Málokde po minulých komunálních volbách slavili jako ve stranické buňce ANO v Praze 11. Výsledky nově založeného hnutí se v takřka stotisícovém sídlišti známém jako Jižní Město přiblížily třiceti procentům a ve čtvrti Háje mezi stanicí metra a dálnicí dosáhly 29 procent. Výsledky Prahy 11 a několika dalších velkých sídlišť, v první řadě Prahy 14 a 15, zajistily pro ANO primátorské křeslo na magistrátě.

ANO vyhrálo před čtyřmi lety volby v devíti ze třinácti krajských měst, z padesáti největších měst získalo primát v devatenácti. Obhajoba těchto pozic je klíčovým motivem nadcházejících komunálních voleb 5. a 6. října. Půjde o víc než obhajobu. V průzkumech před čtyřmi lety mělo ANO podporu dvaadvaceti procent občanů. Při volbách ve velkých městech se této úrovni přiblížilo a to stačilo k přesvědčivému vítězství. Teď průzkumy věští třicet procent a strana oligarchy Andreje Babiše může být stejně suverénní jako ODS roku 2006, kdy strana Mirka Topolánka ovládla všechna krajská města.

Před koncem demokracie

Příběh ANO začal společně s krizí stranické demokracie, když politické strany vytěsnily ze svých řad běžné občany a když se naopak občané odvrátili od stran. Taková krize není českou specialitou, v širší perspektivě ji popsal oxfordský profesor Archie Brown. „Velké strany s množstvím členů a silné organizace typu odborů vytvářejí v demokraciích protiváhu bohatým osobám, velkopodnikatelům, finančníkům. Když naopak vůdci z této skupiny získají větší pozornost, otevírají se dveře k nebezpečnému vývoji,“ varuje Brown. Demokracie se může změnit na určitý druh plutokracie, v každém případě ovšem jsou aktivity politických stran vytlačovány z veřejného prostoru, buď jednorázovou kampaní, nebo dlouhodobou činností víceméně spontánně vzniklých sdružení občanů. „Sdružení často nemají zájem dodržovat demokratické normy ani zvyklosti a naopak mají sklon ke stejnému chování jako ruští revolucionáři před stoletím. Věří, že jde jen o účel a k jeho dosažení je možné použít každý prostředek,“ shrnuje známý historik.

V Česku oslabují politické strany od roku 2006. Tehdy dvě nejsilnější strany ODS a ČSSD získaly ve městech přes 40 procent hlasů, v šestadvaceti největších sídlech s vlastním magistrátem to bylo přes 55 procent. Úspěch se stal počátkem úpadku. Právě ve městech byla nejvíc vidět jejich uzavřenost před životem obyčejných lidí a nezájem řešit běžné problémy. Obyvatelům velkých aglomerací vadily předimenzované kancelářské, průmyslové a rezidenční stavby v okolí bydliště, chudinská ghetta o dalších pár ulic dál a ze všeho nejvíc stále rostoucí dopravní zátěž. Protože s tím strany nic nedělaly, tak se začali prosazovat aktivisté, kteří se profilovali na boji proti konkrétním stavbám, silnicím nebo kriminalitě. Někdy skončili u marných protestů, jindy se do jejich čela postavili historií prověření politici, anebo na místní úrovni všeobecně známé osobnosti z nemocnic, škol, divadel nebo ekologických organizací. Tak vznikaly jako houby po dešti nové politické subjekty.

Vzestup „revolučních“ stran nebyl dost přesvědčivý, aby se při volbách v roce 2014 neprosadila druhá, „plutokratická“ varianta v podobě podnikatelské strany ANO. Babišova partaj prokázala, že také Češi jsou připraveni uctívat silného vůdce, zvlášť když se dokáže legitimovat plnou peněženkou. Z krajských měst nevyhrál jenom v Liberci, Hradci Králové, Zlíně a Karlových Varech, kde primát získala revoluční sdružení. K tomu obvykle stačil výsledek okolo dvaceti procent. Politická scéna se ve městech atomizovala ještě před sněmovnou.

Přesto se ukázalo, že to bez tradičních stran s jejich profesionální řídicí strukturou nepůjde. Sociální, občanští a křesťanští demokraté získali nejvíc hlasů v patnácti z padesáti největších měst, ve třech (Třebíči, Orlové a Havlíčkově Brodě) se ještě prosadili komunisté. Především se však stali nepostradatelnými hráči pro skládání koalic. ČSSD a KDU se proti vzestupu alternativních vůdců nebránily ani v nejmenším. Hned po volbách vstoupily do osmnácti, respektive šestnácti rad z padesáti největších měst, kdy bylo hnutí ANO hlavním nebo druhým nejsilnějším koaličním partnerem. Jedenáct dohod s babišovci ostatně měli na kontě i občanští demokraté. Pouze v sedmnácti z padesáti největších měst se žádní politici z miliardářovy stáje neobjevili, největší z těchto měst jsou Olomouc, Hradec Králové, Most, Karviná a Teplice.

