Severoatlantická aliance nemá zcela jednotný pohled na turecké vojenské akce v Sýrii, avšak výrazná většina členských zemí se shoduje na plánu vytvořit v oblasti mezinárodní bezpečnou zónu. Na závěr dvoudenního jednání ministrů obrany NATO to novinářům řekl generální tajemník aliance Jens Stoltenberg. Jakékoli zapojení mezinárodních sil by ale podle něj mělo probíhat pouze pod záštitou OSN.

První schůzka aliančních ministrů od tureckého vpádu do severovýchodní Sýrie se podle některých diplomatů nesla ve znamení opatrné kritiky vůči Turecku, které je členem NATO. „Není to poprvé, co máme v NATO rozdílné pohledy,“ prohlásil Stoltenberg.

Evropští spojenci již minulý týden odsoudili vojenskou operaci, kterou Turecko zdůvodňuje snahou vytlačit z pásma u své hranice kurdské teroristy, mezi něž Ankara řadí i kurdské milice, jež pomohly USA a dalším zemím v boji proti teroristické organizaci Islámský stát. Během bruselské schůzky však na zásadnější rozmíšky nedošlo.

Španělsko před jednáním pohrozilo, že na protest proti intervenci v Sýrii stáhne z Turecka své rakety Patriot. Během ministerské schůzky však španělská zástupkyně prohlásila, že k tomuto kroku Madrid nesáhne.

„Turecko vysvětlovalo situaci ve svém regionu, který je plný bezpečnostních hrozeb,“ popsal novinářům český ministr obrany Lubomír Metnar, podle něhož Ankara zdůraznila, že na svém území má na 3,5 milionu uprchlíků ze Sýrie. Právě obavami z jejich možného přesunu do Evropy objasňují někteří diplomaté zdrženlivost části spojenců vůči Turecku.

Turecko má hned po Spojených státech největší alianční armádu a diplomaté se shodují, že je v NATO příliš důležitou zemí, aby s ní ostatní šli do otevřeného konfliktu. Podle Stoltenberga bylo tak vyzněním schůzky spíše to, že ministři NATO ocenili dohodu mezi Washingtonem a Ankarou, která na severovýchod Sýrie přinesla dočasný klid zbraní.

Aliance nyní podle něj preferuje politické řešení situace a na případné vytvoření bezpečné zóny bude potřeba mandát OSN.

Ministři se podle Stoltenberga shodli na pokračování mírové mise v Afghánistánu či na potřebě zvýšit vojenské výdaje, aby dosahovaly dříve dohodnutých dvou procent hrubého domácího produktu. O tomto tématu, na něž naléhá zvláště Washington jako největší přispěvatel do alianční pokladny, však budou podle Metnara šířeji jednat lídři spojeneckých zemí na prosincovém summitu v Londýně.