Začíná velký evropský souboj o zelenou ekonomiku

Co je čisté a etické

Začíná velký evropský souboj o zelenou ekonomiku
Co je čisté a etické

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Letošní rok bude ve znamení politického souboje o budoucí podobu evropské ekonomiky a společnosti. Evropská unie se na svém summitu před koncem loňského roku dohodla, že do roku 2050 se stane uhlíkově neutrální ekonomikou. Teď ji čeká souboj o to, jak se k tomuto cíli dostane. Základem má být politické kádrování zdrojů energií a branží v průmyslu a službách na „čisté“ a „špinavé“. V rámci úplně nové regulace, které se vznešeně říká Udržitelné zelené finance, se už v evropských institucích začala připravovat taxonomie. Seznam čistých a špinavých zdrojů a branží. Ty čisté budou muset bankéři přednostně a výhodně financovat. Pojišťovny výhodně pojišťovat. Ty špinavé dostanou naopak trestnou přirážku v podobě vyšších úroků a dražších pojistek. Úplně se změní pohled na riziko ve financích. To, co bude novou regulací označeno za čisté a udržitelné, bude automaticky považováno za méně rizikové, přestože investice do konkrétního projektu vůbec nemusejí vycházet jako výhodné. Je to obrovský obrat celého světa financí. Jeho důsledky zatím nikdo neumí dohlédnout.

V Bruselu se začíná rozhodovat o tom, kdo budou noví vítězové a poražení zelené revoluce. Kdo na ní dokáže vydělat obrovské peníze. A komu naopak nová regulace pošle jeho byznys ke dnu. Právě teď se rodí noví „zelení miliardáři a oligarchové“. Do této ligy se dostanou tím, že dokážou přesvědčit politiky a aktivisty, kteří na ně mají obrovský vliv, že právě to, co oni dělají, je skutečně čisté a udržitelné. Všichni lobbisté a investoři už jsou v Bruselu na pozoru. Velmi dobře vybaveni přesvědčivými a na první poslech také velmi racionálními argumenty.

V malém a lokálním měřítku to všechno známe z vlastní zkušenosti. Byl květen 2010. Blížily se sněmovní volby. Tehdejší prezident Václav Klaus krátce před nimi vetoval zákon zvyšující podíl biopaliv, který se musí povinně přimíchávat do pohonných hmot. Biopalivovým králem byl už tehdy dávno Andrej Babiš se svým Agrofertem. Věděl, že hraje o hodně. Funkční období tehdejší Poslanecké sněmovny spělo s volbami do finiše. Pokud by Klausovo veto už nestihla přehlasovat, zákon o zvýšení biopaliv by automaticky spadl pod stůl. V nové, povolební sněmovně by musel kompletně odstartovat znovu. Babiš rozjel velkou lobbistickou hru. „Ano, lobboval jsem za biopaliva. Volal jsem třeba některým poslancům. Nebojím se říkat své názory nahlas.“ A výsledek soustředěného lobbingu se dostavil. Najednou se ukázalo, že končící sněmovna se může ještě do voleb na řádné schůzi sejít a prezidentovo veto zvrátit. Evropská unie, která tehdy biopaliva velmi tlačila jako zelený zdroj, už před několika lety došla k závěru, že životnímu prostředí víc škodí, než pomáhají. A podporu biopaliv první generace, tedy přesně těch, která vyrábějí Babišovy firmy, už od letošního roku zakazuje.

Podobné souboje, co je čisté a etické, se teď v mnohem větším formátu budou odehrávat v Bruselu. Už to začalo. Konkrétním příkladem je pro nás důležitá jaderná energie. Evropský parlament už ji v návrhu taxonomie zařadil mezi špinavé zdroje. Přestože je jádro bezemisní, mezi špinavé se dostalo kvůli radioaktivnímu odpadu. Zatím neexistuje technologie umožňující jeho recyklaci.

Mezi zelené zdroje má být naopak zařazena energie ze slunce. K jejímu získávání se používají solární panely. Jejich výhradním producentem je Čína, kde si s ekologií a uhlíkovou neutralitou opravdu hlavu nelámou. Podle různých odhadů mají solární panely životnost několik desítek let. Zatím nikdo nevyřešil, co se s nimi stane poté. Žádná k životnímu prostředí vlídná recyklace neexistuje. Průkopníci solárů v Japonsku nebo Kalifornii už mají problémy dnes. Panely totiž obsahují řadu jedovatých látek. Mimo jiné olovo a také rakovinotvorné kadmium. Na skládkách se právě tyto nebezpečné látky mohou uvolňovat do vody. Upozorňuje na to řada studií. I evropských, včetně třeba Institutu pro fotovoltaiku na Stuttgartské univerzitě v Německu. Ochota advokátů bezuhlíkové ekonomiky vidět tyto argumenty je zatím velmi, velmi nízká.

 

 

 

31. prosince 2019