Uplynulé volby do obecních a městských zastupitelstev jsou po dlouhé době první, kdy každý z hlavních hráčů může říkat, že vyhrál, a nebude ani tolik blufovat.

Strany vládní koalice navzdory vládnutí a rozpačitému zápolení s bezprecedentní energetickou krizí mnoho voličů neztratily. Navíc komunální volby jsou hodně specifické, nejsou tolik stranické, takže velkou vypovídací hodnotu o národní politice nemají, ale pořád platí, že vládní koalice pozice udržela. Komunální volby jsou o společenském naladění obyvatel a spokojenosti s místem, kde žijí. V tomto případě třeba hlavní město ukazuje, že jeho voliči začínají být moderně progresivisticky liberálně orientovaní. Piráti obhájili svou dosavadní politiku v Praze, podobně Čižinského hnutí Praha sobě a konečně ani Starostové tolik neutrpěli skandály a do nového období vstupují s podobnou silou. Proti kandidátce Spolu, která byla v hlavním městě nasvícena nevábnými flashbacky z devadesátých let korunovanými pražským Joem Bidenem jako lídrem, získala slušnou pozici všem okolnostem navzdory.

Moderní proudy způsobu žití ale nenacházejí podporu na severu a obecně mimo metropoli. Tam jsou silné tradiční přístupy reprezentované hnutím ANO, částečně ODS, ale výrazně posíleny zastoupením Okamurovy SPD. Ta mimochodem vychází z komunálních voleb posílena nejvíc, i když reálný vliv na chod věcí mít nebude. Nicméně uhnízdila se na zastupitelstvech, kde to dřív bylo nemyslitelné. Úspěch moderních hnutí v milionové Praze na jedné straně a posílení SPD mimo ni potvrzuje rozdíl naladění mezi městy a venkovem a specifičnosti severu. Utváření následných koalic nebude tolik motivované celostátní politikou, ale osobními preferencemi nebo antipatiemi.

Takže žádné zásadní změny, referendum sice proběhlo, ale žádnou změnu nálad nebo odvrat od směřování nepotvrdilo. Víceméně plichta. Mezihra. Bude ještě zajímavé sledovat dohru v druhém kole voleb do Senátu, ale to na vládní politiku nebude mít valný vliv. Velké věci nás ještě čekají.