Nestává se u nás často, aby rodinný dům vzbudil takovou pozornost ještě předtím, než jej oficiálně představí sami autoři a média obletí líbivé profesionální fotografie. Dům na znojemském nábřeží to dokázal a důvody jsou jasné. Byla by ale chyba soustředit se jen na exteriér.

Totální atyp

První kroky návštěvníků Znojma vedou zpravidla k hradnímu komplexu a ke gotickému chrámu sv. Mikuláše, hlavní dominantě panoramatu města. Pohledy zde přitahují nejen památky, ale také otevírající se krajina směrem k nedalekým hranicím s Rakouskem a údolí řeky Dyje protékající přímo pod skalním masivem historického jádra Znojma. A právě na tomto vizuálně exponovaném místě dyjského nábřeží byl nedávno dokončen excentrický rodinný dům, na kterém dříve či později ulpí váš zrak a začnete přemýšlet, jak asi může vypadat uvnitř.

Většina staveb, které navrhují architekti pro specifické místo na základě specifického zadání, vzniká jako (větší či menší) atyp. Rodinné domy se někdy od sebe liší jen trochu, třeba tvarem střechy, materiály nebo vztahem k terénu. V případě znojemského domu ale můžeme mluvit o totálním atypu vymykajícím se všemu, co známe. Jeho podobu totiž vedle kreativity architektů určil samotný pozemek – prudký svah s orientací na sever.

Panorama z gauče

Tuto velmi komplikovanou parcelu na nábřeží mezi obyčejnými starými domy si vybral znojemský rodák Norbert Walter, vystudovaný architekt, který se zabývá tvorbou 3D vizualizací. Měl k tomu dobrý důvod. Vyrostl totiž v sousedním domě, a stavbu tak měl pod bedlivým dozorem, což bylo pro celou realizaci projektu zcela klíčové. Na návrhu spolupracoval se svými dlouholetými přáteli a kolegy z brněnského studia Kuba & Pilař architekti.

Společně přišli s formou stavby, která doslova kopíruje svažitý terén, takže dům se zvenčí projevuje prakticky jen (z větší části šikmou) zelenou střechou. Tato mimořádně složitá situace si žádala důkladné promyšlení vnitřního prostoru, jelikož místa nebylo pro čtyřčlennou rodinu nazbyt. Architektům se přesto podařilo umístit do přízemí kromě garáže a technické místnosti také Walterovo studio, do kterého přichází slunce velkým oknem z nábřeží. Ihned po překročení prahu vás ale doslova oslní nečekaně impozantní prostor dlouhého schodiště, který se otevírá na celou výšku domu. Atmosféru tu ale v první řadě diriguje boční stěna domu z úzkých a dlouhých skleněných panelů (tzv. copilit), které dovnitř propouštějí měkké rozptýlené světlo. V patře najdeme kromě dvou dětských pokojů se střešními okny a pokoje pro hosta také ložnici rodičů s vlastní koupelnou zasazenou hlouběji do dispozice, takže ji osvětluje malé atrium propojené se zahradou venkovním schodištěm. Otevřený prostor horního patra patří otevřenému prostoru kuchyně, jídelny a obýváku, z jehož pohovky si může rodina díky podélnému střešnímu oknu vychutnávat jedinečný výhled na skalní masiv korunovaný hlavními znojemskými památkami. Kochat se jím může i z terasovitě členěné zahrady stoupající nad domem.

Neslevit z preciznosti

Interiér na vás zapůsobí o to silněji, že tak světlé a vzdušné prostory uvnitř prostě nečekáte. Autoři návrhu tohoto překvapivého momentu docílili zaprvé kontrastem mezi opláštěním domu z černého ocelového plechu a interiérem pojednaným výhradně ve světlých odstínech šedé a bílé, zadruhé důmyslnou prací s denním světlem a materiály. Vysoký lesk obkladu stěn a vestavěného nábytku totiž všechny prostory opticky zvětšuje.

„Speciální kapitolou projektu je precizní úroveň provedení detailů – tedy právě toho, v čem tuzemské stavby velmi často pokulhávají. Perfekcionista Norbert Walter si vše osobně ohlídal právě díky tomu, že během realizace bydlel hned vedle, stavbařům a řemeslníkům neustále předkládal přesné výkresy – a z kvality nikdy neslevil. Stavbu to samozřejmě protáhlo, výstavba probíhala přes šest let. Z výsledku ale mohou mít nakonec radost všichni, kdo se na něm podíleli; všem ostatním ukazuje, že prvotřídní kvality dokážou docílit i lokální dodavatelé, přestože to mnozí zpochybňují. Jen k ní vede v mnoha ohledech náročnější cesta.“