Možná je skutečně jednou z cest z covidové dystopie ven vakcína, uvidíme (viz i dnešní text kolegy Ondřeje Šmigola). Ale určitě cestou ven mohlo být antigenní testování, masově spouštěné dnes, na dobrovolné bázi a zadarmo, v podstatě jako jednorázová akce, výjimka učiněná pro vánoční pohodu.

Antigenní test podobně jako PCR test je několikavteřinová nepříjemnost, ovšem výsledky nejsou k dispozici druhý den, nýbrž do dvaceti minut. Takže antigenní test ruší jednu předpokládanou vlastnost nového koronaviru, který z něj kromě vysoké nakažlivosti činí tak zákeřný jev: situaci, kdy se nic netušící bezpříznakový přenašeč setká s člověkem, pro něhož je covid nebezpečný. Sice ta bezpříznakovost přenašečů mezitím přestává být nekriticky přijímaná pravda; čerstvě publikovaná mezinárodní studie prováděná na jaře ve Wu-chanu, po skončení lockdownu a skutečně plošně, tam objevila 600 bezpříznakových nositelů, ovšem v jejich okolí nikdo další nakažený nebyl. Nicméně žijeme už zcela pod hvězdou principu předběžné opatrnosti a v takové době se na studie obsahující dobré zprávy nebere zřetel.

Musel by k tomu být splněn ještě jeden předpoklad: vláda, zdravotnický establishment, velká média, ti všichni by antigenní testy museli pojmout jako východisko z karantény. Jenže oni jsou od jara upnutí na vakcínu, která i v optimistickém případě ještě teď, nedlouho před začátkem očkování, asi znamená několik dalších měsíců různých omezení.

Lehce přístupné antigenní testy jsou v ideálním světě výhra ne až tak pro toho, kdo má sám strach z nákazy (pro toho tu i nadále zůstává respirátor, svoboda nechodit do kina, do restaurace, nescházet se rodinou ani s přáteli), ale pro toho, kdo se „jen“ hrozí představy, že by mezi své křehčejší příbuzné a přátele on zavlekl nákazu. Kdyby všichni tito lidé měli snadný přístup k antigenním testům, mohlo být riziko nákazy mezi staršími a nemocnějšími ještě výrazně nižší než dnes. Společnost by se mezitím vesele promořovala kolektivní imunitě vstříc.

Stoprocentní jistotu bohužel negativní výsledek antigenního testu nedává, odhady spolehlivosti kolísají mezi 70 a 90 procenty. Už zaběhnuté PCR testy vykazují nepřesnost druhým směrem: hlásí v podstatě jakékoliv množství viru, i když už je v člověku virus tzv. mrtvý nebo když ho má dotyčný tak málo, že by s ním neublížil ani kuřeti. Takže jeden typ testu může normalizovat náš každodenní život s tím, že riziko toho, že vir tu a tam pronikne ke křehkému člověku, je větší než nula. Druhý typ testu je strava pro PSA, hlásí významně víc pozitivních případů a je předpokladem pro to, aby různé uzávěry a dušení života pokračovaly hluboko do roku 2021.

Revoluční potenciál antigenních testů může realizovat jen stát, který sází na osobní zodpovědnost svých občanů. V takovém stavu Česká republika není. Dnes doputovala k (další) odbočce na svobodu, ale rozhodla se, aspoň prozatím, zůstat na hlavním tahu, směrem k destrukci starého normálu.