Pokud příliš rychle vypneme uhelné elektrárny a nepostavíme náhradní stabilní plynové zdroje, už za pouhých pár let budeme trpět nedostatkem elektřiny. Před takovým scénářem varuje společnost ČEPS, tuzemský provozovatel přenosové soustavy. Česko je nyní stále čistým vývozcem energie, kdy více vyrábíme, než spotřebujeme. Už v roce 2025 se ale může situace otočit a můžeme se stát importní zemí závislou na dovozu energie z jiných zemí, a to hlavně z Francie nebo ze severu Evropy. Ani tyto státy však nemusí mít v blízké budoucnosti přebytky a současná energetická krize se může ještě prohloubit.

ČEPS ve své studii posuzoval takzvanou zdrojovou přiměřenost a analyzoval dopady různých vývojů českého energetického mixu na další necelé dvacetiletí. Za největší problém označil příliš rychlý odklon od uhlí za situace, kdy nejsou vyřešeny stabilní náhradní zdroje. Za ty nelze označit většinu obnovitelných zdrojů, které jsou závislé na počasí.

Z jádra se u nás vyrábí největší část elektřiny (37 procent), pouze na energii z atomu se ale nedá spoléhat. Nový blok v Dukovanech by měl být podle plánů spuštěn až v roce 2036, výpadky energie po vyřazení uhlí je nutné nahrazovat už nyní.

Česká vláda plánuje konec uhlí v roce 2033. Uhelná komise předtím doporučila ukončit využívání uhlí v roce 2038. „Odstavování uhelného výkonu musí být doprovázeno výstavbou nových zdrojů se stabilním výkonem. V případě odchodu od uhelné energetiky dříve než v roce 2038 bude nezbytné zavést kapacitní mechanismy pro podporu výstavby zdrojů se stabilním výkonem, aby byla dodržena bezpečnost dodávek elektřiny, a to i přes rychlý nárůst podílu obnovitelných zdrojů,“ uvádí se ve studii.

Ať už k definitivnímu odchodu od uhlí dojde dříve nebo o pár let později, Česko má nakročeno k tomu stát se už za tři roky výrazně importní zemí závislou na dovozu elektřiny z přebytkových zemí. Například minulý rok jsme přitom jako jedni z mála zemí v EU byli schopni vyrobit až o deset procent elektřiny více, než jsme spotřebovali. Podrobněji o tom píše Lenka Zlámalová zde.

Podle ČEPS by v roce 2025 musela Česká republika dovážet kolem 12 procent domácí spotřeby elektřiny, o deset let později by to mohlo být až 30 procent.

Dovážet by se muselo z přebytkových zemí, jako je Francie nebo státy severní Evropy. „Zůstává otázkou, zda bude v případě přebytku v těchto zemích elektrická energie skutečně exportována nebo bude využita v domácím průmyslu. Po roce 2035 je pak indikováno další zhoršení situace, které by mohlo vést k vážným problémům s přiměřeností soustavy,“ obává se ČEPS toho, že bude docházet k výpadkům v dodávkách elektřiny.

Podle reportu Mezinárodní agentury pro energii vzrostla loni meziroční poptávka po elektřině nejvíce od finanční krize. Až polovinu z toho přitom pokryly právě uhelné elektrárny, výroba elektřiny z nich vzrostla o devět procent.

„Struktura zdrojů české energetiky se bude radikálně měnit. Nový velký jaderný zdroj problémy v tomto desetiletí řešit nemůže, jeho zprovoznění, pokud vše půjde dobře, je otázkou druhé poloviny třicátých let. Komerčně dostupná nabídka například pro modulární reaktory v našich podmínkách zatím neexistuje, i tato technologie tak bude relevantní až pro další dekádu,“ vyjádřil se pro Echo24 výkonný ředitel Asociace nezávislých dodavatelů energií Jiří Gavor.

V úvahu tak přichází stále hlavně plyn, který by potenciálně výpadky energie při špatných podnebních podmínkách nahradil. „Útlum uhlí proto musí být spojen s růstem obnovitelných zdrojů energie a plynových zdrojů. Plyn, přestože se jedná o fosilní zdroj, má nižší emisní náročnost a modernizační fond s ním jako s přechodným palivem do plné dekarbonizace počítá. Plynové technologie jsou navíc běžně komerčně dostupné s krátkou dobou výstavby,“ tvrdí Gavor.

„Po ztrátě výhody domácího levného uhlí si musíme především udržet pozici země s robustní elektrizační i plynárenskou sítí, která bude připravena zvládat rostoucí nestabilitu dodávek a předcházet tak riziku blackoutu. V investicích do přenosové i distribuční soustavy proto vidím prioritu,“ domnívá se Gavor.

ČEPS pak doporučuje udržení energetické soběstačnosti na situaci, kdy bude dovoz elektřiny do Česka představovat maximálně deset procent celkové spotřeby. Nutné je také vnést do legislativy určité kapacit pro zdroje se stabilním výkonem pro případ, že by nebylo možné energii dovézt ze zahraničí. Důraz by se měl také klást na koordinaci elektroenergetiky s vodíkovou strategií v rámci Česka i celé EU.