V posledních letech se okolní svět zdá čím dál nebezpečnější. Demonstrovalo to například Bělorusko, které uneslo letadlo na lince z jednoho členského státu EU do druhého. Neustálým refrénem je také ruská hrozba a sílící Čína, která se netají ambicemi stát se světovým hegemonem. O tom, jak těmto hrozbám čelit a jak silné je NATO, hovoří generál ve výslužbě Ben Hodges, bývalý velitel americké armády v Evropě. Do Prahy zavítal na pozvání Centra transatlantických vztahů CEVRO Institutu.

Začal bych nedávnými událostmi. Bělorusko v podstatě uneslo letadlo patřící státu EU. Co to říká o EU a její schopnosti demonstrovat sílu a jejím vztahu s Běloruskem a Ruskem?

Nejdřív bych řekl, že se bojím o bezpečí toho mladého muže a ženy, kteří byli z letadla vytaženi. Toho novináře a jeho přítelkyně. Bojím se o ně, protože jestli se prezident Lukašenko dopustil něčeho tak troufalého, tak si myslím, že by neváhal je zabít, nebo aspoň fyzicky jim ublížit. Ale samozřejmě to nedělá jen proto, aby potrestal toho mladého muže za to, že dělá svou práci jako novinář, ale aby poslal vzkaz všem novinářům: Nikde nejste v bezpečí. Takže lidé z běloruské opozice, ať jsou nyní kdekoli, jsou pochopitelně znepokojení. To zaprvé. Zadruhé jsem rád, jak rychle Evropská unie reagovala. Rozhodnutí zakázat běloruské lety a lety nad Běloruskem, z čehož má ta země poplatky, to byla impozantně rychlá akce. Na druhou stranu v odsudcích Běloruska nebyla zmínka o Rusku. Vlastně Rusko je zvláštně tiché, tedy kromě chvály Lukašenkova režimu. Ale jak nejspíš víte, protivzdušná obrana Běloruska a Ruska jsou kompletně integrované. Takže je nemožné, aby k tomu došlo bez ruského vědomí a aspoň tichého souhlasu.

Může Amerika nějak pomoci?

Doufám, že se přidáme k ostatním státům a zavedeme na Bělorusko sankce, letové restrikce. Doufám, že dokážeme podporovat opozici a Bělorusy, musíme nalézt cestu, jak změnit chování běloruského vedení, aniž zhoršíme podmínky pro běžné občany. Doufám, že až se náš prezident setká 16. června s prezidentem Ruské federace, tak to bude na programu.

Jaká je vlastně politika Joea Bidena vůči Rusku? V posledních několika týdnech se množily dost protichůdné signály z jeho administrativy.

Skvělá otázka. Vlastně si nejsem jist. Nejdřív jsem byl velmi potěšen, když v prvním telefonátu s Putinem mu řekl, že ukrajinská suverenita je pro Spojené státy prioritou. To bylo silné vyjádření. A pak samozřejmě nazval Putina zabijákem. Ministr zahraničí Blinken, když se setkal se svým ruským protějškem panem Lavrovem, tak mu řekl, že chceme mít s Ruskem stabilní a předvídatelný vztah, u kterého se očekává, že Rusko dostojí svým mezinárodním závazkům a přestane zasahovat do našich vnitřních záležitostí. Ale mimo to jsem byl například velmi zklamán tím, že administrativa nechce nic dělat ohledně Nord Streamu 2. Reakce administrativy, poté co Rusko rozmístilo kolem Ukrajiny téměř sto tisíc vojáků, byla, že dvě plavidla mířící do Černého moře byla zastavena. Možná pro to byly dobré důvody, ale pro svět to vypadalo, že jsme ustoupili. Nepřišla žádná reakce na Lavrovovo prohlášení, že Arktida je jejich. Tyhle věci mě znepokojují. Myslím, že naši spojenci ve střední a východní Evropě musí uvažovat o tom, co to pro ně znamená. Nepochybně některé země jsou znepokojeny, co vypadne ze summitu. A upřímně, proč jsme nabídli Putinovi summit? To načasování, prezentace. Nerozumím tomu. Jistě si některé země budou říkat, jestli nejsou pouze pěšáky. Je tu otázka, jestli ve snaze o zlepšení vztahů s Ruskem, abychom se mohli soustředit na Čínu, neučiníme nějaké ústupky.

