Lidé z okolí ho buď obdivují, nebo pomlouvají. Nic mezi tím. Skromný a přitom velkorysý domek v malé obci na Berounce provokuje svou neobvyklou fasádou z prken spálených na uhel, díky které si už vysloužil pár (ne)lichotivých přezdívek. Ohořelá prkna po sobě nezanechal požár, jde o tradiční japonskou techniku, která si v poslední době získává velkou popularitu také u nás. Nabízí totiž víc výhod, než by se mohlo na první pohled zdát.

E jako Emil

Že opustí svůj byt v širším centru Prahy a postaví si vlastní rodinný dům někde blíž přírodě, se mladý pár rozhodl po narození první dcery. Mezi architekty nevybírali, měli jasno. S jedním ze dvou zakladatelů pražského architektonického ateliéru 0,5 Studio se totiž kamarádili už od střední školy, znali jejich práce a věděli, co od nich mohou očekávat. Společně pak začali vybírat ideální pozemek na Berounsku. Konzultace s architekty už v této fázi mají velkou výhodu v tom, že architekti dokážou lépe rozpoznat potenciál místa a upozornit investory na případné skryté háčky u konkrétních pozemků.

Když se dostali k podmanivé parcele v obci Zadní Třebaň, architekti pro ni navrhli jednu variantu domu, se kterou se klienti plně ztotožnili. O svém budoucím bydlení totiž měli poměrně jasnou představu – mělo jít o lehkou dřevostavbu, kterou půjde po dožití snadno a ekologicky demontovat, líbil se jim severský a japonský styl bydlení vyznačující se určitou úsporností až minimalismem (životnost realizace se odhaduje na osmdesát let). Na celý projekt ostatně měli značně omezený rozpočet, ke kterému se váže osobní příběh investorky. Stavbu i s pozemkem měly pokrýt výhradně peníze z prodeje zmiňovaného bytu, asi šest a půl milionu korun. Byt zdědila po svém pradědečkovi, úspěšném stavebním podnikateli a uznávaném inženýrovi betonových konstrukcí Emilu Reichovi a všechny prostředky se rozhodli investovat právě do stavby svého domu. Na jeho počest majitelé dokonce plánují dům ozdobit písmenem „E“ z mědi a neonu.

Na dosah

Svažitý pozemek vymezený ze tří stran starými zdmi sloužil dřív jako ovocný sad, takže majitelé spolu s ním získali také mnoho vzrostlých stromů. Při promýšlení domu museli architekti Pavel Nový a Vít Svoboda zohlednit hlavní stavební regulace obce: dvě obytná patra a sedlovou střechu. Trochu si s nimi ale pohráli, takže dům získal zcela svébytnou, přesto ale pokornou tvář. Jde především o atypický tvar střechy. Namísto klasické „sedlovky“ totiž architekti vedli hřeben střechy mezi štíty diagonálně, takže nejvyšší bod střechy není uprostřed domu, ale v protilehlých rozích. Důvod? Dům má zastavěnou plochu pouhých sedmašedesát metrů čtverečních a sedlová střecha by ztížila využití prostorů při nižších stranách. Díky tomuto řešení ale vzniklo nerovnoměrně vysoké podkroví, takže ložnice mohla dostat vysoký strop díky zvednutému rohu (štítu) a ve druhém dětském pokoji na opačné straně bylo dost místa pro vložení spacího patra. A samozřejmě – dům získal zevnitř i zvenku dynamický náboj.

Srdce domu najdeme v přízemí, kde krátká rovná chodba vedoucí od hlavního vchodu se zádveřím a šatnou přechází v opravdu velkorysý prostor. Sklon pozemku totiž umožnil snížit podlahu obýváku s jídelním stolem, takže se prostor otevřel do výšky. Naprostý klenot domu pak představuje obrovské neotvíravé západní okno, které doslova vtahuje stromy do interiéru a umožňuje rodině bezprostřední pozorování přírody. Komfort bydlení podstatně navyšuje chytrý systém úložných prostorů a vestavěného nábytku, který architekti navrhli z březové překližky. Koupelna s toaletou je v podkroví, přízemí má vlastní toaletu a ještě pracovnu s lůžkem pro hosty.

Velkou část dřevostavby realizoval investor se svým otcem svépomocí, aby co nejvíc snížili náklady, přesto se ale důsledně drželi původního návrhu architektů. Šlo hlavně o interiéry, ale také o fasádu, jejíž prkna sami opalovali na zahradě. Fasáda byla ostatně nápad samotných majitelů. Nejde přitom jen o estetiku. Oheň dřevo zakonzervuje před poničením povětrnostními vlivy, dřevokazným hmyzem a houbami. Opravdu to není nějaký výstřelek architektů, jak by si kolemjdoucí mohl myslet, ale praktické, levné a šetrné řešení. I díky tomu se celková realizace domu včetně vybavení vešla do čtyř milionů korun. Projekt tak zároveň ukazuje, že kvalitní architekti automaticky nevyšroubují cenu domu do nedostupných výšin. Někdy stačí jenom se trochu uskromnit.