Minulý týden zveřejnil americký web The Information zprávu o tom, že současné velmi úspěšné podnikání firmy Apple v Číně stojí na tajné dohodě, již šéf firmy Tim Cook uzavřel s čínskou vládou v roce 2016. Došlo k ní poté, co vláda zablokovala hudební, finanční a jiné služby Applu v Číně. Základem toho, že dnes tyto služby na rozdíl od platforem jiných amerických technologických firem blokovány nejsou, je zřejmě to, že Cook se k mnohému zavázal. Zapomeňte na symbolické ústupky typu nezobrazování Tchaj-wanu jako samostatné země, ty jsou dobré tak k výrobě pobouření na sociálních sítích. Cook se písemně zavázal k investování 275 miliard dolarů do čínské ekonomiky v průběhu následujících pěti let. Nemá jít o ledajaké nákupy – investice mají přispívat ke kvalifikaci čínských pracovníků a rozvoji čínského technologického sektoru.

Máme evidentně co do činění se zcela jiným přístupem státu k ekonomice. Něco takového – využití státní zvůle k ekonomickému rozvoji – by asi žádná jiná země nedokázala. Rusko by zvládlo tu zvůli, ale neumělo by ekonomické výhody zužitkovat. Americká vláda by si na něco tak neliberálního, jako chtít po soukromé firmě, aby přispívala k ekonomickému rozvoji země, nikdy netroufla.

Je-li Amerika s Čínou ve studené válce, pak je to ekonomická obdoba toho, jako by čínská vláda přinutila americké výrobce zbraní, aby jí dodali své nejnovější výrobky, a generály, aby cvičili její armádu. Víme, kam by takoví generálové patřili – ke zdi. Potřebujeme nějaké nové, se svobodou slučitelné pojetí vztahu soukromého byznysu a státu.

Profesor Victor Shih z Kalifornie to v článku komentuje tak, že utajení dohody bylo pochopitelné, protože pro Apple by nebylo dobré, kdyby všichni viděli, jak se koří čínské vládě. Shih doslova použil výrazu „optics“, který se ujal v byznysu a politice pro vyjádření toho, jak něco vypadá, když je to zveřejněno a medializováno. Většina se snadno shodne na tom, co je „bad optics“. Chybí podobně jasné názory na samotné jednání, jež je tou optikou nahlíženo.

Ve stejné době vyhřezl na veřejnost spor při vyšetřování událostí letošního 6. ledna, kdy Trumpovi fanoušci vtrhli do budovy Kongresu. Jde v něm o to, kdo je vinen tím, že jednotky Národní gardy byly nasazeny až dvě hodiny poté, co útočníci pronikli do budovy. Činitelé Národní gardy a washingtonské policie obvinili generála pozemních vojsk Waltera Piatta, že nasazení blokoval s tím, že přítomnost vojáků na Kapitolu by byla „bad optics“ (podle druhého činitele použil obdobný výraz „visual“). Generálové jsou zřejmě dobře vycvičeni. Vědí, že když situace dojde tak daleko, že je potřeba nasadit armádu, je jejich úkolem zajistit, aby nebylo vidět, že situace došla tak daleko, že je potřeba nasadit armádu. A samotnou situaci řešit až potom.

Britský soud otevřel další kapitolu v sáze Juliana Assange, když umožnil jeho vydání do USA. Nepochybně bude ještě dlouhá. Assange je pro americké lovce agentů něco jako bílá velryba. Snažili se ho dostat do rukou i v době, kdy jejich vrchní velitel Trump veřejně vyzýval WikiLeaks, ať zveřejní, co všechno o jeho soupeřce Clintonové mají. Mohli bychom říct, že rozdíl mezi USA a Ruskem je v tom, že kdyby Assange někdy odhalil ruská tajemství, tak se nesoudí o vydání, ale je už dávno mrtvý nebo přiotrávený jako Litviněnko či Skripal. Jenže kdoví, protože nyní víme, že CIA se zabývala myšlenkou Assange z Londýna unést – zřejmě bez vědomí Trumpa, ale s vědomím jiných vysokých činitelů.

Pokud Assange stane před americkým soudem, jeho právníci jistě budou argumentovat svobodou projevu, ale taky promlčecími lhůtami. Assange je totiž obviněn za skutky, z nichž ten nejnovější je z roku 2012. Za zasahování do voleb v roce 2016 ne – zvláštní vyšetřovatel Mueller přiznal, že pro toto své tvrzení nemá důkazy.

Paradoxně tak tohoto bojovníka proti imperialismu zatím nejvíc přitlačili ke zdi Švédové. To před jejich obviněním ze znásilnění se sedm let skrýval na ekvádorské ambasádě v Londýně. Progresivní legislativa má nečekané důsledky.