Vybíjení potulných psů v Rusku

Velká ruská fotbalová rasovna

Vybíjení potulných psů v Rusku
Velká ruská fotbalová rasovna

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Blížící se mistrovství světa ve fotbale v ruské režii už stačila přiotrávit aféra kolem Sergeje Skripala a jeho dcery. Málokdo ve světě však ví, že kvůli chystanému globálnímu sportovnímu povyražení se už měsíce vylévá daleko více vražedného jedu, který násilně končí tisíce životů. Pravda, ne lidských – psích.

Rasování potulných zvířat patří v Rusku tradičně ke všem velkým sportovním událostem s mezinárodní účastí. Před moskevskou olympiádou v roce 1980 potulné psy vybíjela strana a vláda, před olympiádou v Soči už soukromé firmy štědře financované ze státního rozpočtu. A totéž se děje i v těchto dnech. V 11 městech, kde vyrostlo 12 nových stadionů, aby přivítaly 1 000 000 fanoušků z celého světa, dochází ke skutečnému masakru.

Ruský stát se v „psí otázce“ zkrátka chová jako stát fašistický: jako jediné řešení vidí násilí a hromadné vraždění. Jen v Samaře a Togliatti bylo na likvidaci potulných psů z městských rozpočtů uvolněno 11 milionů rublů. Vyplácejí se specializovaným firmám, které provádějí „zužitkování“, „umrtvení během odchytu“, „eutanazii“ nebo jen „převoz k místu zužitkování“ či „desetidenní odchyt, jehož řešení je na uvážení odchytové stanice“. Všechno toto falešné výrazivo znamená pro potulné psy jistou smrt. Aktivně se zapojuje i veřejnost.

Nelegálně se za jednoho zabitého psa vyplácí od 500 do 2000 rublů. A takzvaní „dog hunteři“, často mladí lidé, kteří o sobě sami rádi mluví jako o „sociálně zodpovědných občanech, kteří zbavují město nebezpečí“, vraždí rádi, dobrovolně a bez nároku na honorář. Ti jsou, pravda, méně vybíraví a s oblibou tráví i domácí psy před očima jejich majitelů. Přes tento do očí bijící barbarismus je třeba říct, že většina Rusů má ke zvířatům, i těm potulným, dobrý vztah. Je prakticky pravidlem, že své potulné psí smečky si lidé ve čtvrti přes zimu krmí.

Ostatně míru nesouhlasu už k dnešnímu dni vyjadřují i čísla. Petici adresovanou ruské vládě a mezinárodní veřejnosti, která požaduje zastavení masakru kvůli fotbalové podívané, za necelé dva měsíce podepsal 1 800 000 Rusů, mimo jiné i desítky tisíc fotbalových fanoušků. Po své vládě chtějí, aby zabíjení přestala dotovat a aby peníze dala na útulky, očkování a řízenou sterilizaci. A aby konečně přijala zákon o humánním zacházení se zvířaty, který si už léta jako horký brambor přehazují ruští ministři a poslanci.

A po světové veřejnosti, která se chystá do Ruska na oblíbený sportovní svátek – aby proti bezmezné krutosti, která je prováděna všem na očích, zvedla hlas. Ta česká by to rozhodně udělat měla. Z hlediska našich kulturních tradic i našich zákonů je každé zvíře, i ten nešťastný ruský potulný pes, živé stvoření, které má své nezadatelné právo na život. Jako první by se měli ozvat sami čeští fotbalisté a jejich fanoušci.

27. dubna 2018