Takže si myslíte, že je tu nějaká souvislost mezi politikou vůči Číně a Rusku? Že se Amerika snaží uchlácholit Putina, aby se mohla soustředit na Čínu?

Jediné propojení je, že obě země představují hrozbu pro Spojené státy a naše spojence. Nemůžeme si vybrat, jestli je něco hrozba. Co si však musíme vybrat, je, jak se s tím vypořádáme. Jaké jsou priority. Nevím, jestli ty hrozby jsou propojené, ale jsou určitě simultánní. Rusko samo o sobě představuje hrozbu. Protože má jaderné zbraně, je velmi agresivní, tlačí na okolní země, vyhrožuje některým silou, bojuje v kyberprostoru, používá dezinformace a další páky ve snaze docílit svých zájmů. Evidentně má nulový respekt vůči EU a nezdá se, že by příliš respektovalo Spojené státy. Umím si představit, že mezi Pekingem a Moskvou probíhá komunikace, baví se o možnostech. V některých věcech spolupracují. Ale myslím, že spíš budou postupovat oportunisticky. Pokud se USA dostanou do konfliktu s Čínou, tak Kreml toho využije. A naopak.

Jaká je nová politika vůči NATO? Biden prohlásil, že po šikanózním postupu prezidenta Trumpa „diplomacie je zpět“. Projevuje se to nějak?

Důležité je, myslím, to, že v den inaugurace prezident Biden mluvil o důležitosti spojenců a v prvním týdnu v úřadě volal generálnímu tajemníkovi NATO Jensi Stoltenbergovi, stejně tak ministr obrany Austin tak učinil v první den, co nastoupil do Pentagonu. Spojené státy již učinily kroky, které mají demonstrovat, že se s nimi má počítat, že naši spojenci jsou pro nás důležití. Administrativa zvrátila rozhodnutí té předchozí ohledně stažení vojáků z Německa, vlastně ohlásila navýšení. To je jasný signál, že zůstáváme spolehlivým spojencem, na kterého si Evropa zvykla.

A nebojíte se, že Evropané zase zpohodlní? Trumpův přístup byl možná drsný, ale docílil toho, že spojenci zvýšili své příspěvky.

Ne. Myslím, že většina států bude pracovat na vylepšování své obrany a na příspěvku ke kolektivní obraně. Všichni viděli, co Rusko v posledních několika týdnech provádělo kolem Ukrajiny a jakou hrozbu představuje. Takže nemyslím, že zpohodlní. Například Česká republika, vím, že čelíte vlastním výzvám, ale nepotkávám lidi, kteří říkají, že žádná hrozba neexistuje. Fakt, že Česká republika vyhostila téměř 80 diplomatů, to je uznání této hrozby a silný krok vlády. Ale bojím se, že stále mnoho politických lídrů odmítá připustit si tu hrozbu. Protože když si ji nepřipustíte, nemusíte s tím nic dělat.

Český závazek dávat 2 % HDP je lehce pochybný. Patříme k těm, kteří dávají nejméně. Co to znamená pro náš vztah s USA?

Pokud Česká republika nedostojí svým závazkům, tak riskuje, že se z ní stane třetiřadý spojenec, což znamená žádný vliv, žádné křeslo u stolu. Samozřejmě stále budete mít křeslo u stolu těch 30 národů, ale nebudete mít opravdový vliv na politická rozhodnutí a strategii. Ovlivní to, jak o vás budou uvažovat ostatní. Ženy a muži českých ozbrojených sil jsou velmi talentovaní, velmi efektivní, velmi dobří v tom, co dělají, a zaslouží si nejlepší a nejmodernější vybavení. Ta dvě procenta, to není nějaká abstraktní věc, je to o tom, aby české ozbrojené síly byly připraveny na své úkoly, ať jsou to mise NATO, nebo EU.

