Jak se volilo na malé vesnici ve východních Čechách? Tak především v klidu. Lidé spolu v hloučcích debatovali před volební místností, a co jsem zaznamenala, tak předmětem hovoru nebyla politika. Důchodci a rodiny s dětmi cestu k urně pojali jako příležitost k zimní procházce.

Pro většinu lidí nejsou volby otázkou života a smrti. Vítězství protikandidáta jim je v zásadě jedno. Druhý den půjdou do práce jako vždy, rohlíky v krámě budou stát pořád stejně. A přece se kvůli tomu nerozhádají s dosud dobrými sousedy. Že je to přízemní? Možná. Právě proto, že vítězství toho, koho nevolili, nemá žádný dopad na jejich každodenní životy a necítí se tím být ohroženi, působí na ně hysterie kontraproduktivně, jako z nějakého jiného, s nimi nesouvisejícího světa. Nemusejí být nesnášenliví ani lehkovážní, aby s lehkým srdcem hlasovali pro Zemana.

V lidech bývá dokonce potměšilý skřítek, který tyje z veřejné hysterie. Dát za uši věčným petentům a kazatelům morálky, bez kterých se v Česku ještě ani lístek nepohnul, protože jakmile se něco dělo, vždycky byli u toho a rozdávali své knížecí rady národu, nebo třeba dvacetiletým celebritám, co dělají ohromné humory o zdravotním stavu a stáří prezidenta, to může být ve volbách, v nichž podle jejich mínění a pocitů o nic moc nejde, dokonce nejsilnější emoce.

Existenci potměšilého skřítka jsem ve svém okolí zaznamenala i u lidí, od kterých bych to nečekala. Známý, který odvolil Jiřího Drahoše a před prvním kolem dělal letákovou kampaň pro Marka Hilšera, mi v době, kdy už bylo jasné, že Drahoš Zemana nedožene, zavolal a se smíchem mi oznamoval, že se těší, až teď začne to „čóro“. Voliči Pavla Fischera v prvním kole zase začali v době, kdy se začal poměr mezi kandidáty zmenšovat, nepokrytě fandit Miloši Zemanovi. Ve všech případech šlo o nadprůměrně vydělávající vysokoškoláky, z nichž ani jeden nevolil Zemana.

Těch několik lidí, s nimiž jsem o jejich volbě mluvila, mi ji nějak odůvodnit dokázalo. Nikdo z nich neměl pocit, že je jeho volba nemorální, ale ani za nemorální nepokládal volbu jinou u druhých. Znalost politických mechanismů a pravomocí prezidenta byla mezi lidmi velmi malá. Voliči jednoho kandidáta na tom nebyli výrazně lépe vzděláním ani majetkovými poměry, prostě jen aplikovali jiná měřítka. U voličů Zemana to byla silová měřítka (umí si dupnout, je to lídr, poskytne ochranu), u voličů Drahoše naopak estetická (vypadá líp, je to vědec, bude reprezentovat).

Doporučení kandidátů z prvního kola nebral nikdo vážně, přičemž se jednalo o lidi, kterým v prvním kole odevzdali svoji důvěru a hlas. Z toho si lze udělat reálnou představu, jakou efektivitu mohou mít nevyžádaná doporučení osobností veřejného života, kterým lidé ani žádnou důvěru či hlas nesvěřili. Ze tří voličů Michala Horáčka, s nimiž jsem hovořila, volili dva Zemana. Lidé argumentovali velmi podobně, nikdo nebyl schopen uvést lepší argumenty pro volbu kandidátů než „bude lépe reprezentovat“ a „lépe nás ochrání“. Vybírám proto jen tři reprezentativní rozhovory.

První volička Zemana. Paní Božena, letos jí bude 73 let. Volit jde s manželem, jako každé volby. Je docela spokojená, nejvíce ji mrzí, že se její manžel po mozkové mrtvici špatně pohybuje. I za plentu musí jít s ním. Středobodem jejich půlstoletí trvajícího manželství byla stavba vlastního domu. Začali s tím ještě za socialismu. Postavili dvougenerační dům, dva byty po 3+1, poslední splátku paní Božena doplatila, když šla na přelomu tisíciletí do důchodu.

„Mně vadí, že se mu posmívají kvůli zdraví, copak to se dělá?“ ptá se paní Božena a ukazuje mi v Blesku, jak se na adresu prezidenta vyjádřila Berenika Kohoutová. „Ztrouchnivělý, vidíte? On je stejně starý jako já. Všichni budou staří, i ta slečna. Já jí nic zlého nepřeju…“

Jaký je Zeman prezident?

„Podle mě dobrý.“

Má nějaké chyby?

„Nemusel by být tak sprostý.“

A protikandidát?

„Mně se líbil, než jsem ho slyšela mluvit. Na obrázku vypadal dobře, jako prezident.“

Od revoluce volila sociální demokraty, ale letos dala důvěru Babišovi. A cítí se podvedená.
„Vyhrál, dostal tolik hlasů. A oni ho nenechají vládnout. Jsou jak supi.“

A když Zeman prohraje?

„Mně to bude jedno. Život jde dál.“

„Hlavně tam napište, že Babiš je svině,“ říká pan Pavel. Ráda mu to slíbím. Volit jde ale Zemana. Je OSVČ, středního věku, vdovec, má dvě studující děti. Syn volit může, ale nešel. On v parlamentních volbách volil ODS, v prvním kole Topolánka. Ten měl u nás nadprůměrný zisk, přes osm procent. Se svým životem je spokojený, „mohlo by být hůř“.

Zeman jmenuje Babiše premiérem.

„Co s tím může prezident dělat?“

Nejmenovat ho premiérem.

„Když vyhrál? Lidi jsou blbí, když to neprokouknou. Já jsem demokrat.“

Jste pro, aby vládl?

„Jsem pro, aby ho zavřeli. To ale prezident nemůže.“

Co je Zemanovo pozitivum?

„Je to silnej prezident. Myslím, že nikoho neposlouchá. Nepustí sem migranty. On je ten typ, co se bude rvát. Ten druhej, to je takovej třasořitka. Na něj někdo zatleská a on zaleze.“

A negativum?

„To víte, že by to chtělo někoho lepšího. Než Zeman. Ale nabídka je, jaká je.“

Víte, že Topolánek podpořil Drahoše?

„Ani ne.“

Ovlivnilo by vás to?

„Ne.“

A když Zeman prohraje?

„No já se z toho nezblázním. Jsou horší věci. Manželka v jednačtyřiceti umřela.“

Manželský pár, voliči Drahoše. Je jim kolem čtyřiceti, mají dvě dcerky školního věku. On je mechanik, ona pracuje v sociálních službách. On je vyučený, ona nedávno udělala bakaláře. Platí hypotéku na nový řadový dům, peněz nemají nazbyt. V parlamentních volbách volili Babiše.

Volili jste Drahoše v prvním kole?

„Ne, Hilšera.“

Co vám vadí na Zemanovi?

„Je starej a sprostej. Měl by mít nějakou soudnost.“

Co čekáte od Drahoše?

„Že půjde příkladem, bude reprezentovat.“

Nechce jmenovat Babiše premiérem.

„To by měl, když vyhrál.“

Změnilo by to váš názor?

„Ne.“

A když Drahoš prohraje?

Ona: „No tak to bude pořád stejný.“

On: „Nic se nezmění, my budeme žít pořád stejně.“