Sociální demokraté se vrátili k jednání s hnutím ANO. První konzultace z pondělního večera skončila po hodině a půl a zástupci Babišova hnutí i sociální demokraté poté projevili značnou míru nezdvořilosti, když odmítli veřejnosti sdělit, o čem vlastně mluvili. Jisté je, že Andrej Babiš sociálním demokratům něco navrhl a že také tyto návrhy proniknou na veřejnost dříve, než je v pátek projedná předsednictvo ČSSD. Ovšem pouze jeden z možných návrhů může způsobit přelom v prozatím bezvýsledných pokusech o nové sblížení partnerů z bývalé vládní koalice.

Jako hadr na holi

Rovněž není pochyb o tom, že na večerní schůzku se sociálními demokraty přišel jiný Babiš, než jakým byl před deseti dny, kdy dosavadní jednání zkrachovala. Zažil totiž příběh, nad kterým zůstává rozum stát. Dosud byl považován nejen za zakladatele a lídra, ale přímo za majitele hnutí ANO, ve kterém jeho slovo platilo jako zákon. Teď však sám líčí, jak mu poslanci doporučili jednat o vládě s radikálními stranami SPD a KSČM, chtěl se tedy do toho pustit, jenže pak mu to zakázal celostátní výbor, který ho naopak pověřil, aby obnovil jednání se sociálními demokraty. Něco takového se určitě neshoduje s obrazem cílevědomého a razantního manažera, který řídí stát, a tedy i svou politickou stranu jako firmu. Kdyby se tímto způsobem choval obyčejný předseda politické strany, dlouho by nepřežil.

Schopný politik v rozhodujícím momentu nějakého jednání obvykle přesně ví, čeho chce dosáhnout a kam jeho strategie míří, v horším případě to předstírá. Při klíčovém jednání o vládě bývá zvykem konzultovat situaci s poslanci i užším vedením, ale jen z toho důvodu, aby spolustraníkům předestřel své důkladně promyšlené kroky a ujistil se jejich důvěrou.

Proto převládal názor, že Babiš popisem debat uvnitř ANO jen zakrývá promyšlené strategické kroky, jejichž smysl zatím nikdo nechápe, ale jejichž efekt brzy pozná. Přesto podle dostupných informací Babiš opravdu nepřišel na poslanecký klub s jasnou strategií, nebo aspoň taktikou – a místo něho rozhodovali političtí nováčci jako například poslankyně Taťána Malá. Stejně snadno ovšem při pozdější schůzce stranického vedení rezignoval na to, aby hájil názor poslanců. Tím se říká jediné. Babiš si neví rady a jenom se snaží pomocí nekoordinovaných kroků nějak vyklouznout z nepříznivé situace.

Kdy pochopí, že má hranice

V této chvíli mohou Babišovi partneři a soupeři dosáhnout skoro všeho, co by si přáli. Pochopili to i sociální demokraté, kteří dorazili na večerní schůzku v dobrém rozmaru a s tím, že vlastně o nic nejde. Jenom si přišli premiéra v demisi poslechnout a posoudit, jestli jsou jeho argumenty dost silné, aby se znovu zahájilo jednání o vládě. Takovým argumentem těžko mohou být návrhy, že post ministra vnitra převezme nestraník. Úroveň dohadování na perském trhu by ostatně Babiš nepřekročil, ani kdyby přihodil ministerský post na vnitru přímo pro ČSSD. Přijatelnou úrovní pro novou debatu o vládě může být pro sociální demokraty jedině opravdu zásadní programová koalice. Přesto však je obtížné si představit tak silné programové změny, aby přiměly ČSSD znovu jednat o variantě, ve které bude premiérem Babiš.

Přijmout Babiše za premiéra je riskantní pro každou stranu už jenom z toho důvodu, že čelí trestnímu stíhání. Každého může děsit i to, že šéf ANO příliš rychle mění postoje. Až tedy získá pomocí některé z demokratických stran důvěru ve sněmovně, nechá už podle potřeby přehlasovat své partnery z vlády populistickým tandemem SPD–KSČM. Sociální demokraté navíc na vlastní kůži zažili, jak Babiš nebyl schopen vytvořit strategii pro jednání o vládě a jenom reagoval na to, co mu řekli jednou sociální demokraté, podruhé prezident, potřetí poslanci a jindy kolegové ze stranického vedení. Takovou míru nedůvěry a pochybností může Babiš překonat jediným způsobem, konkrétně když se za svou osobu vzdá nároku na funkci premiéra. Naopak z pohledu ČSSD nemá význam vůbec diskutovat o nabídce, která takovou možnost neobsahuje.