Jedním z fenoménů koronakarantény je prudká kariéra spojení „konspirační teorie“. Že je třeba konspirační teorie potírat, se zdůrazňuje tím víc, čím častěji se ozývají hlasy kritické k politice vlád a k poplašné práci médií, která většinou rozhodnutím vlád uvalit přísnou karanténu předcházela. To se hned vytahují teorie směšné na první pohled, jako že nový koronavirus umírá už při teplotě 26 stupňů Celsia nebo že se šíří z vysílačů 5G.

Vytáhnout si z armády protivníků nebo opačných argumentů jednoho dva exoty je starý argumentační faul.

Kdo si pamatuje vysílání Československé televize z let 1988–89, kdy z davu na protikomunistické demonstraci režie umně vytáhla záběr na pankáče s čírem (k neuvěření podobně se dnes chová „veřejnoprávní“ ARD v Německu, když při natáčení velkých demonstrací proti karanténě zaostřuje na ojedinělé holé lebky), nejspíš bude proti tomu mít protilátky. A přesto se ke stejnému argumentačnímu podrazu včera uchýlil Facebook v oznámení o tom, že bude po agentuře AFP mít dalšího kontrolora pravdivosti zpráv na kontech v češtině. Zdůvodňuje se to i falešnými informacemi během „epidemie“ korony.

Na rozdíl od ČT, kde se koná aspoň nějaká debata při volbě členů mediálních rad a – tak jako v těchto dnech – je kolem volby normální politický střet, tady o tom, proč volba padla zrovna na Demagog.cz, nevíme nic. Kdo má sklon hledat na každé jobovce něco dobrého, toho snad potěší fakt, že právo razítkovat české uživatele největší sociální sítě nepadlo na ještě militantnějšího rádoby „fact-checkera“ Manipulatori.cz (provozovaného člověkem ze Strany zelených). Ale podstata je stejná a stejně odporná. Kdo si osobuje právo svým občanům předžvýkávat zprávy a názory (obě kategorie často plynule přecházejí jedna v druhou)?

Z téměř čtyřiceti na webu uváděných pracovníků a spolupracovníků Demagoga.cz tvoří tři čtvrtiny studenti, zpravidla humanitních oborů. Nic proti studentům, nic proti humanitním oborům, ale proč by zrovna tato socioekonomická skupinka měla se svou nutně úzkou životní zkušeností rozhodovat o tom, co po připojení se na Facebook uvidí normální Čech?

Dovoluji si tvrdit, že toto rozhodnutí Facebooku nakonec neprospěje ani těm demagogům. Dosud svou původní misi, píše se na jejich stránkách, chápali zejména jako „ověřování faktických tvrzení politických elit“. Přejít od monitorování politiků k dohledu nad stravou pro lid je závratný krok, a nikoliv k větší slávě. Je to krok směrem k podkopání plurality názorů a domýšleno do důsledku i českého ústavního pořádku. Listina základních práv a svobod garantuje v článku 17 hned v prvním odstavci, že je zaručeno „právo na informace“, a ve třetím, že „cenzura je nepřípustná“. Jak kvalitní je moje právo na informace, když se nějaká skupina studentů postará o to, aby mi ji Facebook srazil hluboko po proudu příspěvků?

Tady se nebavíme o zpravodajském médiu (kterým Facebook podle svého tvrzení zásadně není), ale o sociální síti s rozhodujícím podílem na trhu. Facebook si podobné vlčáky už dávno našel i v řadě jiných zemí. Německá obdoba Demagoga.cz, skupina Correctiv, pro své ideologicky předpojaté značkování „pravicových“ webů nedávno doputovala k soudu. Zatím se Correctivu u soudu daří, ale to není konec příběhu. A doufejme, že ani v České republice není konec příběhu včerejší oznámení FB o Demagogu.cz.