Prezident Miloš Zeman včera v Lánech přijal předsedu Pirátů Ivana Bartoše, probírali spolu Bartošovy záměry jako člena vlády, již hlava státu snad jednou jmenuje. Daleko víc než obsah té konverzace publikum zaujala její fotodokumentace. Ivan Bartoš za stolem a prezident v jakési poněkud aušusově vyhlížející skleněné kastli či akváriu – ve stejné přijal v neděli Petra Fialu, aby ho pověřil sestavením vlády. Fotky z obou těch setkání se rozletěly internetem, sdílené byly až nadšeně. Jako kdyby o něčem vypovídaly. O čem ale?

Ty fotky nepostrádají jisté bezděčné kouzlo. Bizarní kombinace zámeckého interiéru a, řekněme, brutalistní škatule je nesourodá, až přechází zrak. Zároveň ale v něčem povědomá, může připomínat různé kutilské i oficiálně posvěcené architektonické zásahy třeba do vzhledu českých vesnic (ale nejenom jich), dojem prudkého kontrastu mezi nějakým starým záměrem a jeho soudobým dotvořením, pro něž je charakteristické, opět řekněme, důsledné odhodlání nevnímat. Inu, percepce. Krása je v oku hledícího, praví stará poučka.

Co všechno je v těch prezidentových „akvarijních“ snímcích možné vidět? Třeba hlavu státu, která je navzdory přednedávnem skončivší hospitalizaci a čerstvé nákaze koronavirem schopná vykonávat funkci, navíc způsobem jaksi agilním, nebýt jen pasivní ceremoniální figurou, ale vstupovat do běhu věcí, nejednat formálně, ale každého adepta vládní funkce po zemanovsku podusit. Stejného výsledku – tedy promluvit si se členy budoucí vlády – by bylo možné dosáhnout online, setkání tohoto typu nejsou svázána žádnými pravidly ani zvyklostmi. Nebylo by to ale ono. Alespoň podle lidí z hradního týmu a zřejmě i prezidenta samotného. Ty fotky se nedostávají na veřejnost nějak pokoutně, prezidentův úřad je hrdě zveřejňuje, zjevně tu došlo k jednomu z těch úkazů, pro něž platí jiné staré rčení – pro stromy nevidí les, v tomto případě celkový dojem ze snímku bez ohledu na to, že popsaný účel v zásadě splňuje.

Prezident v „akváriu“ vypadá podivně. Zároveň ale – jakákoliv úprava setkání, která vyhovovala představám hygieny, by vypadala podivně rovněž, možná třeba jen v menší míře. Způsob, jímž Zemanův úřad situaci vyřešil, odpovídá míře vkusu, již projevuje i při jiných příležitostech. Možná nejoptimističtější interpretace dění na zámku v Lánech je, že se jedná o další Zemanův „geniální“ trolling. Starý lišák, geniální stratég a tak dále a tak podobně si opět vychutnal svoje protivníky. Přání otcem myšlenky. Komická a svým způsobem dojemná potřeba vnímat politiku jako střet promyšlených strategií, jejichž význam není „plebs“ schopný rozpoznat, v nichž je skleněná škatule jakousi šifrou nebo šachovou figurkou připravenou dát vbrzku mat.

Nonsens, domnívám se. Ale svým způsobem upokojující. Rozhodně je příjemnější věřit tomuhle než rezignovaně sledovat, kam a jak ušmudlaně se zas zdejší politický provoz samospádem valí.