Někdo řekne, že v časech boje s pandemií to je detail. Ale od 1. března se nám na ulicích českých, moravských a slezských měst množí incidenty, při nichž policie vládní rozkaz o „zakrytí dýchacích cest“ vymáhá nevídaně brutálním způsobem. Po Berounu, Ostravě nebo Uherském Hradišti přibyly na mapu brutálních zákroků policie v sobotu České Budějovice.

Mladík bez roušky byl na náměstí nejprve obklíčen skupinou státních policistů i městských strážníku. Příslušník Policie ČR mladíka po několika neúspěšných výzvách, ať si nasadí roušku, prudce chytl pod krkem a strhl k zemi, zaklekl mu krk způsobem, jaký loni v létě „proslavil“ amerického policistu při zákroku proti Georgi Floydovi. V České republice je přitom pravděpodobnost, že by civil měl u sebe zbraň, oproti Americe naprosto zanedbatelná. Další policista svého zasahujícího kolegu podpořil tím, že mladíkovi přišpendlenému k dlažbě ještě šlápl na nohy. Na záběrech, které kolují po sociálních sítích, je zřetelně slyšet, jak třetí policista ženě protestující proti způsobu, jakým policie nakládá s jejím kamarádem, odpovídá: „Držte hubu.“

Tou se policista při výkonu svého povolání musí řídit, dokonce i za nouzového stavu. Nasazovat kravatu, mlátit hlavou o chodník lidem, kteří ani nemají možnost bránit se, protože jim hrozí paragraf o násilí proti úřední osobě, patří do policejního státu. V demokratickém státě, aspoň za starého normálu, by za každý takový zákrok padla jedna hlava krajského policejního ředitele.

Pokud k tomu, co se od 1. března začíná stávat normou, mlčí Policejní prezidium, ministr vnitra, vláda, škodí všichni rukou společnou oné většině českých policistů, kteří se zatím celý ten těžký rok chovali lidsky a často i s obdivuhodnou empatií. Ohrožují dobrou pověst policejního sboru, která se pomalu začala rodit před třiceti lety.

Řetězec násilných excesů proti lidem bez roušky pak v neposlední řadě ohrožuje i pověst politické třídy. Skoro žádný poslanec tzv. demokratické opozice, o těch vládních nemluvě, neměl zatím potřebu se k násilí proti občanům vyjádřit, říci něco ve smyslu: Ať si o zákazech v této těžké době myslíme, co chceme, tohle se nedělá, jsme snad všichni lidi. Na lidské ohledy se, pokud mi něco neuniklo, v poslední době politici napříč stranami odvolávali, jen když dav lidí přišel hulákat domů pod okna ministrům Hamáčkovi, Blatnému, Plagovi. Je to nebezpečná profesní slepota.