Nad neokonzervativní politikou slunce nezapadá. O tom, že její protagonisté mají problémy, svědčí pád popularity amerického prezidenta Donalda Trumpa během epidemie koronaviru. Také v Polsku se po příchodu nákazy zhoršily perspektivy pro další kariéru prezidenta Andrzeje Dudy ze strany Právo a spravedlnost (PiS). Neokonzervativní projekt šéfa PiS Jarosława Kaczyńského však odolal liberální revoluci a jejímu charismatickému vůdci, varšavskému starostovi Rafału Trzaskowskému.

V Polsku bude i nadále vedle konzervativní vlády stejně smýšlející prezident a hodiny se nadále budou řídit podle křesťanských a národních hodnot, které dokázal Kaczyński, kdysi jeden z vůdců pravého křídla Solidarity, přetavit v unikátní hnutí.

V pondělí odpoledne bylo po sečtení takřka všech hlasů jasno. Vítězem se stal Duda se ziskem 10,4 milionu hlasů, skoro o dva miliony víc než před pěti lety, a to znamená historicky druhou největší podporu pro polského prezidenta. Jenom Lech Wałęsa jich v roce 1990 dostal víc. Byly to však letos zvláštní volby, protože tento výsledek stačil Dudovi jen k nejtěsnějšímu vítězství v dějinách. Jeho sok Trzaskowski oslovil skoro přesně deset milionů Poláků, a to obvykle k nástupu do prezidentské funkce stačí. Ostrý souboj byl projevem studené války mezi vládou a opozicí, když zvlášť opoziční Občanská platforma využívala každou příležitost, aby vládní program včetně justiční reformy a snahy centralizovat státní správu označila za útok na demokracii. V tom získala podporu evropské levice, pro kterou se stalo hnutí Právo a spravedlnost a jeho šéf Kaczyński obrazem nepřítele stejně jako Trump nebo maďarský premiér Viktor Orbán. Duda si vysloužil hanlivou přezdívku Propiska, protože podepisuje skoro všechny vládou navržené zákony.

Katastrofa místo revoluce

Osmačtyřicetiletý Trzaskowski je vrstevníkem současného prezidenta a svému soupeři se podobá v dalších rysech. Pochází z rodiny, jejíž příslušníci něco znamenali v kulturním životě a vždy se jednoznačně stavěli proti komunistickému režimu. Oba absolvovali část kariéry jako europoslanci, ovšem jejich cesty se rozešly podle toho, za jakou stranu kandidovali. Není divu, že si varšavský primátor vysloužil ovace od opoziční části politického spektra a zvlášť její nejsilnější součásti, Občanské platformy bývalého premiéra a předsedy Evropské rady Donalda Tuska. Do souboje o místo v čele státu vstoupil až v květnu, když jeho předchůdkyni z Občanské platformy chtělo volit jen pět procent Poláků. Svým výsledkem zachránil kdysi slavnou stranu a do poslední chvíle se zdálo, že má šanci současného prezidenta porazit. Po sečtení hlasů se liberálové utěšovali, že po tak těsném výsledku je konzervativní vláda už bude muset brát vážně a zanechá svých podezřelých pokusů poškodit demokracii. Co se nepodařilo revoluční cestou při nečekaném vítězství v prezidentských volbách, to může fungovat postupnými evolučními kroky.

Realisté mezi nimi však takovou cenu útěchy odmítli. „Výsledkem je další katastrofa a zmeškaná příležitost,“ napsal bez příkras Wojciech Czuchnowski, dlouholetý komentátor levicového deníku Gazeta Wyborcza. Občanská platforma odešla v posledních pěti letech poražena už ze čtvrtého souboje s PiS na nejvyšší úrovni, vedle prezidentských prohrála už dvakrát také parlamentní volby. Důvodem byla podle Czuchnowského skutečnost, že se neúspěšní levicoví kandidáti z prvního kola nedokázali sjednotit s kandidátem platformy na efektivním postupu, a neuspěli tak v operaci Zlomený šíp. Tímto termínem z indiánských válek označuje americká armáda kritickou situaci, kdy je třeba použít všechny prostředky na záchranu životů či odvrácení porážky. Je pravda, že podle průzkumů čtyři pětiny příznivců populistického, lidoveckého i socialistického kandidáta nakonec přišly hlasovat proti Dudovi i ve druhém kole, proti voličským rezervám, které měl Duda na venkově, to však bylo málo.

Těžké změnit dějiny

S menšími emocemi připomněl Tomasz Pietryga z konkurenčního deníku Rzeczpospolita, že takový výsledek mohl od začátku očekávat každý, kdo nepropadl revolučním iluzím a kdo si byl schopen uvědomit, že neokonzervativní projekt má v Polsku stále dostatečnou podporu. „Dosud nedorazila nová vlna, při které zklamaní voliči současných vládců zůstávají doma a při které většina obyvatel chce resetovat aktuální model a vyměnit zprofanované myšlenky. Takovou vlnu nemůže vyvolat ani Rafał Trzaskowski, ani žádný jiný kandidát. Což neznamená, že se to nestane za pár let,“ napsal Pietryga.

Polská společnost se zatím jen rozdělila na příznivce Dudy a Trzaskowského a v tom připomíná rozdělení tuzemské společnosti, dokonce by se dalo říci, že rozkol je ještě zásadnější. Proti voličům z Prahy a několika velkých měst stojí v tuzemsku celý venkov a početné metropole upadajícího těžkého průmyslu. V Polsku nejde jen o Varšavu a zbytek Polska. V šesti ze sedmi největších měst, tedy ve Varšavě, Lodži, Vratislavi, Poznani, Gdaňsku a Štětíně, volily Trzaskowského dvě třetiny nebo ještě víc lidí, pouze v Krakově 62 procent. Z dvaceti největších měst vyhrál Duda jen ve středopolské Radomi, kde komunisté v sedmdesátých letech nejbrutálněji potlačili protesty proti režimu. Agresivní marketing požadující změnu poměrů a konec středověkého tmářství byl úspěšný, ovšem pouze tam, kde ho bylo možné prostřednictvím internetu a sociálních sítí účinně nasadit.

Vláda Práva a spravedlnosti dotáhne justiční reformu a posílí pozici centrální vlády, možná dokonce uskuteční své hlavní investiční projekty. Mezi Lodží a Varšavou vyroste Centralny Port Komunikacyjny, jehož součástí bude Letiště Solidarita s počáteční kapacitou 45 milionů pasažérů ročně a velkolepé nádraží, ze kterého se cestující dostane na libovolné místo v zemi během dvou a půl hodiny. Na vytvoření nového a silného Polska teď bude mít šéf PiS další tři roky bez obtěžování.