První vláda v nově vzniklém Československu byla zvolena aklamací na první schůzi Národního shromáždění v listopadu 1918. V jejím čele stanul Karel Kramář. A na základě výsledků prvních voleb do obecních zastupitelstev v červnu 1919 jmenoval prezident Tomáš Garrigue Masaryk před 100 lety, 8. července 1919, vládu takzvané rudozelené koalice v čele se sociálním demokratem Vlastimilem Tusarem.

Tusar se tehdy stal dokonce jedním z prvních sociálnědemokratických premiérů v Evropě. Kabinet rudo-zelené koalice se opíral o spolupráci s agrárníky. Podařilo se mu nový stát konsolidovat vojensky i politicky, mimo jiné se dočkal ústavy.

Rudo-zelená koalice také dovedla zemi k prvním parlamentním volbám v dubnu 1920, ve kterých sociální demokraté opět zvítězili a v další, ani ne půlleté, Tusarově vládě si ještě polepšili a kromě ministerského předsedy měli ještě dalších pět ministrů.

Přestože vládní prohlášení parlament těsnou většinou schválil, Tusar již po několika měsících podal demisi. Kromě nelehké pozice v parlamentu jej k tomu dovedlo i chování komunistického křídla jeho vlastní strany. Do předsednického křesla dočasné úřednické vlády usedl Jan Černý a šéfové nejsilnějších „státotvorných“ stran se s ním dohodli na společném projednávání zákonů ještě před tím, než budou předloženy parlamentu.

Po demisi se Tusar v březnu 1921 stal vyslancem v Berlíně, kde o tři roky později zemřel.