Konflikt sociálnědemokratické vlády s částí veřejnosti eskaloval po dvou letech do násilného střetu, při kterém bylo zraněno pět set lidí. Není tak důležité, že minulý pátek použila tvrdou policejní pěst proti občanům přímo sociální demokracie, ale že se násilnosti odehrály v hlavním městě jednoho z členských států Evropské unie, konkrétně v Bukurešti. V těchto končinách přece není něco takového zvykem.

Upřesnění, že se policisté a demonstranti porvali v Rumunsku, může Čechy vést k tomu, že nad tím mávnou rukou. Co byste také čekali od Rumunů. Přesto není Rumunsko tak daleko, a zvláště pro Čechy je příběh o tom, jak může napětí ve společnosti přerůst až do prolévání krve, pro Čechy mimořádně poučný. Obdobná historie se totiž s ročním zpožděním odehrává i v tuzemsku.

Babiš z Bukurešti        

V Rumunsku všechno začalo koncem roku 2016, kdy suverénně vyhráli volby sociální demokraté a získali ve sněmovně většinu. Hned při sestavování vlády však došlo ke komplikaci. Šéf sociálních demokratů Liviu Dragnea (55) byl už dříve odsouzen za volební podvod, proto ho pravicový prezident Klaus Iohannis odmítl jmenovat premiérem. Dragnea tedy nominoval svého zástupce, kterého v první řadě pověřil, ať dá do pořádku zákony, které zakazují vedení země každému, kdo byl dříve trestán. To se nepodařilo a nespokojený Dragnea už dva premiéry vyměnil. Mezitím se situace vyostřila, protože šéfka protikorupčního úřadu Laura Kövesiová Dragneu obvinila v rámci jednoho ze svých případů, a protože v Rumunsku jde všechno rychleji než v Česku, Dragnea byl v červnu v první instanci odsouzen na tři a půl roku do vězení. Šéf sociálních demokratů se nevzdal. S pomocí Ústavního soudu se mu podařilo odvolat Kövesiovou a jeho třetí člověk v čele vlády, premiérka Vasilica Dăncilăová, se konečně odvážil změnit protikorupční zákony. Už nejde o to, že trestaný Dragnea může vládnout, byl zrušen paragraf, podle kterého by měl jít do vězení. Tento krok byl hlavním podnětem k víkendovým demonstracím v Bukurešti (se stotisícovou účastí) i v dalších velkých městech. Na smíření to nevypadá, protože vůdcové znesvářených stran se navzájem obviňují, kdo je za výbuch násilí vlastně odpovědný.

Základní podobnost s Českem spočívá v tom, že vítěz zdejších voleb v podání Andreje Babiše se také potýká s justicí, která prověřuje, jestli se dopustil trestného činu. Zatím to vypadá, že je Babiš úspěšnější, protože na rozdíl od rumunského souputníka má podporu prezidenta, který ho také jmenoval premiérem. Dalo mu víc práce sehnat parlamentní většinu, po devíti měsících však podporu získal. Mezitím průběžně měnil vedení policejních oddílů, které mohou mít vliv na vyšetřování jeho případu, a stále tedy existuje možnost, že se před soud nedostane.

Buď, anebo

Přes rozdíly však existuje v Rumunsku a Česku stejný motiv, který rozděluje společnost do té míry, že konflikt bez rezignace obviněného politika skončit nemůže. Jak ukazuje rumunský případ, muže vést až hlubokému rozvratu. Obviněný politik nemůže ustoupit a musí využít všechny možnosti, které mu nabízí exekutiva, aby se zbavil policejního stíhání. Své příznivce přitom dokáže přesvědčit, že justice inscenuje divadelní představení, které nemá s realitou nic společného, a jenom se ho účelově snaží zlikvidovat. Naopak pro značnou část společnosti je nepřijatelné, aby politik stíhaný za podvod využil své exekutivní moci, aby se stíhání zbavil. Přece by to znamenalo, že režim má mnohem víc společného s bývalým komunistickým režimem než s liberální demokracií, kterou se země pokusila po pádu komunismu zavádět. Jedním z oblíbených plakátů rumunských demonstrací je klasický obraz vůdců světového komunismu, kde jsou hlavy Marxe, Engelse a Lenina doplněny portrétem Dragney.

Letní rumunská historie se proto stává připomínkou, kam míří také tuzemská politika. Češi nemají žhavou balkánskou krev a na ulicích se možná rozhodovat nebude. Jedna ze stran však bude muset zvítězit i u nás, protože kompromis stejně jako v Rumunsku není možné dohodnout.