Znělo to téměř jako přeřeknutí, jazykově vzato to byla jen vsuvka v monologu hosta, ale bylo to nejdůležitější místo pátečních Událostí, komentářů na ČT. Roman Prymula, vládní zmocněnec pro výzkum ve zdravotnictví, de facto premiérův poradce ve věci koronaviru, nastínil možnost, že by děti ve škole měly mít roušky povinně nasazeny nejen na chodbách, ale i během vyučování.

V tu chvíli byla řeč o Praze, navíc pan profesor zdůraznil, že zatím roušky ve třídách nejsou na pořadu dne, ale Pandořina skříňka byla otevřena a z ní unikla radikální úvaha, která od prvních vteřin venku jakoby znormálňuje.

Když Prymulův bývalý kolega na ministerstvu zdravotnictví Rastislav Maďar před třemi týdny vůbec nadnesl nošení roušek aspoň na školních chodbách, přispělo to k jeho pádu. Co se stalo mezitím, co mění hru? Virus je celkově pořád mírnější – ředitel ÚZIS Ladislav Dušek před deseti dny na Aktuálně.cz řekl: „Drtivá většina nyní nově diagnostikovaných jsou lidé, kteří nemají žádné příznaky nebo mají jen velmi lehký průběh nemocni. Vlastně se o nich dá říct, že nejsou nemocní.“ Že je na čtvrtině své „výkonnosti“, zopakoval teď ostatně i Prymula. Proti tomu jde ovšem fakt, že za poslední tři týdny se zdvojnásobil počet hospitalizovaných pacientů s koronavirem a více než zdvojnásobil počet pacientů s těžkým průběhem nemoci.

Trend tedy sám o sobě příznivý není, až potud je pochopitelné, že si vládní místa dělají starosti. Na druhou stranu v této medicínské sezoně, kdy jsme hned na začátku vyhodili z okna smysl pro uměřenost, se neklade základní otázka: Kolik pacientů s těžkým průběhem už dává státu oprávnění k tak plošným opatřením, jakým by roušky při výuce nepochybně byly? Padesát pacientů je padesát lidí v nezáviděníhodné situaci a padesát rodin, kde si teď dělají starosti, ale statisticky to pro rozhodování o chodu desetimilionové společnosti nemůže hrát roli. Upřímně řečeno by ani 400 obsazených lůžek na jipkách plošná opatření pořád ještě neospravedlnilo, kapacita je násobně větší. Roušky během výuky potom věcně vzato neospravedlňuje vůbec nic.

S rizikem opakování se je třeba připomenout nedávnou společnou studii švédských a finských státních zdravotníků o rozšíření koronaviru mezi děti. Finsko na jaře základní školy zavřelo, Švédsko ne – a podíl nakažených čínským virem mezi dětmi do 15 let byl v obou zemích stejně nízký, a to velmi. Z toho vyplývá jednak to, že správné je školy nezavírat vůbec, jednak to, že i když je necháme otevřené, i roušky ve třídách mají téměř nulový efekt. Ve švédských školách se nenosily.

Za druhé existují (po půl roce nutně předběžné) studie napovídající, že zdraví dětí do patnácti let covidem-19 nejen že není ohroženo, když už náhodou koronavirus dostanou, ale že se jednak infikují v mnohem menší míře a i potom jen zřídka přenášejí virus dál – viz zde nebo zde.

Přesně to samé říkal i Prymula, když se v květnu rozvolňovala opatření a on měl za úkol vysvětlit pomalý návrat výuky do škol. Tehdy s odvoláním na světové studie konstatoval: „Riziko, že by se dítě nakazilo ve škole, je téměř nulové.“ A doplnil, že míra přenosu z dítěte na dospělého a naopak je „velmi malá“.

Od té doby se poznání ve světě ani v republice neposunulo, taky byly prázdniny. Tak proč teď Prymula vyhrožuje, že by se dětem ze školy mělo dělat peklo? Co se medicínsky změnilo ve vztahu koronaviru k dětem? Na to se ho moderátor ČT Jakub Železný nezeptal. Neměl kdy, nebojácně tlačil Prymulu z druhé strany – proč se opatření nevyhlásí ještě dřív, na co čekat, proč se roušky nezavedou i venku, když jsme si na ně na jaře zvykli.

Skutečnost je taková, že Roman Prymula vypustil v pátek důležitý balonek. Jestli ho veřejnost přijme, a zatím opačné signály nejsou, můžeme se chystat na roušky i ve školních třídách. Přesněji řečeno se mohou chystat děti, které na rozdíl od nás nemají volební právo, a tedy ani nepřímou možnost se této buzeraci bránit.