Na druhé straně se nešlo divit lidem z Babišovy plutokratické strany, že před radikálními aktivisty dávali přednost tradičním stranám, i když se předtím v kampani proti nim tak vymezovali. Dohody s revolucionáři obvykle končily rozpadem místní buňky ANO, respektive jejím přechodem pod novou značku. To se přihodilo v Liberci, Ústí nad Labem a Karlových Varech, rychlou dohodou se sociálními a občanskými demokraty se podařilo stejnému vývoji zabránit v Českých Budějovicích. Jedinou výjimkou, kde ANO udrželo koalici se dvěma místními sdruženími, zůstal Přerov.  

Také za tratí jsou lidé

Z odstupu je pochopitelné, proč oligarchická strana ANO před čtyřmi lety tak uspěla právě v enklávě Jižní Město. Lidé ztracení v panelácích o dvanácti patrech, marně bojující o místo na parkovišti, konfrontovaní s agresivitou výrostků a odkázaní na nabídku špinavých samoobsluh, se přirozeně cítí zapomenuti politickou reprezentací. Vedle nesplněných slibů o ní z médií vědí jen to, že čelí korupčním skandálům. V anonymních prostorách s názvem Háje, Opatov, Litochleby a jak se všechny shluky jihoměstských paneláků jmenují, nejsou přirozené společenské vazby a místní politické sdružení se zakládá těžko. Proto může mít takový ohlas známý velkopodnikatel s ujištěním, že se stane neúplatným šerifem likvidujícím padouchy.

Přesto stojí za pozornost, že výsledek ANO na největších pražských sídlištích byl v republikových poměrech výjimkou. Babiš v panelových okrscích jiných měst nepropadl, ovšem třeba na brněnském sídlišti ve Starém Lískovci dostal dvacet procent, jako činí městský průměr. Stejnou zkušenost má Plzeň, kde Lochotín, Skvrňany ani Bory nepřekračují osmnáct procent, obvyklých v celé západočeské metropoli. Mezi dvaceti a dvaadvaceti procenty inkasovalo ANO v českobudějovických lokalitách Vltava, Máj a Šumava, když průměrný výsledek v krajském městě byl jedenadvacet procent. O něco lépe na tom jsou olomoucká sídliště tvořící gigantický komplex na jihu města, kde v lokalitách Neředín, Povel a Nové Sady dosáhlo ANO k pětadvaceti procentům, dvě procenta nad průměrem.

Olomouc ukazuje některé detaily nejlépe. V historickém centru uspělo ANO nejméně – s výsledkem okolo patnácti procent, činžáky z první poloviny minulého století zůstaly těsně pod průměrem, o málo nad ním jsou paneláky, ovšem největší ohlas měl Babiš ve čtvrtích, pro které se hodí označení „za tratí“. Česká města obvykle dělí železnice a čtvrti za tratí tradičně fungují jako průmyslová ghetta s chudými koloniemi. Ve čtvrtích Hodolany a Holice za olomouckým hlavním nádražím získal Babiš třicet procent hlasů. Primát v jihočeské metropoli zaznamenaly s obdobnou bilancí zanádražní čtvrti Suché Vrbné, Rudolfovské předměstí a Nové Vráto. Nadprůměrný výsledek ANO je vidět v obvodu Brno-jih, odděleného od světa dráhou a dálnicí, nad průměrem jsou liberecké enklávy Pilínkov, Doubí a Dolní Hanychov, v Hradci Králové Piletice, Plácky a Březhrad. Hranicí zhoršující dostupnost postižených čtvrtí nemusí být jenom železnice. Život Nedvězí a Slavonína v Olomouci s jejich třiceti procenty pro Babiše určují ramena dálniční křižovatky.

Kdo zná situaci krajských měst, ten dobře ví, že lokality „za tratí“ upadají i v posledních desetiletích, protože se na jejich území opět investuje do továren a přes jejich katastry vedou výpadovky. Volební výsledky za tratí jsou příkladem, že minulé komunální volby rozhodla nespokojenost těch, kdo už nevěřili, že jim mohou pomoci pravicové koalice pod vedením občanských demokratů založené v roce 2006 ani levicové městské rady s obvyklým tandemem ČSSD–KSČM, které v mnoha městech nastoupily o čtyři roky později. Ti nejvíc nespokojení zatáhli za udici populistického miliardáře.