Jak vidíte budoucnost NATO? V poslední době jsou problémy například s Tureckem.

Máte pravdu. Čelíme výzvám, ale těm čelíme od roku 1949, kdy Severoatlantická aliance vznikla. Jestli si vzpomínáte, tak Francie vykopla NATO ze své země, velitelství NATO bývalo v Paříži. Čelilo výzvám po suezské krizi, kdy Spojené státy nepodpořily Velkou Británii a Francii. Byly problémy, když Turecko nechtělo dovolit, aby Spojené státy prošly přes Turecko při invazi do Iráku. Němci byli velmi nespokojeni s americkým rozhodnutím zaútočit na Irák, statisíce Němců demonstrovaly proti rozmístění raket Pershing. Aliance vždy byla schopna se adaptovat a dále růst. Co ji vždy drželo pohromadě, byl neotřesitelný americký závazek, ale také společné hodnoty. Zmínil jste Turecko. Vždy to byl velmi spolehlivý spojenec, už od roku 1952, kdy vstoupilo. Stačí se podívat na mapu, abyste si uvědomil, proč je nám lépe s Tureckem než bez něj, i když může být frustrující nebo těžké s ním jednat. Ale Turecko vždy dorazí. Splní všechny své závazky. Musíme myslet dlouhodobě, když myslíte strategicky, o geografii a zájmech, tak to nemůže být o osobnostech, o tom, kdo je momentální hlava státu nebo vlády. Nemůže to být založeno na emocích. Myslím, že Spojené státy a Turecko musí spravit svůj vztah.

A co Čína? Jak velkou představuje hrozbu?

Politikou Spojených států je, že Čína je dlouhodobým strategickým rivalem. Co to vlastně znamená? Nemyslím, že dojde k čínským vojenským operacím v Evropě, rozhodně ne brzy, ale mají vliv v Evropě skrz kontrolu infrastruktury. To je problém. To je výzva. Není to nelegální, ale je to výzva. Pokud tolik dopravní infrastruktury je pod čínskou kontrolou nebo vlivem, například přístavy, železniční systémy a tak dále, nebo státy jsou zavázány Číně z ekonomických důvodů, tak se sunou jejím směrem. V indopacifickém regionu je to ale jiné. Tam významně narostly a vylepšily se čínské vojenské schopnosti. Čína není nepřemožitelná, ale její schopnosti rostou. Mám obavy z toho, jak Peking mluví o Tchaj-wanu. Čína je čím dál víc militaristická a vzdorná. Navíc viděla, že jsme nic neudělali poté, co zničila Hongkong, ani Velká Británie nic neudělala. Myslím, že ji to jenom povzbudí, aby zkusila víc. Můžete si téměř představit, že se něco stane v Jihočínském moři. Čas ovšem pracuje proti Číně, její populace stárne. Za dalších 20 až 25 let nebude mít takovou demografickou výhodu a prezident Si by chtěl, aby jeho odkazem bylo, že získal zpět Tchaj-wan. Takže si myslím, že šance kinetického konfliktu v příštích pěti letech je velmi reálná. Mluvím o kulkách, letadlech, raketách, lodích, ponorkách, o všem. Lidé se na mě dívají jako na blázna, když to říkám, ale admirál, který velel oblasti, říkal, že válka bude do šesti let. A člověk, který ho vystřídal, také říká, že do šesti let, a to mají přístup k mnohem víc informacím než já. To neznamená, že je to nevyhnutelné, ale je to velmi pravděpodobné. To je důvod, proč potřebujeme, aby naši evropští spojenci byli na úrovni, kdy dokážou odstrašit Kreml, aby odstrašili ruskou agresi i bez velké americké přítomnosti, pokud ta bude zrovna nasazena v Indopacifiku.

