské invaze, ve vodách by se miny nutné k obraně nevyskytovaly.

Další známkou západní slabosti jsou podle Putina telefonáty představitelů západních zemí, hlavně německého kancléře Olafa Scholze a francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, či dlouhé projednávání embarga na ruskou ropu v EU.

Několik současných i bývalých vysokých západních představitelů diskutuje o návrzích, aby Spojené státy a Evropská unie vytvořily kartel a zavedly cenový strop na ruskou ropu, zhruba na 30 nebo 40 dolarů za barel. Tento krok by mohl být účinnější než zákaz ze strany EU a mohl by pomoci snížit světové ceny paliv. Podle tohoto návrhu by Spojené státy mohly uvalit sekundární sankce na každého, kdo by nakupoval ruskou ropu za cenu vyšší, než je strop, uvedl Gurjev a Edward Fishman, profesor mezinárodních věd na Kolumbijské univerzitě.

Šéfka ruské centrální banky Elvira Nabiullinová ale podotýká, že plný dopad západních sankcí se teprve projeví. Rusko teprve začíná pociťovat zákaz dovozu špičkových technologií, zatímco nedostatek některého zboží se projevuje už nyní. Inflace by měla přesáhnout 20 procent a Rusko čelí nejhlubší recesi za posledních 30 let. Putinova snaha ochránit obyvatelstvo před inflací, která se dříve odhadovala na 18 procent, tím, že nařídil zvýšení důchodů a minimální mzdy o 10 procent, také zdaleka nedosahuje svých cílů.