Nový normál, tři dva jedna
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.
Je pondělí a ministru zdravotnictví Petru Arenbergerovi začíná první pracovní týden ve funkci. Zastavme se na chvíli u jeho myšlenkových pochodů. Vzápětí po uvedení do funkce minulý týden nejprve potvrdil miniuvolňování platná ode dneška, aby přes víkend vzal částečnou zpátečku u sdružování vevnitř i venku. Máme tedy dalšího ministra zdravotnictví v řadě, který v příkrém rozporu s principem veřejného zdraví podvazuje sport a chození ven, což je neuvěřitelné samo o sobě. Dále pan ministr bere poměrně laxně i právní stránku věci. Pandemický zákon mu dovoluje zabraňovat „kumulaci osob“, čímž asi jeho autoři mysleli o trochu víc lidí než Arenbergerem vysněné dva max. Takže jeho návrh omezit stýkání lidí z různých domácností na dva musí vláda právního státu odmítnout, nebo prostě nežijeme v právním státě.
Na této zápletce se jakoby mimoděk ukazuje i hlavní slabina pandemického zákona, jehož podstatou bylo zbavit parlament odpovědnosti a (až do února 2022!) přenést vládu nad našimi životy do rukou ministra zdravotnictví. Do značné míry bude kvalita naší každodennosti záležet na letoře ministra zdravotnictví. A tady se ministrem stane někdo tak, že ho premiér vytáhne z klobouku. O jeho názorech na koronavirus a lockdowny předem veřejnost nic neví. Dneškem počínaje také platí drastičtější, v podstatě likvidační pokuty za nedodržování vládních (Arenbergerových) opatření. Vrtochům konkrétního policisty či konkrétního ministra zdravotnictví nás společně vystavily vláda a středová opozice, která k přijetí pandemického zákona v únoru vládu ještě vyzývala a pak pro něj hlasovala.
Určitou kontrolu ediktů pana ministra sněmovnou sice nový režim umožňuje, reálně to však budou mít poslanci těžší, než když vláda musela jednou za 30 dní do sněmovny s prosíkem. Teď bude ten či onen opoziční předák muset pro zrušení nějakého Arenbergerova nařízení hledat většinu. První test proveditelnosti nás snad čeká za dva týdny, nakdy předseda ODS Petr Fiala avizoval pokus o revokaci nesmyslné rotační výuky. Minimálně do té doby nám právně vzato vládne jakási pandemická národní fronta.
Podobný fenomén vidíme i u tzv. covid pasu, nikoliv pro cestování do zahraničí, kde by proti takovému záměru česká vláda zřejmě mnoho nepořídila, ani kdyby chtěla, ale pro vnitrostátní účely. Stát ve spolupráci s Hospodářskou komorou připravuje unikátní QR kódy, které člověku očkovanému, prodělavšímu nákazu v posledních třech měsících (proč tak při zemi, když podle nejlepších výzkumů trvá přirozeně získaná imunita u naprosté většiny lidí nejméně ten rok, po který zatím bylo možné imunitu proti covidu měřit?) nebo testovanému umožní vstoupit do kadeřnictví, restaurace, zhlédnout řekněme Slovanskou epopej. Piráti zatím uplatňovali výhrady, naopak koalice Spolu tento záměr přivítala jaksi dopředu v tiskové zprávě. Před rokem by nám to připadalo neuvěřitelné, dnes se tato segregace zavádí ve chvíli, kdy se, doufejme, blížíme ke stavu kolektivní imunity. I lidé z Hospodářské komory připouštějí, že objektivní potřeba, která je z jejich pohledu dána snahou otevřít ekonomiku, s ústupem infekce a pokrokem očkování vyprchává, ale prý aspoň bude k dispozici know-how do budoucna. Je to naprosto revoluční změna v tom, co je pro nás myslitelné, a i pro tuto revoluci u nás je, když ne politická národní, tak určitě docela velká koalice.
A do třetice se nám bez jakéhokoliv pokřiku připravuje svět, v němž se možná budeme muset znova a znova přeočkovávat. Evropská komise plánuje objednat 900 milionů vakcín proti mutacím s opcí dodatečného nákupu dalších 900 milionů. Vakcín tedy bude tolik, že i samovolně bude vznikat tlak na napíchání mladých lidí, kteří se před covidem objektivně chránit nemusejí, a dokonce dětí. V této zárodečné fázi by vláda každého členského státu, včetně té české, každá politická strana mohly protestovat. V cizině to některé i dělají. U nás, soudě podle ticha nad vakcinačními plány Komise, to bude další velká koalice. Máme tu koalici stran, které se mezi sebou pobijí maximálně tak o nějakou modalitu uvnitř očkovacího procesu, ale celkový směr podporují.
Celá tato koalice od pandy až po očkování dětí si říká o opozici, nikoliv systémovou, ale určitě protirežimní a určitě hodně ostrou.