Pokud nastane konflikt s Čínou, co se bude očekávat od evropských spojenců, jako je Česká republika? Že budou střežit Evropu před Ruskem, aby tak uvolnili americké křídlo?

Chránit americké křídlo není odpovědností České republiky. Česká republika musí chránit své vlastní lidi a přispět ke kolektivní obraně. Jak jsem řekl, nemyslím, že Čína a Rusko spolupracují, ale nebyl bych překvapen, kdyby Rusko využilo příležitosti, pokud by se USA musely soustředit na Čínu. Kreml by mohl například zaútočit na Litvu, Estonsko nebo Rumunsko nebo jinak vyzvat Alianci tak, aby Aliance nedokázala odpovědět a lidé ztratili důvěru, že dokáže plnit své závazky podle článku pět. Pro Kreml je nejlepší scénář, pokud NATO neodpoví na něco, co je jasná situace podle článku pět. USA z Evropy neodejdou, ale pokud bude konflikt v Indopacifiku, tak většina námořnictva, většina letectva, většina zpravodajců, většina speciálních sil bude koncentrována tam. Takže silný evropský pilíř není politický vzkaz. Je to strategická nutnost k obraně Evropy. Americká prosperita závisí na evropské prosperitě. Největším obchodním partnerem USA je EU. Pro naši vlastní prosperitu potřebujeme stabilní, zajištěnou Evropu. Nechceme, abyste byli zranitelní, pokud my budeme zapojeni do konfliktu v Indopacifiku. Takže pokud se ptáte, co by Česká republika měla udělat, odpovídám, že splnit své závazky ohledně kolektivní bezpečnosti v Evropě. Rozhodně nikdo neočekává, že čeští vojáci nebo české letectvo budou v Pacifiku. To nebude potřeba.

Biden také ohlásil stažení z Afghánistánu. Proč nyní?

Dobrá otázka. Myslím, že jsme měli odejít před 18 lety. Poté, co jsme splnili prvotní misi zničit al-Káidu a Tálibán. Pak jsme to měli předat Afgháncům a odejít, ale my jsme zůstali. Pak jsme zaútočili na Irák a ztratil se nám původní smysl, proč jsme tam šli. Naštěstí naši spojenci nám asistovali. Ale ztratili jsme přehled o původním strategickém cíli. Zde je velmi důležité civilní vedení. Prezident, premiér nebo kancléř musí vysvětlit veřejnosti, co je náš cíl, na čem záleží, co tam děláme. To není úkol generála, to je úkol volených civilních zástupců. Nikdy byste neměl posílat vojáka někam, dokud civilní představitel nedokáže vysvětlit proč. Ptal jste se, proč nyní. Já si myslím, proč ne? Máme nového prezidenta. S problematikou je seznámen, po osm let byl viceprezidentem a předtím senátorem. Jeho administrativa je na začátku, takže je ideální čas říct, že přebírá odpovědnost a že končíme. Po téměř 20 letech, tisících mrtvých a zraněných, bilionech utracených dolarů můžeme říct, že jsme společně dali Afghánistánu nejlepší šanci, jak se postavit na nohy, jak se ochránit. Nemůžeme tam zůstat navěky. Ale samozřejmě musíme si ponechat právo se vrátit a rozdrtit Tálibán, pokud to bude potřeba. Zůstávat tam bez konce ale není udržitelné.

Proč ta válka trvala tak dlouho?

