Proč zkrachovala jednání o společné menšinové vládě babišovců a sociálních demokratů, podporované komunisty? Z výpovědí aktérů jednání na obou stranách se to dá vyčíst docela přesně. Andrej Babiš se urputně drží ministerstva vnitra. Nehodlá ho vydat někomu jinému za žádnou cenu. Ani za tu cenu, že mu to zbortí z jeho pohledu provozně nejlepší a nejjednodušeji obsluhovatelnou většinovou koalici, která pro něj bude mít nejmenší společenské náklady. Sociální demokraté ten Babišův neuralgický bod vyhmátli velmi přesně. Ještě si o tom předtím Jan Hamáček s Jiřím Zimolou stačili promluvit s prezidentem Milošem Zemanem, než se hlava státu odjela povozit v kočáře na Štrbském plese.

Proti sobotkovskému politickému diletantství v konfrontaci s Babišem je to od Hamáčka se Zimolou takticky velmi dobře zahraná partie. Přiměli Babiše, aby se naplno odkopal a fakticky v přímém přenosu předvedl, že obhajoba osobní svobody své a nejbližších členů rodiny je pro něj důležitější než společensky nejméně ostudná vláda z variant, jež se mu nabízí. Babišovská úvaha je velmi přirozená. Osobní svoboda je pro každého ne úplně zvráceného člověka víc než vládnutí.

Jenže pro Andreje Babiše, který je už teď se svými rodinnými příslušníky obviněn z dotačního podvodu velkého rozsahu za zneužití evropských dotací, za nějž mu hrozí až deset let vězení, je vládnutí a ovládání ministerstva vnitra šancí na udržení osobní svobody. I pokus o odstranění ředitele Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS) ukazuje, že Babiš je připraven udělat cokoliv pro ovládnutí policie a její dotlačení k tomu, aby ukončila jeho trestní stíhání.

Veřejnosti jsou přitom v této chvíli dostupné jen informace o obvinění v případu Čapí hnízdo. Nevíme, v jakém stadiu vyšetřování jsou další Babišovy případy. Podvod s korunovými dluhopisy nebo fiktivní výdaje na reklamu na Čapím hnízdě, jimiž se snižovaly daně, které platil jeho Agrofert (toho času ve svěřenském fondu ovládaném jeho právníky).

Andrej Babiš snahou za žádnou cenu nepustit ministerstvo vnitra bojuje o svou svobodu. Myslí si, že když tam bude mít svého člověka, policii už nějak dotlačí k těm správným závěrům v jeho případech. Proto za žádnou cenu nedá vnitro politickému konkurentovi.

Na tom se nejlépe ukazuje, proč je v čele vlády tak nebezpečná trestně stíhaná osoba. Její motivace jsou zcela přirozeně lidsky osobní.

Andrej Babiš tu urputnost ani nezastírá. Velmi dobře to ilustruje jeho páteční rozhovor pro server Novinky.cz. „Tu obsesi vnitrem nechápu,“ říká Babiš na dotaz, proč sociální demokracii nedali vnitro. Redaktor Babišovi správně namítne. „Není to spíš vaše obsese? Kdybyste pustil vnitro, mohla být vláda s důvěrou.“ Tady Andrej Babiš nezaváhá a odkope své úmysly. „Ministerstvo vnitra má za sebou nějakou reformu policie, kauzy jako Bereta a podobně a jako resort pod ministrem Chovancem má nějakou historii. Za první vlády měli vnitro a my spravedlnost, a to jim nevadilo.“ Když se ho pak novinář ptá, proč to tak tedy nemůže být i tentokrát, když na tom visí vláda, Babiš už odvede řeč jinam.

Stále dokola po krachu jednání opakuje dvě mantry. Zaprvé: sociální demokraté chtěli vnitro pro Hamáčka. Když Hamáček namítne, že dávali kompromisní návrh, aby ve vládě nebyl ani jeden šéf strany, Babiš neumí reagovat. Předseda sociální demokracie pak ještě upozornil, že Andrej Babiš se také odmítl v koaliční smlouvě zavázat, že by opustil vládu v případě i prvního nepravomocného rozsudku.

Druhou mantrou, kterou Babiš od krachu jednání ustavičně jede, je to, že nabízel sociálním demokratům ministerstvo spravedlnosti. „Snažil jsem se být nad věcí, tak jsem řekl – dobře, kauza je u státního zástupce a resort spravedlnosti je nad státními zástupci, tak si jej vezměte, pokud máte pocit, že by ministr spravedlnosti mohl mít nějaký vliv na trestní stíhání,“ říká Babiš.

Jenže tady už moc dobře ví, že státní zastupitelství si příliš podvolovat nemusí. Kauza GIBS ukázala, jak nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman funguje coby ochotný Babišův pudlík. Do státního zastupitelství navíc může vláda zasáhnout jen tím, že odvolá nejvyššího státního zástupce. To může udělat kdykoliv bez udání důvodu na návrh ministra spravedlnosti celý kabinet. Bez Babiše ve vládě žádný ministr spravedlnosti z jiné strany do státního zastupitelství nezasáhne. Policie je nesrovnatelně zranitelnější než prokurátoři. Babiš jako letitý znalec orgánů činných v trestním řízení to moc dobře ví. Proto v zájmu své osobní svobody vnitro nepustí.

Pokud to sociální demokracie ustojí, zbývá Andreji Babišovi jediná koalice, do níž od začátku přirozeně patří. S komunisty a SPD Tomia Okamury. Aspoň se v ní rychle ukáže, co je Andrej Babiš zač.