Grónské ledovce jsou pro teorii o člověkem zaviněném globálním oteplování něco jako osvědčené křoví. Do Grónska letěla v roce 2007 německá kancléřka Angela Merkelová, aby mohly vzniknout fotografie političky v outdoorové bundě s tajícím ledovcem v pozadí. A skutečně se na tomto ostrově, přilípnutém k Severní Americe, dal úbytek ledovců pozorovat jako v nějakém časosběrném dokumentu.

Asi nejfotogeničtější mezi grónskými ledovci se jmenuje Jakobshavn. Pojmenován je po českobratrském exulantovi z 18. století Jakubu Severinovi. Posledních dvacet let Jakobshavnu viditelně ubývalo, tempo se zrychlilo roku 2012. Jakobshavn byl považován za nejrychleji tající ledovec na světě, a tedy nejpůsobivější argument do rovnice: růst skleníkových plynů v atmosféře = méně ledovců.

O to větší zmatek vyvolala tento měsíc studie vědců z americké státní agentury NASA: Jakobshavn poslední tři roky nejenže neroztává, ale naopak se opět zvětšuje, už v podstatě vymazal dramatický úbytek po roce 2012. Příslušní vědci ze státní americké agentury otiskli svou studii v časopise Nature Geoscience. Za publikaci jim patří uznání, výsledky jdou totiž proti předpokladům, s nimiž svůj projekt zahajovali. Slova vedoucího výzkumníka skupiny Aly Khazendara nepotřebují komentář: „Nejdřív jsme tomu vůbec nechtěli věřit. Předpokládali jsme, že v Jakobshavnu to bude stejné jako posledních dvacet let.“

Netrvalo však dlouho a naši vědci naměřenou realitu uvedli do souladu s výchozí hypotézou. Z dotyčného ledovce prý pořád odtaje víc vody, než kolik se na něm uchytí zmrzlé vody ze sněhových srážek. NASA náhle klade velký důraz na to, že poslední tři roky v okolí ledovce byla naměřena studenější voda, než jaký je průměr. Za studenější vodu pak může jev zvaný severoatlantická oscilace, který vždycky jednou za pár let ochlazuje vzduch a, jak je teď vidět, i vodu. Tím pádem prý ale bude o to hůř. Protože když může voda do takové míry ovlivnit tání ledovce, bude chudák Jakobshavn poté, až se okolní oceán znovu oteplí, tát o to rychleji.

Možná to tak je, třeba se teď NASA skutečně trefila. Ale to neodčiní onen šok vědců, kdy naměřili data jdoucí proti jejich výchozím předpokladům. Filozof Karl Popper (1902–1994) formuloval teorii vědy, která, je-li poctivá, se neupíná na takzvanou verifikaci, ale naopak své poznatky a hypotézy vystavuje falzifikaci. Kritici, což bývají vědci další generace, se pokoušejí panující vědeckou teorii zneplatnit. Aby se o to mohli snažit, musí být hypotéza předtím zformulována poctivě a s otevřenými kartami, tak, aby vůbec bylo možné pokusit se ji vyvrátit. Jsou známy klíčové předpoklady i cesta vedoucí od předpokladů k závěrům. V případě Jakobshavnu byl ale klíčový předpoklad vyvrácen, a přesto Khazendarův kolega z NASA Josh Willis dělá, že závěr tím byl potvrzen. Prý studie potvrzuje „dlouhodobé odhady pro růst oceánu“, dokonce je posiluje, odhady růstu hladiny moře bude třeba upravit nahoru. I laik tu s pomocí Poppera pozná, že tohle není poctivá věda.

Jiný luxusní výron antipopperismu právě vrcholí v případu údajné ruské koluze s volebním štábem Donalda Trumpa. Zvláštní vyšetřovatel Robert Mueller před několika dny jasně konstatoval, že stopy po spolupráci Trumpa či jeho lidí a exponentů Ruska v kampani žádné nenašel. Tomuto jednoduchému nálezu předcházely dva roky obřího vyšetřování včetně výslechů 500 svědků, řady domovních prohlídek a trestního stíhání několika Trumpových lidí, které Mueller přiskřípl v jiných věcech tak, aby proti prezidentovi zpívali v tom, co hledal. Výsledkem je čistá nula v ruské stopě.

Dva roky vycházela velká část novinářské obce z existence reálných důkazů o tom, že Trumpova kampaň s Kremlem nějak spolupracovala. Novináři stavěli na expertize expertů z tajných služeb, jako byl například Obamův ředitel CIA John Brennan. Předpoklad o existenci důkazů, že Trump byl koupen, vydírán nebo že se v kampani spojil s nepřátelskou mocností, byl teď vyvrácen v nejvyšší možné míře. Ale trumpofobové to neuznávají, ukazuje se, že pro ně byly jejich závěry důležitější než předpoklady, které k nim ukazovaly cestu. Je historické nedorozumění a osobní urážka klasického liberála Poppera, pokud pro toto volné společenství sahající od sídla Demokratické strany ve Washingtonu až třeba po Kavčí hory používáme nějakou odvozeninu slova liberalismus.