Myslím, že jsme udělali několik chyb. Nikdy jsme nezvýšili daně, abychom za to zaplatili. A protože jsme nezvýšili daně, tak průměrný volič nikdy nepocítil tlak, pokud tam zrovna neměl člena rodiny. Den za dnem jste mohli číst noviny – a o Afghánistánu tam nebylo nic. To znamenalo, že nebyl žádný tlak na Kongres nebo administrativu, aby to ukončily. Žádná administrativa se nezodpovídala. Další velká chyba byla, že jsme nikdy nezatlačili na Pákistán, aby neposkytoval Tálibánu bezpečné zázemí. Pokud má vzpoura za hranicemi bezpečné zázemí, nikdy ji neporazíte. Takže myslím, že naše selhání tak učinit znamenalo, že to nikdy nemohlo dospět do úspěšného rozuzlení. Myslím, že nemůžete ospravedlnit neustálé posílání mladých žen a mužů do Afghánistánu, pokud nejste ochotný tyto věci učinit.

Co se stane s Afghánistánem nyní?

Bojím se, co se nyní stane s ženami v Afghánistánu. Doufám, že všechny naše vlády jsou připraveny uspíšit získání azylu pro všechny afghánské tlumočníky a další, kteří s námi spolupracovali. Ale souhlasím s prezidentem, že je správné odejít.

Několik posledních let slýcháváme pořád o hybridní válce, o dezinformacích a podobných věcech. Není toho trochu moc? Cožpak nebudou války stále vyhrávat tanky a letadla?

Hybridní válka, to není válka bez tanků. Hybridní válka znamená rozšíření ideje, co válka je. Znamená to všechno od jaderných zbraní, tanků, ponorek, výsadkářů a dělostřelectva až po dezinformace. Součástí toho je třeba vypnutí plynu, kyberútoky, kriminální aktivita. Tohle vše je součástí toho, jak Rusové nazírají na konflikt. Pro Rusy to není tak, že by válka buď byla, nebo nebyla. Pro ně je konflikt vždy a používají kombinaci těchto věcí, aby zvýšili své schopnosti. Podívejte se, jak jsme se všichni dívali, co dělali před pár týdny na Ukrajině. Ve zprávách byly nekonečné záběry ruských tanků, obrněných vozidel, artilerie na vlacích, jak jedou na Krym. Lidé měli strach tam, kde byla výsadkářská brigáda z Peskova, ruské námořnictvo zablokovalo půlku Černého moře. Do toho z Kremlu proudily falešné zprávy, že bude muset možná bránit Rusy, protože Ukrajina se chystá zaútočit. A pak ministr obrany Šojgu řekl, že to je jen cvičení, posíláme vojáky zpátky do kasáren. Tomu ale nevěří ani podporučík, 80 % vybavení tam pořád je. Počet vojenské síly na Krymu je stále signifikantní, námořnictvo stále blokuje Černé moře. Řekl bych, že hybridní válka je to, co právě vidíme. Oni vytvořili falešnou záminku ohledně hrozné vodní krize na Krymu. Má to být vina zlých Ukrajinců. Tvrdí, že musí něco udělat, aby vyřešili tuto humanitární krizi. Vše kvůli kanálu, který je blokován již sedm let. Když postavili velký ilegální most, tak by snad mohli natáhnout vodovod. Takto oni míchají dezinformace s vojenskou silou a hrozbou ekonomických pák proti komukoli, kdo je zrovna jejich cíl. Dnes je Den nezávislosti v Gruzii. Až na to, že 20 % Gruzie je stále okupováno ruskými jednotkami. Skrz Černé moře vede nová železná opona. Použili sílu proti Gruzii, Moldávii, Ukrajině. Ruští mírotvůrci jsou v Ázerbájdžánu. Za nic z toho nezaplatili.

Takže si myslíte, že je tu reálná hrozba, že se Rusko pokusí zaútočit přímo na Ukrajinu?

Rozhodně. Budu pozorně sledovat, co se bude dít v srpnu, září a říjnu, kdy mají velké cvičení. Obavy, co se stane v létě, jsou oprávněné.

Ale pro Rusy to bude mnohem těžší boj než řekněme třeba v Gruzii.