Politika nenávisti

V nadcházejících volbách se ve většině velkých měst nemůže politická scéna rozpadnout ještě víc než v roce 2014 a namísto dalšího tříštění mohou volby zrodit nového hegemona. Nasnadě je plutokratická varianta, při které vládní ANO aktivuje ovládací páky na úroveň komunálu. Těžko také předpokládat, že podnikatelská strana, která při parlamentním volbách získala přes třicet procent v Ostravě, Liberci, Ústí, Pardubicích atd., dosáhne ve stejných městech o rok později o mnoho horšího výsledku. Ve spojení s plánovanou nejdražší kampaní může být dokonce lepší. Důležitou zápletkou bude otázka, na jaké voliče se ANO zaměří. V roce 2014 nebyla jasná cílová skupina a Babiš se do značné míry chytil všude. Bylo spíše překvapením, že miliardář získal největší ohlas tam, kde žije nejvíc bezprizorných protestních voličů. V parlamentních volbách v roce 2017 už Babiš použil metodu rozdělené společnosti, se kterou dvakrát vyhrál prezident Miloš Zeman. Jeho plán oslovit nespokojenou polovinu společnosti mířil ve městech cíleně na rozlehlá sídliště. Ani volební stratégové ANO nemohli přehlédnout Zemanem vytvořený potenciál závisti a nenávisti vůči bohatším společenským vrstvám. V komunálních volbách před čtyřmi lety ho využili jen zčásti a mimoděk, ale už při sněmovních volbách před rokem se přímo obraceli na starší obyvatele paneláků nespokojené s tím, jak jejich čtvrti po pádu komunismu chátrají a jak se jinde mají lépe. Opravdu se ukázalo, že takové volání dosavadní příznivci ČSSD a KSČM neoslyší.

Těžko si představit, že nadcházející komunální ofenziva ANO mine sídliště. Ve skutečnosti už začala, jak ukazuje sněmovnou před týdnem odhlasované rekordní zvýšení důchodů. Příklad z roku 2014, kdy pražské volby rozhodlo Jižní Město, se může zopakovat nejen na stejném místě činu, ale také v řadě dalších metropolí. Ideálním prostředím jsou kromě severočeských a severomoravských měst také Olomouc, Plzeň nebo České Budějovice s velkými panelovými komplexy zřetelně oddělenými od zbytku zástavby. Těžší to může mít ANO ve městech jako Liberec a Hradec Králové, kde se menší sídliště prolínají se starší zástavbou a lidé k sobě nemají tak daleko.

V Liberci, Hradci a v některých menších sídlech čeká hnutí ANO další překážka. Na rozdíl třeba od Prahy, Ostravy nebo Olomouce zde vznikly autentické místní strany, které zablokovaly tažení babišovců už před čtyřmi lety. Revitalizace místních iniciativ zůstává druhou, revoluční variantou, jak dopadnou komunální volby. Předpokladem k tomu je postoj nespokojenců z roku 2014, kteří volili ANO. Nepřesvědčivé výkony nových nezkušených primátorů, které symbolizuje pražská vládkyně Adriana Krnáčová, dávají dostatečný podnět, aby změnili adresu. Mechanismus přechodu od ANO k nezávislým může fungovat dokonce v hlavním městě. Při roztříštěnosti hlasů pravice má šanci na úspěch starosta sedmého obvodu Jan Čižinský, který přišel s projektem Praha sobě. Stejné voliče mohou přilákat i Piráti. Jejich budoucnost závisí na tom, jestli po sněmovním úspěchu potvrdí svou sílu i ve městech, ovšem tento manévr se z nových stran zatím podařil jen ANO a částečně TOP 09.

V komunálních volbách se rozhodne osud šéfa ČSSD Jana Hamáčka, který převzal stranu po sedmiprocentním fiasku ve volbách do sněmovny. Přežije, pokud se podaří zopakovat výsledek ODS z roku 2014. Občanští demokraté tehdy prokázali, že mají dost aktivních členů, aby ve městech zastavili volný pád. ODS obhájila primátorské křeslo v Teplicích, Mladé Boleslavi a Jablonci, z větších sídel má ještě starosty Trutnova, Uherského Hradiště a Havlíčkova Brodu. Sociální demokraté budou muset tentokrát obhájit alespoň část ze třinácti křesel primátorů a starostů z padesáti velkých měst, především v Plzni, Olomouci a Jihlavě. Drsným signálem, že sociální demokracie jako celorepubliková strana končí, by bylo selhání při vstupu do některých zastupitelstev. Této pohaně se ODS před čtyřmi lety dokázala vyhnout.

Čtyři roky po komunálním znovuzrození mají občanští demokraté příjemnější starosti. Nastupují do ringu po sněmovních volbách, ve kterých získali 11 procent hlasů, skoro dvojnásobek proti výsledku, který předcházel minulému hlasování v obcích. Z pohledu ODS volby rozhodnou otázku, jestli strana učiní další krok k obnově a bude se deklarovat jako silný lídr pravice i protibabišovské opozice. Jako plán B může společně s TOP 09, lidovci, STAN, třeba s Piráty a rozumnějšími regionálními stranami zachránit co nejvíc radnic před kontrolou velkopodnikatele.