KOMENTÁŘ Daniela Kaisera

Česká politika v dokonalé agonii

KOMENTÁŘ Daniela Kaisera
Česká politika v dokonalé agonii

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Co se odehrávalo minulý týden v ulicích (jiho)českých měst a vesnic, do nichž zavítal na své tour Andrej Babiš, představuje další stupeň v degradaci našeho veřejného života a politiky především. Nelze než konstatovat, že horší figuru tu předvádí současná vládní garnitura.

Předseda ANO tvrdí, že typický narušitel jeho mítinků je voličem některé z pěti stran vládní koalice nebo, úžeji vzato, koalice Spolu. Vědět to nemůže, neví to nikdo. Můžeme ovšem konstatovat, že ti narušitelé jeho mítinků (nikoli lidé s protibabišovskými plakáty cosi provolávající na kraji Babišova mítinku), které skončily pozornost vzbudivším incidentem, se přinejmenším dopouštějí přestupku proti občanskému soužití. Nejproslulejší případ čtrnáctiletého chlapce z Borovan poblíž Českých Budějovic je také nejjasnější. Člověk, který odnáší z politického shromáždění reproduktor, ho buď chce ukrást, nebo sabotuje něčí legální akci. Že se mu věnovali policisté, je zcela v pořádku.

Není v pořádku, že byli v civilu a neoznačení, je skandál, pokud při převozu na služebnu, kdy už znali jeho věk, odmítli s sebou vzít jeho matku. Že mají policejní prezident, ministr vnitra, a dokonce i premiér potřebu vyjádřit své rozhořčení, by byl pokrok, kdyby to nedělali politicky účelově. Když se před rokem a něco množily incidenty, při nichž policisté brutálně zaklekávali, případně bojovými grify sráželi k zemi lidi, kteří si dovolili na téměř prázdné ulici nebo náměstí existovat bez roušky, nikdo ze současných potentátů až na čestné výjimky (senátor Jiří Oberfalzer) neprotestoval. Nebo se dokonce zastávali policistů, protože zákon. I toto rouškové nařízení samozřejmě později označil za nezákonné Nejvyšší správní soud. Autor nařízení dál působí na ministerstvu zdravotnictví.

A co určitě není v pořádku – že dnešní mocenská garnitura je rozhořčena až od poloviny zápasu. Proč proboha premiér nedokáže vyzvat občany, aby respektovali svobodu shromažďovací, právo opozičního politika sejít se se svými voliči? Petra Fialu by to nic nestálo, naopak by to přispělo k pečlivě budované image státníka, konečně by jí to dodalo reálný obsah.

Místo výzev k uklidnění hlav jsme se z vládního tábora dočkali jen další eskalace v tomto neuvěřitelně pitomém sporu. V Táboře Babiš nazval přítomné rozvášněné demonstranty, které předtím ztotožnil s voliči koalice Spolu a PirStanu, nacisty a fašisty. Načež nižší pětikoaliční šarže začnou paušalizovat, že Babiš za nacisty a fašisty označuje všech 2,5 milionu voličů vládních stran. Senátor Tomáš Czernin od Babiše žádá odchod z veřejného života jako trest za paušalizaci, které se dopouští on sám.

To všechno se děje v době, kterou možná nějaký historik jednou bude charakterizovat jako agonii vládnutí. Na Děčínsku vyhoří tisíc hektarů snad nejhezčího koutu Čech, a nikdo z vlády nemluví o tom, že by se měla vyvozovat odpovědnost, přehodnotit zelená politika bezzásahovosti. Česká republika, obyvatelé a průmysl, čelí astronomickým cenám energií, z nichž cenu elektřiny vláda může zkrotit. Premiér nedělá nic. Novinářům se nedaří nebo se jim nechce klást mu trochu zvídavější dotazy, než kdy naběhne úsporný tarif a jak vysoká bude první platba. Fiala za několik měsíců nebyl přinucen vysvětlit, jak je možné, že jinde to s cenami elektřiny jde, a u nás ne, proč má Praha dražší proud než ostatní metropole v Evropě, včetně Evropy západní.

Jedeme do zdi, a oni – místo aby změnili směr – oživují ducha protibabišovské vlny, která je loni v září vynesla k moci. Není divu. Volby do sněmovny byly to poslední, co se jim povedlo.