Udržení koruny pod hranicí 25 za euro stálo za měsíce květen a červen deset miliard eur. Skoro 250 miliard korun. Zatím nejsou k dispozici data na červenec. Česká národní banka ale uměle drží korunu intervencemi pod touto laťkou stejně jako v předchozích dvou měsících. Pokud to stojí stejné peníze jako v onom období, dá se očekávat, že koncem července se objeví celkový účet za intervenci 15 miliard eur, 375 miliard korun.

Koncem dubna měla centrální banka rezervy bezmála 161 miliard eur. Koncem června už to bylo jen 151 miliard korun. Intervence zahájila Česká národní banka po rozhodnutí bankovní rady 11. května. Poté, co zpráva o jmenování nového guvernéra Aleše Michla poslala korunu prudce dolů. Investoři pak netrpělivě čekali na jména dalších nových členů bankovní rady. Když Miloš Zeman oznámil, že se jimi stanou Eva Zamrazilová, Karina Kubelková a Jan Frait, koruna nijak významně neposílila. Na finančním trhu panuje přesvědčení, že nový guvernér nástupem těchto bankéřů získal většinu pro svůj názor, že už není dál potřeba zvyšovat úrokové sazby. Noví centrální bankéři jsou mediálně velmi zdrženliví a moc toho nenamluví. Takže tyto obavy, že sazby už navzdory prudce stoupající inflaci dál nahoru nepůjdou, nerozhání. Jediný větší rozhovor poskytla nová viceguvernérka Eva Zamrazilová – v něm vzkázala lidem, že by si neměli říkat o vyšší platy a mají raději zchudnout. Jinak se inflace nezastaví. Dalo se z toho usoudit, že Eva Zamrazilová nezvedne ruku pro vyšší sazby dřív, než ze statistik uvidí výrazný růst mezd.

Na finančním trhu proto převládá názor, že v novém složení bankovní rada úroky zvedat nebude a inflaci se nepodaří rychle zkrotit. Proto sílí tlak na oslabování koruny. A proto, aby se českou měnu podařilo udržet pod 25 korunami za euro, bude muset centrální banka dál masivně intervenovat.

Pokud by koruna oslabila, dál by to výrazně přispělo ke zdražování, protože by se zvedly ceny dovozů. Slabší měna by dál vyhnala vzhůru ceny ropy a plynu, čímž by se zvedaly znovu i všechny další ceny v ekonomice.

Česká národní banka tak v této chvíli bojuje proti inflaci hned dvěma nástroji. Kromě standardního zvyšování úrokových sazeb i měnovými intervencemi. Tím kompenzuje, že růst úroků není dost vysoký na to, aby přispíval ke snižování inflace a udržování kurzu koruny. Mezi ekonomy a centrálními bankéři se výrazně liší názory na to, jestli intervence proti pádu měny používat. Velkým odpůrcem držení koruny na předem stanoveném kurzu je viceguvernér Marek Mora (rozhovor s ním přinášíme v tomto čísle na str. 26 a následujících). Ten zároveň upozorňuje, že kdyby se sazby nezvedaly, musely by být intervence ještě výrazně razantnější. „Podle naší interní analýzy by bez zvyšování sazeb, které v posledním roce děláme, byla inflace ne současných 17,2 procenta, nýbrž 25 procent. Kurz koruny by se propadal na 28,50 za euro. Kdyby se inflace úplně vymkla kontrole a lidé byli přesvědčeni, že ceny takto porostou dlouhodobě, zdražovalo by se o 30 procent a koruna by bez intervencí spadla na 29,50 za euro,“ říká Marek Mora.

Tím, kdo po celou dobu hlasuje proti zvyšování úrokových sazeb, je současný guvernér Aleš Michl. Ta vnitřní analýza banky říká, že pokud už by celou dobu vládla michlovská většina a neintervenovalo by se na korunu, to znamená, že by se masivně neprodávaly dolary a eura z rezerv, byla by tady inflace až 30 procent.

Marek Mora zastává názor, že měnové intervence, které drží korunu na konkrétní laťce, už by neměly pokračovat. „Jsem přesvědčen, že centrální banka má využívat standardní nástroj, kterým je zvyšování úroků. Nejsem proti tomu, aby se prodávaly výnosy z devizových rezerv. To je ale úplně něco jiného, než když teď intervencí držíme konkrétní kurz,“ říká Mora.

Úplně opačný názor má třeba Tomáš Havránek, nejcitovanější český ekonom v mezinárodních vědeckých publikacích a bývalý poradce viceguvernéra Mojmíra Hampla. Po jeho odchodu z banky radil Havránek krátkou dobu rovněž Aleši Michlovi. Pevný kurz koruny je podle něho lepší cesta, jak udržet ceny pod kontrolou. A devizových rezerv na to má podle jeho mínění Česká národní banka dost.

Navzdory michlovským výprodejům eur a dolarů z posledních měsíců jsou české devizové rezervy jedny z nejvyšších v Evropě. Nebyl to záměr. Byl to následek devizových intervencí po roce 2013, kdy centrální banka pod vedením tehdejšího guvernéra Miroslava Singera uměle oslabovala korunu a držela ji na 27 korunách za euro a bránila jejímu posilování. Masivně se tak zbavovala korun a nakupovala eura a dolary. Tento krok byl tehdy ještě výrazně výbušnější než v současnosti probíhající spor o zvyšování úrokových sazeb.

S našimi 157 miliardami dolarů (mezinárodní srovnání rezerv je právě v dolarech, nikoli v eurech) patříme ke evropským rekordmanům v devizových rezervách. Pro srovnání. Země eurozóny jsou speciální kapitola se společnou měnou, kde se moc nedá srovnávat. Například Velká Británie, násobně větší a silnější ekonomika než Česká republika, má v devizových rezervách 185 miliard dolarů. Poláci 154 miliard. Maďaři jen 37 miliard. Bohaté evropské země ale drží rezervy výrazně vyšší než Česká republika. Dánové mají 533 miliard dolarů, Švédové 621 miliard a Švýcaři 850 miliard dolarů. Násobná čísla ve srovnání s tím naším. To, že má banka velké rezervy v současné velmi nejisté době, ničemu nevadí. Naopak je to záloha pro případ jakýchkoli turbulencí, kdy může být potřeba držet kurz, a sazby už na to nebudou stačit. Nahrazovat vyšší úroky výprodejem eur a dolarů v této chvíli nevypadá jako rozumná cesta. Nejdou po ní bohatí Švýcaři, Dánové ani Švédové. O dalším pokračování intervencí bude bankovní rada rozhodovat začátkem srpna. Pád koruny si v této chvíli nemůžeme dovolit, takže se dá čekat, že michlovská většina zvedne ruku pro pokračování intervencí.