Rozhodně. Ukrajinské síly jsou dnes úplně jiné než ty před sedmi lety. Ale když se zamyslím, co udělali v roce 2008 v Gruzii, a my jsme neudělali nic. V roce 2014 zaútočili na Ukrajinu, EU uvalila nějaké sankce, které zpomalily modernizaci, ale jinak nic. Sedm let již zabíjejí Ukrajince, zvlášť během příměří. Za posledních pět měsíců během příměří zemřelo 35 ukrajinských vojáků. Jak to Rusové pocítili? Nijak. A tak si myslím, že se stále budou pokoušet vykonávat tlak. S Rusy to tak je, zatlačí a pak čekají, ale nikdy se nestáhnou. Nezastaví se, dokud je my nezastavíme.

Jak je Aliance silná v porovnání s Ruskem a Čínou?

Když zkombinujete populaci, vojenské schopnosti, průmyslovou sílu a bohatství 30 členských států, tak Rusko je proti tomu trpaslík. Ale Kreml se nesnaží bojovat proti třiceti. Snaží se o opak. Zde právě využívá hybridní válčení, asymetrické válčení. Snaží se někde vytvořit slabinu nebo využít již existující slabiny, praskliny v soudržnosti. Nebo se snaží dělat věci tak, aby nebylo jasné, kdo je dělá. Malí zelení mužíčci nyní působí až komicky, ale tehdy političtí lídři vážně říkali, že si nemůžeme být jisti, jestli jsou to Rusové. A Rusové to samozřejmě vědí. A pak jsou tu oblasti, kde má Kreml výhodu. Nemáme v Evropě dostatečnou protiraketovou obranu. Naše dopravní infrastruktura není dostatečná a také není chráněna proti kyberútokům. Rusové se pohybují mnohem rychleji v Arktidě. Tam je musíme dohánět. A nakonec nemáme strategii pro oblast Černého moře. Kdyby došlo ke konfliktu, tak samozřejmě NATO vyhraje. Ale my nechceme konflikt, chceme se vyhnout konfliktu tím, že ukážeme, že máme větší schopnosti a vůli je použít. Je tu však nebezpečí, že Rusko se hrozivě přepočítá.

A co přímý střet s Čínou? Četl jsem pesimistické články, že USA by prohrály.

Nemyslím si to. Ale nesmíme se spoléhat na to, že korelace sil bude vždy v náš prospěch. To je důvod, proč Spojené státy musí tvrdě pracovat na tom, aby se posílily vztahy s Indií, Japonskem, Austrálií a Jižní Koreou. Musí tu být soustavná snaha, aby žádný případný střet nebyl férový. Chceme zajistit, že máme takovou výhodu, aby Číňané nikdy nepomysleli na to, že mohou získat Tchaj-wan a my je nezastavíme.

Co by se mělo udělat, aby se posílily vztahy mezi USA a Českou republikou?

Od chvíle, kdy Česká republika vstoupila do NATO, je dobrým spojencem. Historie vztahů mezi Československem a Spojenými státy jde ještě dál. V našem vztahu s Českem jsem velmi pyšný na naše velvyslanectví, na naše diplomaty, ale souvislý zájem o Českou republiku musí ukázat i vláda. Pokud to udělá, může vyvinout pozitivní tlak, aby Česko dostálo svým závazkům. Věřím, že zde musíme soutěžit. Samozřejmě nechci zde vidět zapojení Ruska nebo Číny v Dukovanech, nechci, aby se Čína zapojila do sítě 5G. Ale musíme soutěžit, musíme nabídnout něco lepšího. Nemůžeme prostě říct Čechům, to nemůžete nebo to nesmíte. Musíme pomoci s investicemi do infrastruktury, do sítí 5G, pomoci s dostavbou jaderné elektrárny. Musíme zde demonstrovat souvislý zájem. Doufám, že to administrativa dokáže. Je to důležitá součást naší strategie ve střední Evropě.